CiTrus007

Ačkoli byl film natočen jako adaptace velmi originálního příběhu, vůbec mě neoslovil. Třicetiletá Kumiko uniká od nudné práce a rodiny, která na ní klade jen samé povinnosti, k dobrodružnému hledání pokladu, který někde někdo zakopal ve filmu, jenom proto, že byl opatřen nálepkou: "This is a true story." Problém mám zejména s formou narace - film exponuje mnohem více informací, než potřebujeme znát, a v důsledku tak působí staticky, indiferentně a nudně. Zellner se to sice snaží zachránit škatulkou "indie" a celkem zdařilou interakcí mezi postavami v Americe. Mě to však nepřesvědčilo a navíc pro mě čas plynul mnohem pomaleji. Kamera i zvuk bohužel také žádná sláva, jediným zajímavým aspektem tak zůstává herecký výkon hlavní představitelky. 4/10 [KVIFF 2014]

Olga Sommerová natočila po všech stránkách skvěle vyváženou biografii, mapující osobní i umělecký život Marty Kubišové od šedesátých let až po současnost. Jsem potěšen, že dokument postavu Kubišové příliš nepřibarvoval, naopak divákovi otevřeně předložil fakta jejího životního příběhu včetně všech vzestupů i pádů. Toho Olga Sommerová dosahuje hlavně prostřednictvím kvalitního výběru archivních záběrů, které se přirozeně střídají s dobře dávkovanými rozhovory a temně působícími záznamy StB. Vše je odlehčeno jemně cynickým humorem Marty Kubišové a prokládáno lahodící dobovou hudbou, kterou film rozhodně není předávkován. 9/10 [KVIFF 2014]

Snímek velmi silně a procítěně vykresluje události na Ukrajině posledních několika měsíců. Jeho největší devízou je jedinečný styl kamery, který pomocí dlouhých a souvislých pohledů ponoří diváka přímo do děje na kyjevském náměstí. Tento styl zpočátku působí dosti nevšedně a rafinovaně, v druhé polovině jsem však jím byl poněkud znuděn, neboť do filmu už nevnášel nic nového. Trocha svižnosti na závěr by opravdu neškodila. 7/10 [KVIFF 2014]

V celovečerním uvedení působí seriál poněkud natahovaně a snesl by drobné zkrácení. Jinak mu toho ale moc nevytknu. Scénář je prakticky vidláckou detektivkou, vyprávěnou jako prázdninové dobrodružství "drzého smrada" Quinquina a vyšetřování dvou dokonale tupých policistů, z nichž jeden nápadně připomíná retardovaného vesnického Columba pofrancouzsku. Kamera i střih na mě působily až realisticky strnule a vzdušně. Počet narážek na duševně choré, černé a muslimy mi přišel přinejmenším podezřele vysoký. 9/10 [KVIFF 2014]

Holčičí emo-nuda poamericku. Film zprvu zaujme originální vizuální kompozicí, kamera se však úplně zkazí, když se nastálo přesuneme do třídy jakési americké střední školy. Jádrem pudla je neuvěřitelně nudný dialog o vztazích mezi sborem čítajícím zhruba dvacetkrát Avril Lavigne a dirigentkou, která podle výrazu v obličeji během filmu málem prodělala menopauzu. Pointa příběhu je přitom zcela všední a předvídatelná, a tak se film od ní musí snažit odvádět pozornost všemi dostupnými prostředky, zejména scénami, které jsou evidentně nadbytečné a slouží pouze jako časová výplň. 3/10 [KVIFF 2015]

Z hlediska scénáristického u mě Mnich bohužel neobstál. Příběh o starém nemocném opatovi a zoufalém Zawanovi, který je ochoten udělat vše, aby mu pomohl, je přeci jen až příliš prostý a ani vložená cukrátka jako například iPod uprostřed džungle, vyoperovaná opatova varlata nebo propichování pohledy mezi Zawanou a vesnickou dívkou ho nespasí. Na druhou stranu na mě snímek zapůsobil po smyslové stránce. Dalo by se totiž říci, že z technického hlediska jsou jeho podstatou především dílčí obrazy - místy možná příliš meditativní a neprovázané, jindy naopak až nesourodě propojené. Vždy však dokonale nabarvené a perfektně ozvučené. A právě díky těmto dojmům jsem v kinosále vydržel až do konce. 6/10 [KVIFF 2014]

