Sunwise

Film s dokumentárními prvky (dlouhé záběry na hovořící osoby...), který je o obyčejných věcech, ukazuje je a nechává diváka, aby si udělal vlatní názor, co je nebo není morální, co je nebo není správné. Film o rivalitě na místo spolupráce, ale i o sympatiích, aktivitě, spolupráci... o tom jak za minulého režimu bylo důležité (a zároveň strašně sporné) ne/podepsat. Myslím že by se mi líbil víc, kdybych ho viděla za jiných podmínek než na LFŠ UH, kde jsem bohužel nedohlédla na české titulky (elektronicky promítané POD plátno), a musela se spokojit s titulky francouzskými (vyleptanými přímo na této kopii fimu). Což u filmu hodně založeného na dialozích může být problém.

Byl to první celovečerní film, který jsem od Jakubiska viděla. A byla jsem zklamaná, a to dost. Z části své zklamání přičítám tomu, že nemám moc ráda filmy z doby těsně porevoluční, plné radosti z pádu komunismu a lustrací a podnikaní a podvádění... a zčásti tomu že mi opravdu není sympatická paní Veškrnová coby herečka, je pro ztělesněním vulgarity a lacinosti... což v tomto filmu ve své roli využila dokonale. Vlastně jediná sympatická mi tu byla úžasná a kouzelná jeptiška Margitka, věčně optimistiká a věčně žíznivá. A jinak - nevím proč - jsem musela při některých "bláznivých" scénách myslet na Slunce, seno... beru tenhle film jako dost nadsazenou zprávu o tom, jak to v ČSSR po pádu komunismu vypadalo, a beru ho s nahledem, jak před projekcí radil sám pan režisér. A dodal, že tu dřevěnou kameru tehdy sám opravdu koupil!

Nalákána popiskem v katalogu LFŠ UH, rozhodla jsem se jít na tento dokument. A - byla jsem zklamaná. Hrozně jsem se nudila, a to skoro po celou dobu trvání filmu. Bavila mě snad jen jedna oživující animace, a několik záběrů na roztomilé tuleně a lachtánky. A taky jsem se dozvěděla pár zajímavých faktů, které by se ale myslím vešly do 15ti minut. Více než půl hodiny zaplněných zdlouhavými rozhovory s rybáři, s režisérem Copollou, s biologžkou... často jsem moc nechápala o čem a proč to tam vlastně mluví. Odkazy na Válku s mloky, kterou jsem bohužel nečetla, takže mi možná jedna významová rovina unikla. Překvapil mě (nemile) autorův nezúčastněný, pomalý a uspávací hlas v komentářích. A čas se tak vlekl...

Hmm, klobouk dolů nad nápadem, první a třetí část (Snídaně a Večeře) byly opravdu super, vitpné a děsivé tak jak to Švankmajer umí, a taky trochu nechutné... Oběd mi přišel trochu moc dlouhý, takže se výborný nápad lehce rozplil... ale celkově spojitý celek, který vypráví o vztahu člověka k jídlu a skrze jídlo k sobě samému.

Tak tohle byla výborná zkratka, která si dala za cíl vystihnout - jak název naznačuje - průběh a pád komunismu v Čechách. Člověk neznalý historických souvislostí by myslím nic nepochopil, ale já (jako znalá tak průměrně) jsem se dobře bavila, i když některé výjevy byly docela děsivé - třeba panáčci z hlíny - uplácaní, a znovu uhnětení aby bylo možné uplácat další panáčky a tak pořád dokola.

Fuj... pocta Archimboldovi? Tohle byla ale Archimboldova zkáza. Nádherná koláž z ovoce a zeleniny prolezlá červy, červy a zase červy. Ještě že tak krátká.

V tomhle krátkém filmu jsem nehledala žádnou hlubší myšlenku, ale prostě jsem bavila pohledem na rozpohybované krásné staré dětské hračky, které ale nejsou zdaleka tak roztomilé, jak o nich většinou smýšlíme, ale - když je ponecháme samy sobě - právě naopak dokážou být až děsivě kruté. A černý kocour, který s děsivou pravidelností trestá každé zbloudění v bludišti - čeho vlastně?

Jako videoklip nápadité, fakt dobré... proměny člověka z hlíny v člověka z masa a kostí a naopak... láska doslova pohlcující...

Super rychlá a super vtipná romance s tragickým koncem :o)

Správně šílené... potřebují nás věci k tomu, aby si mohly udělat piknik? Nebo jim vlastně překážíme?