Henry007

Osobně mám radost z toho, že Zack mohl své dílo dokončit a ukázat, jaké úmysly s těmito hrdiny měl. Snyder Cut je rozhodně koherentnější než verze z roku 2017. Dějové uzly na sebe lépe navazují, mytologie je lépe rozkreslena a vedlejší postavy dostávají více prostoru, zejména tedy Cyborg. Znamená to, že je Justice League skvělým filmem? Pro mě bohužel ne. Kvůli dlouhé stopáži a množství superhrdinských postav se nedokážu ubránit srovnání s Watchmen (2009). Tehdy Snyder zpracovával téměř políčko po políčku skvěle promyšlený komiks plný rozmanitých postav a hlubších filozofických myšlenek. Zackovi tak "stačilo" filmu dodat nádherný vizuál, což se mu povedlo. V Justice League se ale neopřel o známý námět, ale o chatrný scénář, který je vlastně velmi prostý a vůbec nevyužívá silné stránky slavných charakterů. Neobsahuje také žádné nosné myšlenky. Muž z oceli pojednával o odpovědnosti a vlastní identitě, BvS o strachu z neznámého, o společenském vnímání Boha a bezmocnosti. Jusitce League žádné hlubší myšlenky nemá. Jde vážně jen o rozšiřování mytologie a v hlavní linii o vytvoření týmu a poražení zlého bubáka. Jediné emoce přináší jen linka Cyborga. A kupodivu Snyder neoslnil ani vizuální stránkou. Například akční scéna v hnusné kanalizaci je prostě odporná. Stejně tak mu tentokrát nevyšlo využít hudby u zpomalovaček. Vybral si jakési pochybné popsongy, které se k daným scénám vůbec nehodily. A po skvělém epickém soundtracku k BvS nezabodoval ani Junkie XL. Hudební motiv amazonek a Wonder Woman, který zní jako předěl u pořadu Survivor, mě svou směšností vytrhával z filmu. Zkrátka je to celkově o třídu níž než BvS. A závěrečné lákání na případné pokračování? Jako fanouška těchto postav mě to potěšilo, ale celé je to tak trochu, jako když mi holky ze srandy udělí like u fotky na Facebooku. Dávají mi falešné naděje a v hlavě mi vznikají různé vize budoucnosti, ke kterým ale stejně nikdy nedojde.

Letošní vyhlašování Lvů je nutné hodnotit s přihlédnutím pandemii, kvůli niž musel být pojat celý večer jinak. Moc se toho ale chválit nedá. Scéna nebyla nijak oslnivá, dovedu si představit lépe vybrané prostředí, které nebude působit tak prázdně a chladně. Nástup nominovaných ke zdi jak před popravou vypadal zvláštně, stejně tak i blikání reflektory na vítěze jako kdyby právě vypadli ze StarDance. Možná i kvůli ozáření světly mnozí výherci nevěděli, kam mají po vyhlášení jít a co dělat. Se lvem v ruce se pak dostavili k "moderátorce pro rozhovory", která nijak nezazářila, pokládala fádní otázky a jejím hlavním úkolem bylo hlídat čas, aby se přenos vměstnal do stanoveného stopáže. Příliš nezazářil ani Kopta, který si odříkal vše podstatné, ale chyběla tomu lehkost, humor a také větší charisma. Vytknout tvůrců jde také "nápad" s přivážením hostů autem, který se velmi brzo ohrál. A taky ani nedával smysl, když Cina autem do sálu přijel během večera rovnou dvakrát. No a ani to nejhlavnější nemůžu pochválit, tedy samotné vyhlašování. Dvořák voiceoverem představoval jména nominovaných, ale předtím neříkal název kategorie, jež byl vidět pouze písemně a krátce. Problém to byl kvůli tomu, že mezi některými kategoriemi se Kopta nedostal ke slovu, aby představil tu následující. Pokud jste se tedy podívali na chvíli jinam, tak jste nevěděli, v které kategorii zmiňovaní tvůrci byli nominováni. Také tu při krátkých medailoncích chyběli ukázky z filmu. Chápu, že kategorií je spousta, ale člověk by si po čas večera mohl vytvořit poměrně dobrý obrázek o nominovaných filmech a hlavně konkrétně oceňovat jednotlivé aspekty filmové tvorby. Krátké ukázky bych rozhodně viděl raději než vystoupení jakési pochybné kapely. Za vypíchnutí snad stojí jen krásná děkovná řeč Hynka Bočana a jedna velmi veselá slovenská vítězka, u níž jsem tipoval, zda jí dříve vypadne lev z ruky nebo prsa z výstřihu. Ani jedno se však nestalo a pokud ani pandemie nedokáže lvy vymanit z dlouholeté rutiny, tak už nevím co by mohlo.

