FoxMulder

Kojot stojící na trámu nad cestou a sledující, jak se na něj řítí kovová koule, aby ho smetla je pravděpodobně moje nejoblíbenější scéna z tohoto cartoonu vůbec. Ten výraz je výmluvný a vryje se do paměti...

Lišák chce chytit králíka, ale samozřejmě se mu to nedaří... Průměrné jak animací, tak dějem a nápaditostí, ale finální past má koule. Nemůžu se taky zbavit pocitu, že králík byl inspirován Harpo Marxem...

Ze skečů, ve kterých vystupuje s kojotem Bugs Bunny, je tenhle pro mě nejlepší. Kojot zbytečně nekecá a hledí si svého, přičemž Bugs zastupuje ptáka uličníka na výbornou, protože z rukávu sype trefné glosy jednu za druhou.

Těch příšerných hudebních čísel tam bylo snad víc, než Holzmanna samotného. Bez nich by to bylo jasně za 5*.

Druhý film s názvem Matka, a druhý film napsaný Hanifem Kureishim, který jsem viděl a v obou případech je Michellova matka slabší pokoukání. Natočená je zručně a citlivě, problém je ve scénáři. Zdá se, že Kureishi rozumí stárnoucím donchuanům a dokáže jim vdechnout eleganci a nadhled. Obojí ovšem jeho Matce chybí... Nedokáže se vyhnout určité vykonstruovanosti a nepravděpodobnosti v rychlosti vztahu, který matka s řemeslníkem naváže. K tomu všemu všechny rodinní kostlivci ve skříni nakonec vyšumí do ztracena a finální katarze je aspoň z mého pohledu špatná a k tomu, ce se ve filmu odehrávalo nepatřičná. Nic z toho ale nemění nic na faktu, že film stojí za vidění.

Atmosféra nula, dramatičnost nula a zajímavé to začne být asi tak 10 minut před koncem, a i tak se nekoná nic zásadně extatického. V celém filmu není nic, co by ho přibližovalo byť jen na dostřel 70%. 1,5* a kvůli tomu vysokému hodnocení jdu dolů.

Film, který se vůbec ničím nevymyká filmovým standardům sedmdesátých a počátku osmdesátých let, a to jak v dobrém, tak špatném smyslu slova. Hutná a temná atmosféra nočního města v kombinaci s elektronickou hudbou a přímý tak na bránu na jedné straně, slabý a neoriginální scénář s naivními momenty spolu s nepříliš přesvědčivými herci na straně druhé. Stojí to mezi podobně laděnými Carpenterovými 13. okrskem a Útěkem z New Yorku. Přičemž, oproti prvnímu není tak naivní a oproti druhému mu chybí kulervouci Plissken. Čisté 2,5*.

Komediální agitka se vším všudy a jak má být. Nechybí mladí a schopní Američané, kteří se postaví nepřátelské agresi a úspěšně jí vzdorují (on to taky není problém, když je podniknuta s pár parašutisty a třemi tanky), srdceryvné, patriotické a patetické žvásty a hrdinský závěr spolu s padouchovým prozřením, že je na špatné straně barikády a dělá špatné věci... Chybí akorát John Wayne kráčející do západu slunce... Těžko lze pochopit, že tohle někde myslel vážně, i když u Miliuse mě to až zas tak nepřekvapuje. Nicméně kamera, výprava a nechtěný humor tomu dodávají určitý šmrnc.

Rocky 88 my mluví z duše. Tak neskutečně špatný film, který asi prostě těží z toho, že je jihokorejský. Vedeni herců a celá režie, stojící na mizerném scénáři je ubohá a střih se snaží být tak strašně cool, až je naprosto nepřehledný. místy jsem až plakal, co všechno jsou tvůrci schopni vydávat za seriozní a snad i realistický příběh. Speciálně pak chování většiny postav je naprosto nepochopitelné. Musí se tomu ale nechat, že i přes přílišnou stopáž je to relativně svižné. Je to mezi 1 a 2 hvězdami, ale půjdu dolů, protože ty dvě si to prostě za ten aušus nezaslouží.

Sledovat Burnsovo nadšení je nakažlivé...