zdepapepa

Pohodovka, pro děti nejspíš mnohem lepší, z pohledu staršího člověka velmi slabší, přesto stále na svůj věk solidní. Williamsovský soundtrack ne od Williamse rovněž potěšil. ScreamJay vypíchnul všechny důležité vlastnosti filmu - občas pro děti složitější pasáže na pochopení a patřičné ocenění, uvolněný, nijak nestresovaný konec, pěkná výprava a navrch k nim bych přidal zvlášť hned na začátku cameo Dan Aykroyda, Erica Idla, který zde chytnul jednu z nejzábavnějších rolí a pak ty dva týpky, co se srazili na kole, když Ricci šla prvně do nový školy. Naprosto nelogické a naprosto vtipné.

Pořád se mi zdá, jako by ostatní lidi nahrávali džouky Christině Ricci, protože taková vtipnost není dosáhnutelná standardními způsoby. A navíc je to kchůl gothic loli. A přežila mučení Disneym. Ovšem to je jen špička ledovce, jak je napěchovaný tento film vtípky a hvězdnými herci - zejména tedy seriálového původu - z nichž asi nejvíce vyčnívá Peter MacNicol tuzemským divákům známým zejména z Ally McBealové. Důstojné pokračování. Je moc veliká škoda, že rok po natáčení zemřel Raul Julia a i to nejspíš zamezilo vzniku 3. dílu. Své diváky by si to dozajista našlo.

Skvěle psycho film. Sólo pro Michaela Douglase. Nejlepší gradace je ovšem získávání čím dál tím ničivějších zbraní. Pan Schumacher si zaslouží to macher ve jméně. Toto drama o volném pádu je tím děsivější, čím Prendergast si dělá větší srandu z "toto je můj poslední den v práci" a celé tropy na TVTropes jménem Retirony. Ironicky ovšem D-Fens (vlastním jménem tuším William Foster) není ani trochu Ax Crazy, vše dělá naprosto racionálně a i když někoho nějak zraní, vždy je to v sebeobraně. Dobře udělaná souběžná linka s vyšetřováním, mám rád tento duální pohled na věc. Dvě fronty, žádné čekání.

Nostalgie hadr, na tehdejší dobu něco ne zrovna nevídaného, už nás to potkalo s Králíkem Rogerem, ovšem tohle byla dosti veselá podívaná, která navíc podporovala děti krom koukání na kreslené seriály i hraní basketbalu, protože kdoví, kdy bude zase potřeba porazit emzáky v basketbalu. Bohužel v dnešní době, kdy máme daleko lepší techniku a storytelling taky pokročil o dost dál, tenhle film vypadá jako taková srandička, projekt nějakého vysokoškoláka.

Jedna z nejlepších Belmondových chvil dle mého názoru. Aneb jak se dá podat válečná akce se spoustou svalnatých chlapáků humorně i bez hlášek sušších než vyprahlá tuniská poušť. Ale i tak se zde najdou momenty kvalitního válečného dramatu. Úžasný protipól vůči mně známých Kellyho Hrdinech pouze z doslechu a vytvořených za velkou louží. Pohodička, klídek, tabáček, kvalitní hudba, tank a spousta zlata. Co víc si přát?

Vyumělkovaný film, který ovšem s původním filmem nemá pranic společného. Tatam je filmová honička na půl filmu. Výstavní salon drahých aut se ovšem i tak koná, povinná love story bohužel též. NiCage i AnJolie už natočili i lepší filmy. Nutno ovšem dodat, že mě neskutečně iritovaly její bílé dredy. Pokud se vám líbila auta, pusťte si předlohu, pokud se vám líbilo cokoliv jiného doporučuji více se zaměřit na současnou popkulturní tvorbu. Pro televizi dobrý, na filmová plátna bych si to troufnout ale nedal.

