SOLOM.

Krátké, ale hodně dobré. Po všech stránkách solidní krátkometrážní snímek,nádherná animace, parádní triky a velice zajímavý nápad se musí i náležitě bodově ocenit.

Filmů o zavření lidí a následného vyvražďování známe několik. Vesměs jde vždy jen o laciné kopie původní Kostky nebo SAW. Zde nám sice nebylo ukázáno moc nového, ale tento film byl pojat trochu jinak. Nemusí být vždy jen důmyslné pasti nebo vymezený čas na zvládnutí úkolu, tady se prostě použijí vlastní ruce nebo kusy vybavení domu.To co film udělalo zajímavým, nejsou ani tak herecké výkony nebo efekty, ale hudba. Ona samotná má kouzlo si vás podmanit a vtáhnout do děje. Pomalu se stupňuje, mění rytmus, kdy od klavírní hudby přejde v tvrdší rock. Nejvíc byla použita v místech, kde se zrychloval děj nebo byly pasáže, kde se jen pilo nebo jedlo. Za hudbu bych dal 1- kdybych byl ve škole. Nakonec mě potěšil i otevřený konec a doufám, že bude pokračování.

Řeknu to asi tahle: celkem zajímavě zpracovaný pohled do života osamělého chlápka, kterému dělá společnost jeho pes a zničehonic se kolem nich začnou dít podivné věci, které vyvrcholí děsivým večerem…Pěkná práce s kamerou, pěkné prostředí a pěkný pes (podobného jsme měli v rodině, když jsem byl malý). Atmosféra sice nenabídne žádné nervy drásající momenty – ale tak slabší povahy možná ten závěr přece jenom lehce vykolejí…

Konečně přišel čas na tento opěvovaný ruský filmeček a po jeho zhlédnutí musím uznat, že všechny chvály byly oprávněné. Je sice pravda, že Fjodor Bondarčuk se moc nedržel skutečného příběhu „když už to bylo točené podle skutečné události“, ale kostra příběhu zůstala stejná. Mě chytl film již od úvodních minut, kdy mladí bažanti přijdou do výcvikového tábora. Gumy jsou všude a ten jejich velitel byl svině nehorázná – to že to s nimi myslel dobře, pochopí až později. Režisér se vše snažil rozložit rovnoměrně, to znamená, že akční pasáže střídaly ty dramatické a do toho všeho se snažil ještě zapojit i humor. Jakmile se však vydají na svou misi, vše druhořadé jde stranou a začíná akce. Ten finální masakr byl skutečně precizně natočený a nezbývá mi než režiséra odměnit nadprůměrným hodnocením. Na nudu tu totiž nebyl čas!80%

Největším útočištěm pro každého z nás, je náš dům a rodina. Jenže co když jednoho dne zjistíme, že to tak není? Co když náš dům (byt) může zato, že je nám špatně, máme zlé sny či deprese? Proč najednou všichni členové rodiny vypadají na fotkách „trochu jinak“? Jediný způsob jak to vyřešit a se vším skoncovat je ….Tak tento snímek, kde se sice hodně kecá, ale kameraman odvedl hodně dobrou práci, mě docela překvapil. Skvěle sestříhané obrazce jednotlivých scén, propojené zpovědí hlavního hrdiny určitě stojí za pozornost. Uvidíte že psychopatem se může stát opravdu kdokoliv. Nebo zatím vším byla nějaká vyšší síla? 65%

Plný počet hvězdiček dávám jen opravdu vzácně, protože téměř v každém filmu najdu nějakou tu chybu – která se mi nelíbí. Tady to ovšem byl akční masakr se vším všudy. Už dlouho jsem si akční film tak neužil jako teď. Skvěle atmosféricky vygradovaná cesta za osvobozením dcery nedostala ani šanci, aby mohla nudit. Liam Neeson sice nepaří mezi herce, od kterých bych musel vidět všechny filmy – ale tímhle u mne opravdu zabodoval. Role nasraného táty odhodlaného udělat naprosto cokoliv mu sedla neskutečně až tomu ještě teď nevěřím. Bavil jsem se od první minuty až po tu poslední, takže nemůžu jinak než *****

No chlapci nesmíte se na tento film dívat v kinoripu, potom je jasné, že prd uvidíte. Jelikož první díl považuju za prvotřídní podívanou, musím souhlasit s většinou, že už to tentokrát taková jízda nebyla, tedy ta v taxíku byla docela solidní, ale jinak dostali Albánci zase pěkně přes držku. Bryan Mills už nám sice zestárl, ale pořád nejde pro ránu ani kulku daleko. Pravdou ovšem je, že všemu nejvíc uškodil střih a slabší scénář. Akční pasáže už neměli takové kouzlo jako minule, ale pořád jde o průměrný film. Pokud bude trojka, tak říkám proč ne! Tentokrát už ovšem bez Megatona.

