Hal_Moore

Pohádka pro dospělé. Ale nechal jsem se jí unést. Disney občas moc dobře ví, jak na diváka, to se musí nechat. Z počátku jen další sportovní film o outsiderovi (tentokrát v roli outsidera Diane Lane v životní roli), ze kterého se postupem času vyklube zážitek, který doporučím komukoli a kdykoli. Ke konci mě děj vůbec nikam nepustil a se zatajeným dechem jsem hlavnímu hrdinovi držel pěsti i přesto, že jsem už dávno věděl, jak všechno dopadne. Randall Wallace je bezpochyby rutinér, kterému se však pokaždé (Muž se železnou maskou, Údolí stínů) podařilo mě přikovat do křesla. Jsem rád, že se mu to povedlo i tentokrát.

Pořádné horký, správně chlapácký a přiměřeně hrdinský hasičský thriller, který o sobě může hrdě hlásit, že má koule. William Baldwin ve své životní (a asi jediné snesitelné) roli spolu se svým "bráchou" Kurtem Russellem rozehrávají boj s ohněm na život a na smrt, který stojí za to. Já osobně řadím Oheň na druhou příčku co se týče hasičských filmů, ve kterém vede novější Okrsek 49. Ron Howard mi nikdy jako režisér nevadil (až na Grinche), Hanse Zimmera zbožňuji, vizuálně úchvatné scény mám taky rád.. pod čtyři jít prostě nemůžu.

Šílená, vizuálně přeplácaná, nádhernými ženskými naplněná a rádoby cool drsnými hláškami prošpikovaná sto a první variace na Need for Speed, tentokráte na dvou kolech. Nebýt poslední pětiminutovky, dělané na enginu z intra Midtown Madness, nechal bych tříhvězdičkové hodnocení. Takhle musím za toto zpraseně odfláknuté finále, které zkazí docela příjemný dojem, snížit na dvě. PS: Martin Henderson konečně v zapamatovatelné roli, škoda jen, že v takovém "nezapomenutelném" filmovém vizuálním infernu.

Film, na který se vyplatí dívat jen kvůli poslední desetiminutovce, kde se dá napětí krájet. Jinak není téměř o co stát. Goldie Hawn sice tentokráte neječí (což berte prosím jako plus), ale taky nic světoborného nepředvádí. To John Heard se alespoň snaží. Zbytek je jak vystřižen z kteréhokoli tuctového televizního thrilleru, vlastně ani nechápu, v čem se od nich Podvedená liší a už vůbec nechápu, čím se zasloužil, aby skončil v kinech.

Stejně zběsilá akční jízda jako první díl, s větší dávkou akce, adrenalinu a bohužel i všemožného tlachání. Tlachá se všude a o všem, tlachají všichni a pořád. Na akci tedy zbyde o něco málo více času než v dílu předchozím, tlachání ale přerůstá únosnou mez a u cca desátého rozhovoru jsem si vykroutil pár obratlů. Neřeknu, kdyby si měly postavy co říci, ale vlastně se nic neřeší a pokud náhodou ano, tak smysl hovoru je přebit na hlavu postavenou zápletkou, která řeší více, než na co Luc Besson v současné době scénáristicky má. Díky alespoň za sice hůře sestříhanou, ale jinak bezchybnou akci, kdy se spíše více střílí a mlátí než skáče a běhá, nicméně jde o řekl bych nástupce, nekazícího pověst jedničky.

