Lusů

Prostě klasika ... S několikaměsíčními pauzami sjíždím Přátele pořád dokola a asi mě jen tak neomrzí. Tahle šestka je prostě součástí mojí domácnosti :))

Takhle jsem se v kině už dlouho nenasmála. Songy ptačího kvarteta, pásovec na dvě půlky, místní drsňáci v saloonu a trocha romantiky. Závěrečná písnička (ohromně mi připomíná Marshall vs. The Machines z HIMYM) mi doteď minimálně 2x denně zní v hlavě …

Komedie možná tak nejvíc ze všech uváděných žánrů, nejspíš ale už hraničící s parodií. Pro mě neskutečně nudný až trapný film, o to víc mě překvapilo, když Ricky vyšel v "edici dobrých filmů" Reflexu.

Pohádky mě moc bavily, ale zhruba od čtvrté už jsem doufala že je poslední (možná že kvůli začátku filmu o půlnoci). "Prêts?" "Oui!!!" "Húúúú"

Žlutá rodinka, ve žlutém městě se žlutým humorem. Už nikdy nebudu uspávat Ralfa škrcením.

Svižná zábavná blbůstka se zombie zvířátky.

Že by mě něco v ději filmu překvapilo, se říct nedá (až na i-mana). Ale ty děcka za to prostě stály ...

Pojedeme zkratkou – je to sice delší, ale o to horší cesta. Přestože v době vzniku filmu jsem ještě vesele houbařila, dokáže mě tenhle film rozesmát mnohonásobně víc, než všechny „týnejdžrovské“ komédie současnosti dohromady.

Název bych změnila na "Spartakus: Krev, prsa, sex a písek". Místy toho je až moc, ale nepopírám, že mě Spartakus baví.

Přítomnost tohoto filmu ve Varech jsem vážně úplně nepochopila. Nekonečné záběry na dřevěné postavičky a ruskou krajinu mě nějak nenaplnily. Největším plusem byla jeho (ne)délka.