ajuska

Jednoduchá moralitka o tom, že člověk má mít sám sebe rád takový, jaký je. Postavy jsou dost šablonovité, ale u dětského filmu se to dá čekat a zase tolik to nevadí. Jinak příběh odsýpá, sem tam pobaví vtípkem nebo záměrně lehce nedokonalou animací. Velmi slušný žánrový průměr.

Parádní atmosféra, to především. Jinak fajn strašidelný příběh, který díky střízlivé stopáži svižně šlape, i když některé věci jsou možná zbytečně překombinované nebo nedovysvětlené, a pěkná animace.

Montypythonovské, trochu bláznivé, trochu nesmyslné, hodně nekorektní a trochu jako z jiného světa. Příběh začíná vyprávět sám Chapman, když má na jevišti „okno“ v roli Oscara Wilda. Kdo by ale čekal melodrama o útrapách herce narozeného za války s odlišnou sexuální orientací a řešícího problémy s alkoholem, jakou by asi natočili v Hollywoodu, šeredně by se spletl. Tohle je surreálné vyprávění, kde se sice občas ztratíme, ale spousta scének rozhodně pobaví, například Sigmund Freud a jeho výklad o posedlosti navigačními systémy. A rozhodně je zajímavá forma - vystřídá se celkem 17 různých druhů animace.

Vtipná hříčka. Dobré jako návod, jak hrát ping pong, když nemáte soupeře.

Španělé pečlivě vyzobali to, co funguje v hollywoodských animácích - legrační zvířátka, komická vedlejší postavička, jasný padouch a podceňovaný hrdina, který ho nakonec samozřejmě převálcuje. Je to tedy vlastně kopie desítek jiných filmů, ale šlape. Vtipy baví, tempo je svižné a animace příjemná. Na devadesátiminutový oddychový snímek ideální, takže i přes svou neoriginalitu zanechá Tadeo Stones čtyřhvězdičkový dojem.

Pohádka s veskrze klasickým příběhem o dobrodružství malého chlapce. Lehce melancholická a na to, že se jedná o dětský film, překvapivě chvílemi dost smutná. Není to vlastně nic úplně světoborného, ale zaujme tím, jak vybočuje z řady desítek animáků, které se dnes tvoří - narozdíl od ostatních tam není žádná prvoplánově komická figurka nebo přihlouplé zvířátko ani šablonovité morální poučování.

Námět o světě, ve kterém se neplatí penězi, ale časem, je zajímavý, neotřelý a hlavně ze začátku se zdá i dobře promyšlený. Jenže pak už se jenom běhá, navíc na deseticentimetrových podpatcích. Moderní Robin Hooda a jeho děvče scénáři nic dalšího nepřináší, jako akční film není In Time nic extra a hlavní myšlenka "když něčeho mají lidé nedostatek, budeme to prostě krást bohatým a rozdávat".. no nevím.

Není to úplně koncetrovaná komedie, při které se každou minutu divákovi servírují vtípky k popukání, ale příjemný svižný film z kuchyně. Variace na zápletku o outsiderovi, co zazáří, funguje dobře, Jean Reno jako mistr šéfkuchař bez inspirace také. K tomu špetka francouzské atmosféry a nepřepálená stopáž. Nezbývá než uznat, že i když jde v zásadě o naprosto klasický recept, chutná to dobře.

Po tom, jak mě navnadily ukázky na předávání Oscarů, docela zklamání. Příliš mnoho ukřičených až hysterických scén, romantická linka postrádá náboj, kterým by zaujala, a scénář vzhledem k tomu zbytečně dlouhý. Oceňuji, že se tvůrci snažili o trochu jinou než tradiční klišovitou hollywoodskou romanci s krásnými lidmi a jejich nanicovatými problémy, ale výsledek bohužel zůstal na půli cesty. Za zhlédnutí Silver Linings Playbook stojí, ale jednou to bohatě stačí.

Téhle detektivce škodí pomalý rozjezd. Po pár minutách je jasné, kdo bude zavražděn, protože se zkrátka jedná o osobu, kterou všichni ostatní obyvatelé hotelu nenávidí, ale trvá přes hodinu než k zamordování skutečně dojde. Pak už je to Hercule Poirot, jak má být. Všichni podezřelí mají alibi, ale Belgičan záhadu samozřejmě svou skvělou myslí rozplete..