Má vysoká očekávání od tohoto filmu byla naplněna. Myšlenka časové smyčky je velmi stará, a tak bychom si mohli myslet, že už k ní nelze nic dodat. Nutno říci, že Christopher McQuarrie mě během necelých dvou hodin přesvědčil o opaku. Jeho scénář je metodický, vědecky korektní, místy až cynicky vtipný a hlavně plný kvalitní a dobrodružné akce. Titulní dvojice, Tom Cruise a Emily Blunt vytvářejí na svojí vojenskou povahu velmi charakteristické postavy, a zejména Tom Cruise předvedl o hodně realističtější výkon než například v nedávném Nevědomí. Oceňuji také, že navzdory neustálému opakování téhož dne film nepůsobí nudně ani profánně, ba právě naopak podněcuje divákovu pozornost a uvádí do děje drobnosti, které se po chvíli ukážou důležitými. Rád bych pochválil kameru a její spojení se speciálními efekty, neboť v mém pohledu tento snímek představuje optimálně vyvážený vědeckofantastický vizuál. Jedinou podstatnou Achillovou patou je závěr, který je na můj vkus řešen až příliš optimisticky. I přesto jsem ale z kinosálu odcházel spokojen a velmi dobře naladěn. 9/10

Po přečtení knihy od Johna Greena jsem se velmi opodstatněně obával o osud této filmové adaptace. Nutno však říci, že se mé obavy ukázaly jako zcela zbytečné. Scénář byl zpracován opravdu pečlivě a až na pár malých zaškobrtnutí na začátku a nejistou dynamiku těsně před vyvrcholením vytváří krásnou klenbu příběhu. Titulní pár, Shailene Woodley a Ansel Elgort, vytvořili lidské a přístupné postavy, které mezi sebou našly emocionální a intimní pouto navzdory společnému prokletí. Jejich vztah ovšem není pouze romantický, je navíc i intelektuální, za což si zaslouží můj skromný obdiv. Tuto lahodící harmonii čas od času skvěle naruší Dafoeův cynický ožrala se svým švédským hip hopem nebo filosofickým problémem drezíny. Jsem velmi rád, že tento film netrpí skoro žádným z obvyklých symptomů knih adaptovaných do filmové podoby. Chtěl bych také ocenit dokonalý výběr hudebního doprovodu, hlubokou a charakteristicky barevnou kameru a zachování silné myšlenky, která se prosazovala na pozadí celého příběhu. Tento film nevypravuje o ideálu – ukazuje, jak se dá žít, když na život nezbývá čas. 8/10

Smyslový film, který se vyjadřuje hlavně formou přírodní a intimní lyriky. Kompozice snímku je zcela epizodická a dílo jako celek postrádá spád i kompaktnost. Hlavní postavy se v absenci myšlenky pokoušejí o vzdor, není však jasné proč a vůči komu. Celá ta slavná provokace tak ztrácí na smyslu a působí spíše bláznivě v koktejlu bezpředmětných emocí a zoufalé snahy o návrat k dětskosti. Kamera mistrně zachycuje ospalý srbský venkov, na mnoha místech si originálně pohrává se světlem a vymezuje se proti pokulhávající hudební složce například v ikonickém záběru s Lazarem na kole v bouři. 5/10 [KVIFF 2014]

Norsko mě příliš nezklamalo. Uhrančivě zabarvená kamera si hraje se stíny a spolu s rytmem osmdesátkového diska působí na diváka jako drogové opojení. O to méně byl bohužel kladen důraz na herectví nebo scénář, který je možná originálně ujetý, ale také trestuhodně bez smysluplného konce či pointy. 5/10 [KVIFF 2014]