Malý Quinquin

V průběhu sledování jsem se musel několikrát štípnout, jestli se mi to snad nezdá. Přece jen jsem znal poněkud jiného Bruna a hlavně ne seriálového. Proto mi „malej Kenkén“ připadal tak hrozně zvláštní. Ale zvykl jsem si a to skoro na všechno, včetně bizarního hereckého ansáblu a příběhu, který začíná a končí, tak trošku jinak, než jak ho povětšinou známe. Dumont je opravdu úplně někde jinde a tímhle seriálem to jen a jen dokázal. (27.09.2016)

V celovečerním uvedení působí seriál poněkud natahovaně a snesl by drobné zkrácení. Jinak mu toho ale moc nevytknu. Scénář je prakticky vidláckou detektivkou, vyprávěnou jako prázdninové dobrodružství "drzého smrada" Quinquina a vyšetřování dvou dokonale tupých policistů, z nichž jeden nápadně připomíná retardovaného vesnického Columba pofrancouzsku. Kamera i střih na mě působily až realisticky strnule a vzdušně. Počet narážek na duševně choré, černé a muslimy mi přišel přinejmenším podezřele vysoký. 9/10 [KVIFF 2014] (11.07.2014)

Ústřední vztah dětských hrdinů je kouzelný. Dvojice vyšetřovatelů, to je True detective po vzájemné lobotomii, obzvlášť inspektor „Mlha“ je odzbrojující. Podmanivě minimalistické záběrování jako vždy, délka bohužel uměle protahovaná kvůli tv formátu. Klidně by to sneslo hodinu dolů. Vysoká koncentrace různě retardovaných lidí nutí přemýšlet o termínu exploatace, ale to není u Dumonta poprvé. (05.07.2014)

Napriek kolísavej kvalite scén a istej repetitívnosti táto miniséria má v sebe úžasnú atmosféru, neodolateľnú dvojicu vyšetrovateľov (ako užívateľ Marigold trefne vystihol: Temný prípad z chránenej dielne) a predovšetkým pointu, ktorú síce mnoho divákov nepoberie, ale je tak skvelá a výstižná, že lepšiu by som si k tomuto ani nevedel predstaviť . Alláhu akbar! (28.06.2020)

Místy jsem se výtečně pobavil spíše než že bych se konstantně dobře bavil. Ona vůbec otázka, jak komu zdejší značně specifický (ne)poměr "jakože detektivky/jakože dětského prázdninového dobrodružství/jakože absurdní bereme-se-vážně komedie" sedne. Nejeden sympaticky nijak do popředí cpaný "humor" sice právem aspiruje na status kultovního (ano, kupříkladu scéna v kostele ze závěru první epizody), ale krom toho Dumont dává i dosud netušené významy řčení "opakovaný vtip není vtipem"; přeci jen v některých případech sledovat nezdařilý running gag napříč čtveřicí mnohdy i vatou vyplněných epizod je útrpné. A ostatně stopáž... Proč to prostě není celovečerák s běžnou délkou, když by to zkrácením nic netratilo? Ba spíše naopak. (09.12.2014)