SOLOM.

To jsem si takhle chtěl zase jednou pustit něco od Stevena Spielberga a Minority Report jsem tu ještě ohodnocený neměl. A je to už doba, co jsem tento film viděl poprvé – takže jsem nebyl proti. Bohužel ani na druhý pokus mě to neokouzlilo tolik, jako spoustu lidí, co tento film dostali do červených čísel. Není to špatný film, příběh je zajímavý, herecké výkony super, mělo to i slušné triky a atmosféru, ale taky se tu dalo narazit na dost naivních prvků a slabších pasáží, které mě zas až tolik nebavily. Na to, že délka je sakra velká. Tom Cruise předvedl velmi dobrý výkon a především on byl tahounem celého filmu ale i ostatní nebyli špatní. Pro Kathryn Morris mám slabost, jako blondýnka se mi ale líbí daleko více. Lepší průměr – žádný zázrak. 60% je dle mého tak akorát.

Tak tady pardon pane režisére Tony Scotte, ale tohle jste i se scénáristou dost přestřelili. Původní klasice ze 74 roku to sice úplnou ostudu neudělalo, ale kvalit starého filmu to rozhodně nedosahuje. Tady to pojali akčněji a přestože jak Travolta tak i Denzel se snažili, jejich postavy neměly takové charisma jako staří únosci a ani celková atmosféra nebyla tak dobrá. Bylo to akčnější, ale to ještě neznamená, že bych se z toho posadil na prdel. Navíc tu bylo dost přehnaných scén a samotný závěr mě taky nebavil. Travolta byl postupem času čím dál větší hysterka a lezl mi na nervy, tam kde mělo gradovat napětí mezi cestujícími, únosci i vyjednavačem – tam to místy drhlo – no nevím na víc, jak průměr tenhle film prostě nevidím.

Nejlepší na celém filmu bylo solidní herecké obsazení a samotné výkony. Příběh jako takový byl místy jak na horské dráze, ale jako celek to fungovalo. I díky některým humorným vložkám, „drsným“ únoscům – zapálenému detektivovi, který měl „pod čepicí“, dojde i k několika drsným scénám a rozhodnutím. Inu vcelku rychle to uteklo i přes delší stopáž. Robert Shaw a Walter Matthau jasnými tahouny, ale líbil se mi i nekompromisní Hector Elizondo a usmrkaný Martin Balsam. V tomto případě dám i já lehce nadprůměrné ohodnocení – 70% je dle mého tak akorát. Určitě nelituji času, který jsem tomuto filmu věnoval.

Životní tragédie jsou smutnou etapou pro spoustu lidí, ale ne každý se rozhodne podle té své natočit film. Ovšem pokud se už k tomu někdo odhodlá, měl by mít na paměti, že musí něčím zaujmout především diváky a pokud v tom neumí chodit, může to být pro leckoho nezajímavá podívaná. Ne každý se totiž dokáže vcítit do kůže hlavního protagonisty. Pár lechtivých scén a nahota to taky zachránit nedokáže. Tady to v průměrných vodách držela hlavně Eliška Křenková a to jak svým hereckým výkonem, tak i svým tělem. Místy to mělo pár silných momentů, ale taky nudných pasáží. Stačilo vidět jednou, víckrát si to už nepustím.