To bylo řečí, to bylo keců než jsem se odhodlal po tolika pozitivní kritiky film sehnat. Navíc postavení na csfd v pozici sto jedna a sedmdesátého nejlepšího filmu všech dob zapříčinilo má vysoká očekávání. A tak jsem si inkriminovaný film sehnal. Pravda, sehnat si dnes film je možno takřka neomezeným množstvím způsobů, já jsem se rozhodl pro ten zdánlivě nejjednodušší a film jsem si stáhl, vím, budu se vařit v pekelném kotli společně s Jackem Sparrowem a ostatními piráty ať už zábavního nebo lupičského průmyslu :D Mé první setkání s korejskou filmografií dopadlo více než dobře, ba přímo senzačně. Ohromný zážitek z dosud nepoznaného. Nyní se asi začnu o korejský film zajímat o něco více. Hlavní představitel (kdo si má ta jména pořád pamatovat) je sympatický. Pravda, ne úplně od začátku ale postupem času si mou důvěru získal. Jeho chování je pochopitelné a cesta za pomstou snad krom Muže v Ohni :D nebyla nikdy lepší. Často popisované scény (zubař, bitka, chobotnice) jsou opravdu nechutné (až na tu bitku, ta je dokonalá). Od doby, co jsem film shlédl jsem svého zubaře nenavštívil. Dokonce i na ulici se mu obloukem vyhýbám. Chobotnici jsem jedl, ale jen jako součást přílohy, kterou bych nazval "mořské potvory" a byla definitivně mrtvá. Co se týče jeho ženského protějšku, tak na ní jsem mohl oči nechat. V postelové scéně jsem chtěl být alespoň na chvíli v kůži muže, jdoucím bezhlavě za pomstou. Hlavní záporák mě ve srovnání s ústřední dvojicí tak nezaujal. Byl ale zahrán perfektně. Hudební složka, kterou vnímám u každého filmu, byla taktéž na výborné úrovni a opět, jako každá druhá složka filmu zněla úplně jinak, než co jsem měl tu čest doposud slyšet. O střihu a kameře tady mluvit respektive psát nehodlám, jenom bych vás ochuzoval o čas čtením dalších a dalších řádků. Jak to tedy celé shrnout? Nebojte se něčeho nového. Korejský film je něco úplně jiného, než na co jsme zvyklí z Hollywoodu. IMHO je ještě o něco lepší. Uvidíme...

Jednoznačně nejlepší Kubrickův film. Jedná se určitě o jedno z nejlepších válečných dramat, jaké jsem měl možnost vidět. Film je rozdělen na dvě části. Ta první nás zavede do vojenského tréninkového kempu zatímco ta druhá část se odehrává ve Vietnamu. Mě osobně se více líbí ta první část, neboť je o poznání realističtější. Přesto ta druhá není špatná, ale z daleka nedosahuje tak čistého zpracování jako část první. Proto nemůžu dát plné hodnocení. Fuck you Cowboy, fuck all of you assholes! Nakonec plné hodnocení přeci jen dávám. Po shlédnutí nedabované verze to ani nešlo jinak.

Tohle je muzikál v pravém smyslu slova. Hudba je součást děje, respektivě film je součástí skvělého hudebního představení. A nechápejte mě špatně, opravdu hodontím film a ne soundtrack. Once je snad nejvěrnějším zobrazením reality minimálně v rámci romantického žánru. Žádná velká gesta, žádné přehnané reakce, vše se poměrně svižně odehrává v komornějším duchu. Ke konci je dokonce poznat, že Once není výtvorem američanů, což je v tomto případě výrazné plus. Celému melancholickému pojetí to dodá to správné vyvrcholení, tělu diváka zase naopak husí kůži. Vrcholem filmu je scéna v nahrávacím studiu, kdy v potemnělé atmosféře Markéta poprvé předvádí své schopnosti skladatelky a textařky. Po ní už film jen dojíždí do rychlého a nezvratného konce.

Jedna z dalších pro mě průměrných francouzských komedií. Nadprůměrné hodnocení udržuje pouze Jean Reno, který neumí zahrát špatně. Takoví Návštěvníci, to je úplně jiná kvalitativní kategorie.

John Woo v Hollywoodu natočil jen jeden lepší film - a to Tváří v tvář. Jeho druhý společný projekt s Johnem Travoltou je také vynikající, ale ne dokonalý. Woo by se měl zamyslet a natočit více filmů s Travoltou. To mu jde. Zlomený šíp je klasický nadprůměrný akční thriller. Nedosahuje ani průměrnosti, ale ani dokonalosti. Proto nadprůměrné hodnocení.