Nedivím se Netflixu, že tento film chtěl produkovat. Téma filmu o podvodnicích, které posílají naprosto zdravé seniory do domova důchodců, aby následně prodaly jejich majetek a neeticky na tom bohatly, je netradiční a zároveň nosné. Jenže Netlix si už poněkolikáté u svého filmu ale následně snad ani nepřečetl finální scénář. Ve druhé polovině filmu se ze svižné komedie bohužel stane jakési levné béčko, které se skládá ze série těžko uvěřitelných scén, které nejsou ani vtipné, ani napínavé. Film zkrátka trpí krizí identity. Není plnohodnotně ani černou komedií (je málo vtipný a místy se bere zbytečně vážně), ale kvůli mnoha odlehčeným a nelogickým scénám není ani thrillerem. Věřím, že se stejným námětem by alespoň 7 z 10 kvalitních scénáristů vytvořilo mnohem lépe fungující a koherentnější příběh. Netlix si tak bohužel zapsal další snímek na jedno použití.

Nadějná mladá je dobrý snímek o aktuálním společenském tématu, který se mi s přibývajícími minutami zařezával stále hlouběji pod kůži. V první polovině jsem trochu jsem měl problém s tónem filmu. Režisérka balancovala na hraně černohumorné komedie a thrilleru, do směsi přidala i špetku čistě romantické komedie. Přesto, že to objektivně dohromady funguje, tak jsem se nemohl zbavit pocitu, že šlo tyto žánry spojit ještě efektivněji a zanechat v divákovi výraznější hořkost z kontradikce mezi odlehčeným pojetím a vážným tématem. Každopádně v závěrečné půlhodině mě tyto výtky opustily. Silnému a lehce nadnesenému závěru filmu nemám co vytknout a pozvedl v mých očích snímek ještě o stupínek výše. Ocenit musím také popový soundtrack a skvělou práci kamery, a to zejména v klíčové scéně filmu. Místy mi tento film připomínal light verze Refnova Drive říznutého Fincherovou Zmizelou, což lze považovat za velkou pochvalu pro debutující režisérku.

Na konci filmu jsem byl zničenej daleko více než všechna ta monstra a města dohromady. Druhá Godzilla je ubíjející podívaná. Rodinná linka je děsná - fungovat by mohla ve filmu s přírodní katastrofou, nikoliv tady, kde akorát berou momentum rvačkám obřích monster. Tyto epické scény jsou rozbíjeny neustálými střihy na ustrašené tváře hlavních postav, jejichž osudy mě vůbec nezajímaly. Táta všeuměl, máma mrcha a jejich odvážná holčina, která vezme osud lidstva do svých rukou. V ruinách města ji pak rodiče budou hledat, přestože je většina budov srovnána se zemí a obří tříhlavý drak jim tancuje nad hlavami..... Ano, i u jedničky byla lidská linka slabá, ale na mě fungovala ve spojení s celkovým vyprávěním příběhu, jehož cílem byla postupná gradace a POV dění očima lidských protagonistů. Vše poté vyústilo v epickou závěrečnou bitku, která po dvou hodinách pouhých náznaků a útržků byla skvěle fungujícím vyvrcholením filmu. Tady se to o lidské POV částečně taky snažilo, ale nebylo to provedeno vůbec tak dobře a nekorespondovalo to se celkovým pojetím filmu.... No a ty bitky? Raději jsem si je měl pustit na YouTube a ušetřil bych dvě hodiny času. Z pár závěrů by vznikly nádherné pohlednice, ale zbytek času je to klasický digitální binec, kdy divák často ani neví, jestli se monstra mlátí nad zemí/pod zemí/pod vodou, protože vše je zahaleno v hnusném modrém filtru, husté mlze či dešti. Ale aspoň v něčem se jedničce toto pokračování vyrovná - ani jeden film už nechci vidět znova. Godzilla 2014 byl skvělý kino zážitek, který by ale v televizi akorát nudil a druhý díl je zkrátka jen energii požírající digitální maglajz.