Nebudu nějak mlžit, ale od tohoto filmu jsem očekával přece jenom něco trošku jiného, než se mi nakonec dostalo. Tím však nechci říct, že by si režisér Mylod vedl nějak špatně. Shlédl jsem trailer, ale jinak jsem si dopředu nezjišťoval žádné informace, abych se nepřipravil o nezapomenutelný zážitek, který se ovšem dostavil v poněkud odlišné formě, než jsem plánoval. Samotná pointa filmu nebyla špatná, ale jako milovník hororového žánru jsem musel v první řadě překousnout, že se to o horor otírá jen velmi ale velmi okrajově a spíš jde o společenskou a kulinářskou satyru – černou „komedii“ jak byl orazítkován tento film na internetu.    Jako mě ke štěstí stačí i dobrá svíčková nebo gulášek s šesti knedlíky, ale rád se někdy podívám i na nějaký ten pořad o vaření či sám okusím nějakou tu exotickou či evropskou kuchyni. Žabaři typu Babica, Hruška a spol se můžou jít zahrabat a zřejmě i Pohlreich či Forejt můžou blednout závistí, jaký je filmový Julian Slowik kabrňák a jak umí každý chod okomentovat. Z nabízených pokrmů bych se sice asi ani já moc nenajedl (stejně jako hlavní hrdinka), ale tak nevypadalo to žrádlo zas až tak špatně.    Jiná kávička už bylo samotné dusné prostředí a postupný nátlak, který šéfkuchař naservíroval pro své hosty společně s jídlem. Místy měl tento příběh docela slušnou atmosféru a kdyby se pořádně přitvrdilo, byl bych spokojený i já. Nějaký ten uříznutý prstík, prostřelená hlava, nebo utopený cápek – to je však jen slabá náplast. Alespoň že ty herecké výkony byli až na pár výjimek docela solidní. Ralph Fiennes si nevedl vůbec špatně, jeho šikmooká kolegyně rovněž tak, ale nejvíc se mi líbila samozřejmě představitelka hlavní hrdinky Anya Taylor-Joy. Začínám mít pro tuhle ženskou docela slabost. Během pár dní je to už třetí film, ve kterém se objevila a je pořád lepší a lepší.    Mé chuťové i konzumní pohárky byli uspokojeny tak napůl. Menu není špatný film, jen je prostě jiný – nabídne pár velmi slušných momentů, ale jako celek v mých očích neobstál. Něco tomu prostě chybělo. Takže odcházím rozladěn jako Margot, akorát nemám cheeseburger v ruce. 60%

Vlastně ani nevím, proč jsem tak dlouho odkládal tento film. Přitom jde o vcelku zdařilou záležitost, která má divákům rozhodně co nabídnout. Režisér Wright mě už několikrát dokázal přesvědčit, že točit on prostě umí a i zde si nevedl vůbec špatně. Poslední noc v Soho je hodně zvláštní záležitost, která mě místy skutečně dokázala vtáhnout do děje, nabídla mi spoustu zajímavých momentů, dobré herecké výkony obou hlavních představitelek, ale zároveň i několik pasáží, které se mi zas až tolik nelíbily. Místy to totiž zbytečně ztrácelo tempo – atmosféru i atraktivitu a čím víc se blížil film ke svému konci, tím mě to bohužel bavilo míň a míň.    Hlavní hrdinka mi byla sympatická, docela si mě získala i na svou stranu „svou nevinností“, ale raději si barvit ty vlasy neměla. To je ale vedlejší. Největší předností byl děj odehrávající se v minulosti. Všechny ty barvičky, kostýmy, pěvecké i taneční čísla, atmosféra a především neskutečně sexy Anya Taylor-Joy (ani jsem nevěděl, že umí tak dobře zpívat i ve skutečnosti). Tragický příběh její postavy byl z mého pohledu tím vůbec nejlepším na celém filmu. Doslova jsem se „zažral“ do postupného odhalování jejího osudu a místy mi jí bylo i líto.    Bohužel aby tenhle film obstál i v hororových vodách, objevili se tu i přízraky (duchové) a ti už tak dobře zpracovaní nebyli. Čím častěji se objevovali, tím to bylo víc otravné. Nebudu-li počítat ono finální odhalení, co se tehdy skutečně stalo. Naštěstí i díky nim se tu objeví alespoň pár vygradovaných scén a ponurá atmosféra. V neposlední řadě bych samozřejmě nechtěl opomenout ani účast a výkon dnes již bohužel „nebožky“ Diany Rigg. Které byl tento film nakonec věnován. I ona patřila k hlavním pilířům tohoto příběhu.    Last Night in Soho není špatný film a nabídne nám docela slušnou podívanou. Je to ovšem taková zvláštnost, která nemusí sednout každému a bez některých pasáží – prvků bych se klidně obešel. Pár slabin by se tu našlo. I tak jde o lehce nadprůměrnou podívanou, kterou jsem určitě neviděl naposledy. 60%

