Christine Fabréga
nar. 08.04.1931
Paríž, Île de France, Francúzsko
zom. 11.06.1988
(57 rokov)
Paríž, Île de France, Francúzsko
Biografia
Christine Fabréga byla sice vystudovanou herečkou, ale až v šedesátých letech získala značnou popularitu jako moderátorka televizních soutěží, teprve potom začala hrát častěji ve filmu, objevila se i v několika zásadních titulech 60. a 70. let. Narodila se v Paříži a její vlastní jméno bylo Christiane Boutevilain. Jevištní průpravu získala v proslulé herecké škole René Simona a počátkem padesátých let začala hrát v divadle, před kamerou debutovala epizodní postavou manekýnky v komedii LE GANG DES PIANOS À BRETELLES (1953).
V divadle ani ve filmu se však příliš neprosadila, naopak bohaté uplatnění jí nabídl rozhlas a později televize. Od roku 1965 byla moderátorkou oblíbeného soutěžního pořadu NEJDELŠÍ SLOVO (Le mot plus long, 1965-1970), který každou druhou neděli uváděla televizní stanice France 3. Vlna popularity u nejširší veřejnosti jí znovu otevřela cestu do filmových studií a v Melvillově slavné kriminálce DRUHÝ DECH (Le deuxième souffle, 1966) v roli Simone vytvořila partnerskou dvojici s Lino Venturou. Poté ji oslovil další slavný režisér André Cayatte, v jehož filmu RIZIKO POVOLÁNÍ (Les risques du métier, 1967) hrála kontroverzní postavu paní Rousselové, matky jedné z dívek, které obviní svého učitele ze znásilnění. Další vedlejší roli ztvárnila ve špionážním filmu TORPÉDOVA KŮŽE (La peau de Torpédo, 1969) režiséra Jeana Delannoye.
Za zmínku stojí i psychologické drama Maurice Pialata NEZESTÁRNEME SPOLU (Nous ne vieillirons pas ensemble, 1972), v němž byla matkou Marlene Jobert, více ji ale zviditelnila další slavná kriminálka DVA MUŽI VE MĚSTĚ (Deux hommes dans la ville, 1973); tady v roli Geneviève Cazeneuve vytvořila manželskou dvojici s Jeanem Gabinem. Mezitím se počátkem sedmdesátých let vrátila i k divadlu a hrála například v Théâtre du Palais Royal.
I když soutěž NEJDELŠÍ SLOVO skončila v roce 1970, Christine Fabréga brzy dostala další podobné nabídky a nakonec dvanáct let moderovala další úspěšný soutěžní pořad v televizi LES JEUX DE 20 HEURES (1976-1988). Její filmografie se mezitím rozrůstala o vedlejší role v průměrných komediích, byť ve spolupráci se známými režiséry jako byl Jean Girault (STĚNY MAJÍ UŠI – Les murs ont des oreilles, 1973) nebo oblíbenými herci typu Michela Galabru (JE TO MLADÉ A VÍ TO VŠECHNO – C’est jeune et ça sait tout, 1974).
Znovu pracovala také pro rozhlas, v osmdesátých letech se opět objevila i na divadelním jevišti, ale i přes stálé vystupování před televizní kamerou její věhlas začal ztrácet na lesku. Ve filmu se objevila naposledy v roce 1978, později hrála ještě v několika televizních hrách a seriálech. Zemřela v Paříži 11. června 1988 ve věku 57 let následkem rakoviny, pohřbena je na proslulém hřbitově Père Lachaise.
Herečka
Filmy | |
---|---|
1978 |
L'Exercice du pouvoir |
1977 |
Pourquoi ? |
1975 |
Tamara ou Comment j'ai enterré ma vie de jeune fille |
1974 |
C'est jeune et ça sait tout ! |
Les Murs ont des oreilles |
|
1973 |
Dvaja muži v meste |
1972 |
Nous ne vieillirons pas ensemble |
1971 |
Le Point de Bruges (TV film) |
1970 |
La Peau de Torpédo |
1967 |
Riziko povolania |
1966 |
Druhý dych |
1953 |
Le Gang des pianos à bretelles |
Seriály | |
---|---|
1985 |
Châteauvallon |
1982 |
L'académie des 9 |
1981 |
Les Amours des années grises |
1964 |
Top à... |