[neznám předlohu ani hry]. První série byla na rozdíl od Cavilovy bílé kštice dosti neučesaná. Na škále fantasy seriálů kolísala od výšin Hry o trůny až po srandovní zábavu à la Herkules Kevina Sorba. Nebylo to ani tak lacině vypadajícími triky a některými dost pochybnými hereckými výkony vedlejších postav, ale příběhem. Ten nám tvůrci naservírovali dosti kostrbatě. Zejména v prvních dílech nedostatečně rozkreslili možnosti tohoto fantasy světa a jako neznalý divák jsem se v tom ztrácel. Stejně tak souběžné vyprávění několika časových linií nebylo šťastně uchopeno. I když to nakonec vše do sebe zapadlo, tak ve mně zkrátka zůstal pocit, že jednotlivé příběhy šlo mnohem účelněji uspořádat. I přes to ale první série postavila dobré základy pro další Geraltova dobrodružství. Casting hlavních postav je solidní a atmosféra některých scén naznačila, jaký potenciál tento fantasy svět skýtá.

Není to tak špatný, jak se mohlo jevit z diváckých ohlasů. Největším problémem filmu je prostě těhotenství Voříškové, které bylo uměle našroubováno do scénáře a hlavní dějová linie kvůli tomu dost trpí. Ženská si během těhotenství přestane rozumět s manželem, tahá těžký přepravky s hrozny a je sváděna slovenským Noidem Bártou - je to tak hloupé, až to diváka mnohokrát vytrhne z dění. Jinak si myslím, že je to solidní film o přátelství a rodině, který je doprovázen krásnými záběry na Moravu a zakončen povedeným rozuzlením. Pokud však od filmu divák očekával humor, tak chápu jejich zklamání, protože ve filmu v podstatě není. Berte film jako rodinné drama, přimhuřte oči nad těhotenstvím Rambičky a dostanete fajn zábavu. .

Příklad filmu, u kterého mě finální rozuzlení nutilo lehce přehodnotit názor na celý film. Pravdou ale je, že posledních 5 minut zkrátka neospravedlní nudné minuty předcházející. Jediné, co na filmu funguje, je jeho atmosféra. Tesknivost a melancholie ale nemůžou mít ten správný emocionální dopad, když nejsou podloženy nosným příběhem a dobře vykreslenými postavami. Nechápu, že se George rozhodl zrežíroval takto nedějový námět, který by se hodil maximálně na dvacetiminutový kraťas.

WW84 má v sobě spoustu jednotlivostí, které samy o sobě fungují, ale jako celek to je šílená dvouapůlhodinová směsice. Romantická linka přináší jediné výraznější emoce v celém filmu. I tu ale tvůrci zbytečnými scénáristickými rozhodnutími srazili dolů. Způsob, jakým vrátili Steva Trevora je naprosto nelogický a při větším zamyšlení i dost zvrácený. A vyústění této linie je zbrklé a ponechává diváka neuspokojeného. Potom tu máme linii s Cheetah (Wiig) ala Jim Carey z Batman navždy. Uťáplá vědkyně v první polovině filmu dobře funguje jako žena pociťující poprvé v životě sebevědomí, aby se z ní v druhé polovině stal generický CGI záporák. A pak tu je také hrozba v podání Maxe Lorda (Pascal). Motivace k jeho činům mi byly po celou dobu filmu totálně nejasné a jeho počínání si nedokážu vysvětlit ani zpětně. Všechny tyto linky se v průběhu filmu prolínají, spojují a vyústí v naprosto šílené finále, které mi nedávalo vůbec smysl, nechápal jsem co se děje a bolela mě z toho hlava. K tomu tvůrci na pozadí načrtávají motivy, které nejsou zcela dobře využity - Osmdesátky tu hrají jen marginální roli, stejně tak i jaderná válka, Kromě pomateného scénáře musím zmínit i triky, které jsou na takto drahý film v některých scénách až komicky špatné, stejně jako herectví Gal Gadot. No WW84 zkrátka trpí klasickou sequelitidou, kdy se snažili vše udělat větší, lepší a vznikne z toho jen nekonzistentní zmatek. Snad jen cukr v krvi z vanilkových rohlíčků a krása Gal to v mých očích vytáhli na 3*.

Byl jsem na 2 hodiny vtažen do světa baseballu. Což je něco, co přenos jakéholiv basebalového utkání zřejmě nikdy nedokáže. Naštěstí je pro scénář tohoto filmu baseball pouze pozadím. V jeho jádru se totiž nachází příběh muže, který v životě selhal. A nyní chce celému světu dokázat, že v něm něco je. Že alespoň něco ve svém životě dokáže udělat správně. Selhání, výčitky, rodičovská láska, víra v sám sebe a boj proti systému. Všechny tyto univerzální motivy ve filmu skvělé fungují a dokážou i z baseballu udělat napínavou a atraktivní podívanou. A už jen to samo o sobě svědčí o kvalitě tohoto snímku.