Nikdy jsem nebyl a asi ani nebudu příznivcem a zarytým fandou zfilmovaných „Marvelovek“. Ač mi komiksová podoba všech těch hrdinů či animované verze nevadily, filmová zpracování jsou pro mne jedním velkým utrpením. Série X-Men mě tak rovněž zcela minula (tedy viděl jsem úplně první film a nějak zvlášť jsem okouzlen nebyl), takže tahle rádoby scifi-hororová podívaná pro náctileté mou krevní skupinou taktéž není. Dodívat se do konce, jo to byl pro mne ten pravý horor.    Nesympatické postavy, stupidní děj a hromada nudy – to je jen strohý výčet všech záporů, na které jsem tu narazil. Ona tajemství a noční můry z minulosti jsou tu u všech jen zhruba načrtnuty, pár pokusů o děsivé momenty by se tu našlo, ovšem vše je obaleno hromadou nudné vaty, u které jsem jen protáčel panenky. Máme tu lesbickou vložku, bez které by to v dnešní době už ani nešlo, jen ten černoch a nějaká ta „transka“ mi tu chyběli, aby se splnily všechny ty novodobé zvrácené kvóty.    Kreatury se smajlíkem na ksichtu, pedofilní kněz ani ohořelá přítelkyně moc nezabrali a tak jediné, co trošku potěšilo, byl ten digitální medvědí démon. Celé to však působilo, jako by to bylo natočené pro diváky do patnácti let, a když jsem se podíval na celkový rating – taky že skoro jo. Ty vole, na tohle jít do kina, tak odcházím děsně nasraný. Anya Taylor-Joy jasně nejlepší na celém filmu. I díky ní tomu dám alespoň podprůměrné ohodnocení, protože jinak bych šel s procenty ještě dolů. Malé děcka budou možná potěšeny, jinak ubohost. 40%

Kvalit původních Street Kings to nedosahuje ani omylem. Tohle rádoby „volné pokračování“ s nimi nemá společného absolutně nic – kromě zkorumpovaných poldů. Pár přestřelek tu je, mrtvých taky ale jediné co dokáže trošku zaujmout, byly ty polonahé striptérky. Jinak to byla vážně podprůměrná bída. Ray Liotta nikdy nepatřil mezi moje oblíbence, ale viděl jsem ho zahrát už mnohem lépe. Zbytek tu byl tak nějak do počtu. Největší chybou bylo, že tvůrce odhalil skutečnou pointu filmu moc brzo a pak už to bylo vcelku o ničem. Škoda té pěkné těhulky (Inbar Lavi je vcelku pěkná baba). Hodně slabých 40%.

Aby byl tento film v červených číslech, to sice nevidím, ale i tak to byla lehce nadprůměrná akční jízda. Keanu Reeves podal solidní výkon a byl jasným tahounem celého filmu. On se pro podobné role prostě hodí a s věkem je čím dál lepší a lepší. Ostatní známé i méně známé tváře si taky nevedly špatně. Hugh Laurie mohl dostat více prostoru, Martha Higareda je sakra pěkná ženská, mrtvých tu bylo dost, některé akční scény paráda – jiné přemrštěné, samotná zápletka taky nebyla nejhorší, no určitě nelituji, že jsem se na tento film podíval. 60%

Puzzle nepatří zrovna mezi moje nejoblíbenější koníčky – nemám na ně trpělivost (hlavně na ty složitější), to ale neznamená, že jsem žádnou nikdy neposkládal. Tento snímek nám to hlavní nabídne až v závěrečných minutách, zbytek byl jen takovou „výplní“ k finálnímu překvapení. Atmosféra nějak úchvatná nebyla, ale nemůžu říci, že by mě tento kousek nezaujal. Taková neškodná průměrná podívaná, která uteče jak voda…