mortak

Nefunguje jako němý film. V první scéně se minutu "mluví" a rozhazuje rukama, ale co se tam proneslo, to se divák musí domýšlet z následujícího děje. Aspoň ten konec něco napraví.

Nudná nenápaditá improvizace na téma pedikúry. A to tato scénka měla prý obrovský úspěch při Linderove debutu v Olympii.

Docela řídký děj s pár vtípky na pozadí Alp.

Nuda, nuda, nuda. Desetimuntová anekdota natažená na půl hodiny. Max je tu nesympatický ušlápnutý novomanžel a veškerý humor je založen na tom, že tlustá tchýně neustále padá.

Nic moc. Když polovinu ze sedmi minut Max obchází agenty a strká jim pod nos svůj životopis...

Spíše taková úsměvná anekdota než groteska. Ale ta scéna, ve které se Max snaží zvyknout na vodu, je geniální.

Taková úsměvná historka o dvou zamilovaných mládencích s jedním twistem na konci. Ovšem poslední záběr, ve kterém se v láskyplné harmonii roztančí celý byt i s nábytkem, ten mě teda dostal.

Za těch devět minut toho Max stihne opravdu hodně. Navštívit doktora, koupit si vanu, a i na honičku s absurdním závěrem dojde.

Na začátku nám tvůrci vcelku otevřeně ukáží, proč se většina filmu odehrává na chodbách jednoho mrakodrapu. Dredd má svoji motorku, ale zbytek dálnice zaplňují současné otlučené dodávky. Holt Mad Max není každý den. Karl Urban je skvělý Dredd, ale ani on nemůže zachránit dementní scénář.Kdyby byl Dredd Dreddem film skončí přesně v půlce, kdy má příležitost všechny odstřelit a skončit to, ale on se jen tak vynoří z kouře, hodí jednoho jediného zlosyna dolů, a zase zaleze. No nic, snad se to povede do třetice.

Vím, že kdybych bral ohled na knihu, musel bych s hodnocením velmi dolu. To, že politická stránka vyprávění byla potlačena, a okupanti tu koexistují se svými obětmi v jakési smutné harmonii (budou vám pomáhat a učit vás náš jazyk), ve které i ten politruk vypadá jako vceku slušný člověk (někdy jako vůdce musím učinit rozhodnutí, ze kterých mi je špatně), může nekoho iritovat. Jenže Annaud nenatočil film o čínské okupaci, ale o odcházejícím "ráji". Je jedno, že s tím začali Čínané, step by dříve nebo později musela ustoupit civilizaci, stejně tak jako ji museli být obětováni vlci. Všechny národy na světě se tak chovají. A ten smutek z tohoto vývoje a zároveň jeho nevyhnutelnost se Annaudovi podařily zachytit dle mého velmi dobře.