Jedničku považuji za bombastickou akční řežbu a jeden z mých nejoblíbenějších filmů v daném žánru. Dvojka už byla minimálně o třídu a půl horší (čili průměrná záležitost), no a bohužel se naplnily mé obavy a trojky se zase ujal Olivier Megaton. Nemám tohoto režiséra zrovna v oblibě, ale jsem nakonec rád, že se trojka vydala odlišným směrem, než oba předchozí díly a to i na popud samotného Liama Neesona (ten už nechtěl, aby zas někoho unesli a ON…). Smůlou je, že to odnesla charismatická Famke Janssen. Nicméně já nehodlám tento díl nějak závratně hanit, protože i v tomto případě si myslím, že jde o průměrnou podívanou. Ano, jedničce to nesahá ani po kotníky, ale nějak zásadně jsem se u toho nenudil, několik slušných akčních scén by se tu našlo a Maggie Grace to opět slušelo…

O mysteriózní stránku děje se zde tentokrát stará tajemné číslo s ještě záhadnějším hlasem, který se ozývá ze sluchátka. Ten volajícímu nabídne jedno přání, když mu za to nabídne protislužbu. Nadšený volající si svou chybu uvědomí až příliš pozdě a má jen velmi malou šanci se zachránit. Ano určitě tipujete správně, protože tou protislužbou má být život volajícího. Od chvíle kdy se mu jeho přání splní má čtyřiadvacet hodin života. Poté ho čeká boj o holý život, kdy postava musí čelit několika zprvu nenápadným nástrahám, které ho však přímo nasměrují do náruče smrti. Každý má sice určitou šanci na přežití, ale pokud přežijete jednu nástrahu, hned na vás čeká další nebezpečí a tak je to pořád dokola. Smrt už vás se svých pařátů nepustí. Divák tak stejně jako v Nezvratném osudu sleduje zoufalý boj o holý život, který je už dopředu prohranou záležitostí. Thajští tvůrci si však vzali od svým amerických kolegů nejednu inspiraci, jak diváka udržet napjatého co možná nejdelší dobu a tak i zde nás čeká nejedno překvapení, nejen únik o vlásek a nejedna morbidní scéna.

Kitamura se před několika lety teprve rozcvičoval nízkorozpočtovým snímkem Down to Hell, který nám nabídl příběh na podobné téma (tedy les, jenž dokáže oživit mrtvé). Tentokrát však již měl po ruce větší rozpočet, lepší techniku i herce a tak se vrhl na natočení svého prvního celovečerního hororového filmu. Nejde však o čistokrevný horor, ale mix hned několika žánrů najednou (černé komedie, akční, fantasy) a pokusil se zapracovat i na samotném příběhu. Jenže…právě příběh je dle mého největší slabinou celého filmu, společně se svou zbytečně přemrštěnou délkou. Zbytečně překombinovaný a místy neskutečně směšný. Vždyť tady šlo stejně hlavně o kupu akčních pasáží, slušných bojových choreografií, přestřelek a hlavně docela pohledných gore scén. Celý film je vlastně jeden velký masakr, který se většině diváků líbil nejvíc. Tuna zbytečných dialogů jen otravovala. Osobně jsem jim stejně nevěnoval moc pozornost a raději si užíval všechny ty vypálené kulky, useknuté hlavy, ruky, vyvržené střeva, neustálé zabíjení pořád těch samých postav, atd. A zatímco hlavní hrdina (vězeň) byl docela sympaťák, tak členové Yakuzy mi neskutečně lezli na nervy. Hlavně ten borec v kravatě, který pořád vydával opičí skřeky (ale s noži to uměl) a pak ten nešika, co několikrát postřelil své kolegy. Bizarních a černohumorných (ujetých) situací tu však byla celá řada. Stejně tak tu ale byla i hromada zbytečností...