Recenzie (495)
Dobrý den, paní Campbellová! (1968)
Na stará padesátiletá kolena nějak toužím po tom, abych se mohla ocitnout někdy někde. Třeba v Itálii 60. let v "San Forinu", na Ischii v době nebožtíků, kteří přejí lásce a na Sicílii u komisaře Montalbana. Můžu Itálii a italské filmy, miluju Ginu Lollobrigidu a filmy, kde se celou dobu směju, protože scénář obsahuje krásné vítípky, které herci nádherně zahrají a kde na konci brečím. Což je přesně případ tohoto filmu a důvod, proč se kdykoli, kdy bude zase v televizi, přilepím k obrazovce.
Hoří, má panenko (1967)
Patrně jako jedna z mála se nerozplývám, protože nechápu, co je na tom filmu tak dokonalého. Ale mě Forman v době, kdy točil filmy jako Hoří, má panenko, Černý Petr apod., prostě vůbec nebere. Dala bych tak dvě a půl hvězdičky, což nejde, tak dám tři. Průměr, který mě nudil.
Pension pro svobodné pány (1967)
Crazy comedy, ovšem s vynikajícími hereckými výkony. Pánové Abrhám a Hrzán stejně jako paní Janžurová mě několikrát rozesmáli nahlas a příjemně mě bavili po celou dobu. Usmívala jsem se a lituji, že už jsem prošvihla možnost vidět tohle na divadle zrovna s nimi. Ale když tehdy jsem ještě nebyla na světě... Z mého pohledu jasné čtyři hvězdičky.
Čierny Tulipán (1964)
Jéé, ten Alain byl tak pěknýýý. Jsem ho milovala, fakt :-). A navíc, ten film má šmrnc a vtip a Virně Lisi to opravdu moc sluší.
Otěže na krku (1961)
Ještě včera, když jsem si zjišťovala, co to vlastně je za film, to mělo 74 % a bylo tady 6 komentářů. Všechny stejné. Omáčka a "sexy BB". Přesto jsem se koukla. Nuda, hloupost, BB pěkná, ok, ale mě nikdy zvlášť neuchvátila. Ta druhá dáma byla mnohem šmrncovnější. A nesmírně mě rozčiloval dabing. Kdykoli BB promluvila, dostávala jsem osypky. Přesto jsem vydržela až do konce s nadějí, že to a) tak blbé přece nebude, b) že se aspoň jednou opravdu zasměju. A naděje umřela. Bylo to tak blbé a nezasmála jsem se. :-D Naštěstí jsem chytla konec Adély a to mi spravilo chuť. Tak dám dvě hvězdičky, jsou horší hovadiny.
Kapitán (1960)
Bourvil a Pierrette Bruno byli kouzelná dvojka. A celkově se na to hezky koukalo, jako na všechny historické filmy s Jeanem Maraisem.
Sedem statočných (1960)
Westerny vážně nemusím. Ale tahle klasika je výjimka, která potvrzuje pravidlo. Yul Brynner je nádherně chlapský a Horst Buchholz klukovský a taky jsem brečela a je to prostě výborný film.
Hrbáč (1959)
Tak jsem dokoukala pohádku na dobrou noc. Hrdinný rytíř de Lagardere, krásná Aurora de Nevers, dobrodružství, romantika, čest a láska s Hrbáčem Jeanem Marais. Může být na dobrou noc něco hezčího? Nemůže. :-)
Niekto to rád horúce (1959)
"Ale já jsem MUŽ! Nikdo není dokonalý." Omyl, tenhle film je :-).
Prázdniny v Ríme (1953)
Krásná, křehká a okouzlující Audrey Hepburn a neskutečně přitažlivý Gregory Peck. K tomu Řím, léto, závěrečná scéna, u které jsem brečela... za pět.