Gospelové songy, partičku amatérů a největší sebranka nesourodých charakterů pod sluncem. To vše pod taktovkou bratří Coenů. To nemohlo dopadnout špatně. Bratři Coenové jsou zkrátka bratři Coenové. Dva lidé z mých přátel píší, že čekali něco/mnohem víc. Není to coenovský masterpiece, v tom musím souhlasit, ale příznivci jejich rukopisu mi jistě dají za pravdu, že momentálně průměrných 64% je méně, než by si zasloužili. Nemluvě o sympatickém padouchovi v neobvyklém podání Toma Hankse. Ovšem každá postava zde má něco do sebe, divák si vždycky najde někoho, s kým sympatizovat, ať už je to pyrotechnik, generál nebo jen obyčejná babička.

Nechápu, jak jsem tomuhle mohl dát 3 hvězdy. Asi jsem tehdy nebyl při smyslech, či jsem naopak byl při smyslech až moc a nyní jsem dětské smyslnosti odrostl. Těžko nyní soudit, pozdě bycha honiti a horko těžko odzapamatovat tenhle film. Tedy on to není až příliš film, spíš směsice pokusů zaujmout diváka všelijakými bláznovinami a nechutnostmi s tím, že sem tam se nějaký ten vtípek povede. Bohužel 82 minut je na celkovou absenci nějakého pořádného útoku na bránici příliš. V dnešní, snad už neaktuální vůči tomuto filmu, době bych to snad doporučil jen těm, kteří to tehdy viděli ve svých pubertálních letech a z nostalgie se zasmát, co jsme jako mladí byli schopni vytrpět. Všem ostatním bych radil se tomuto filmu vyhnout.

10 řad x 22 dílů x 20 minut = 73 hodin a 20 minut výtečné zábavy, která se dá sledovat dokola a dokola a dokola a tak dále (dokola). Kult, který částečně závisí na přimhouření očí v některých chvílích, kdy evidentně scénaristé vaří z vody (tisíc a jeden rozchod Rosse a Rachel) nebo je znát pokrok doby. Nejenom co se týče technologií, kdy by se často děj epizody dal pomocí počítače nebo mobilu vyřešit během pěti minut, ale i pokroku v oblasti sitcomů, kdy nestačí jen vtipné vtipy, sitcom musí mít vědeckou hloubku a korektní údaje (TBBT), musí pálit slovní hříčky kadencí 100/minutu a implementací vypravěče donekonečna vyjebávat s divákem, případně mu nachystat zajímavou epizodu, která ale podruhé tak vtipná nebude (zvrat je očekáván, HIMYM). Nemluvě o tom, že v těchto nových seriálech se častěji než kdy jindy používá berlička, tzv. Idiot Ball. Ve zkratce - kdo dostane míč idiocie, ten se v dané epizodě bude chovat jako naprostej retard, čímž bude živit idiotický děj epizody, nemluvě o tom, že s takovým hajzlem bych se asi pak i přestal kamarádit. To si myslím, že je tu zvládnuto bravurně. Přeci jen, sitcom se vysílal v 8pm timeslotu, takže ani do oplzlostí zabíhat nemohl, musel si zkrátka pomoci vtipnými vtipy. Tak vznikla spousta memetických hlášek, které si se spolužáky notujeme dodnes.

Silné, leč ne nejsilnější. Roztomilé, leč ne nejroztomilejší. S poselstvím, leč ne s tím nejlepším. Extra body má Sofia Coppola za výběr známých herců, kteří i tak nepřehrávají a hrají toto romantické drama tak komorně, jak je to jen v lidských silách možné. Přesto, kdybych si měl vybrat, který z filmů Billa Murrayho je tzv. TOP, tento by to nebyl. Do toho mu nejspíš chybí větší přístupnost, popularita a trochu delší stopáž. Co by mě ovšem zajímalo je to, jestli by Ztraceno v Překladu fungovalo i obráceně, kdy by japonec a japonka odcestovali do USA, zda by se to podobně ujalo. Já si troufám říci, že ano. A byla by to i hezká sonda do života američanů.