dawexx

Tady se není o čem bavit, s Terrible lie začíná jedna velká jízda zakončená procítěnou Hurt. NIN forever!

Ať si kdo chce, co chce říká (ale uživatelé, kteří spolu se mnou vytáhli tohle video na 99% určitě souhlasí), Queeni hudební videa uměli točit! A těžko jim odpárat, že mnoha hudebními i fïlmovými počiny představovali novátorský přístup.

Drnky, drnky...Obey your master! Ne zase tak originální nápad, zato však velmi přesvědčivé snoubení slavné metalové kapely a vynikajícího skladatele pro mně i po těch letech představuje dvě a půl hodiny vyplněné skvělým hudebním výkonem všech zúčastněných.

Leaving je hodně zajímavý snímek o tom, jak alkohol a deprese vedou k sebedestrukci. Taky ale o nečekané lásce. A taky o procitnutí, na které už nezbyl čas. Ano, Figgisův snímek vypovídá o hodně věcech a přitom se nesnaží nijak moralizovat, protože vede hlavní postavu k neodvratitelné zkáze. Oscar pro Nicolase Cage byl tenkrát naprosto zasloužený, jeho studie alkoholika určitě představovala mnoho experimentů na sobě samém :-) Ale ne, nějak mi to vtípkování k tomuhle filmu nejde...není to dílo veselé, ale dává naději, že vše nemusí skončit špatně.

Vynikající malá komedie o tom, že naše hříchy na Zemi nás pak v Nebi doženou (a že je to zatraceně high-tech nebe :-). Reitman má talent, snímku nechybí nic, co dělá správnou řachandu správnou řachandou (uh?).

Eli Roth je špatný režisér, ale pokud mu dáme příležitost scucnout jeho "génia" do pěti deseti minut, tak na film typu Pýcha národa se ještě zmůže...jako nadsázka a doplněk k něčemu většímu to zase tak zlý tentokrát nebylo. Na druhou stranu zbytečný film to nebyl, v příběhu Bastardů hraje kino a tento film dost zasádní roli :-)

Ježiš, jak já byl zklamanej. Naprosto peckoidní thriller v podobě knižní předlohy jsem do sebe nakousal během týdne a říkal si: je to možný, aby něčí život byl takhle bohatej na příhody? Určitě si Jindra Šarijérů něco přibarvil. Ale čert to vem, stejně se toto dílo zařadilo mezi best of mé literární sbírky. A hned vzápětí jsem si parádně natěšenej pustil film. Stopáž 150 minut je slušná, ale i tak mi bylo jasný, že tady se bude muset hodně stříhat. A stříhalo se. Ale jak! Naprosto nesmyslně a ve výsledku tak z filmu zbývá jen mozaika historek, které se k sobě hodí asi jako...radši nic. Dustin Hofmann odehrál co měl odehrát, Steva McQueena mi do hlavní role moc neseděl. Celkově jsem se nemohl po celou dobu sledování filmu zbavit takového podivného pocitu, že tohle mně nebaví, ale třeba to bude za chvíli lepší. Ano, jsou tu i velmi výrazné momenty - když Motýlka zavřeli do "němé" káznice, měl jsem zase ten svíravý pocit v žaludku z jeho utrpení jako při čtení předlohy. Ale ten konec? Co to mělo být? Dva senilní dementi seděj na ostrově a hnípou se ve fazolích??? Přitom kniha končí tak nádherně. Já vím, že pořád srovnávám knihu a film, ale tak nějak mám dojem, že film, který se pyšní stejným názvem Henri Charriere´s Papillon, by měl pokud možno alespoň vyzdvihnout památné momenty života trestanců a hlavně zdůraznit morální aspekty svobody a utrpení člověka, který se stal obětí justice. A to mi tady hodně chybělo...

Tento dokument stojí za to zhlédnout...snad ani v 50. letech nebyl život v tehdejším Československu taková bída jako v dnešní Severní Korei. Filmaři rozhodně odvedli dobrý kus práce. Celý dokument zde: http://www.youtube.com/watch?v=FJ6E3cShcVU

Dost možná mi přišel třetí Příběh hraček ten nejlepší. Že Pixar umí napsat příběh, to už víme z mnoha dřívějších animáků, ale trojka Hraček se pro mně v jejich filmografii řadí hned za Ratatouille a chválím, jak se ctí se s námi celá série loučí.

Super nápad a opět jednou výborný spojení klasický a počítačový animace. A Havel ROFL!