Jana Buršáková

Janka Buršáková-Brestovská sama sebe považuje za neherce, přestože několikátým rokem ztvárňuje jednu z hlavních rolí ve slovenském televizním pořadu SÚDNA SIEŇ coby soudkyně.

Vyrůstala v obci Ivanka pri Nitre se svým bratrem a rodiči, které pokládala za vzor nejen v oblasti spravedlnosti a odpovědnosti. Vystudovala vysokou školu se zaměřením na zahradnictví a sadovnictví v Lednici na Moravě a v této oblasti zpočátku i pracovala. Později absolvovala doplňující studium absolventů vysokých škol pro získání pedagogické způsobilosti. Nakonec ji život zavál do trochu odlišného prostředí - do vězeňství.

Necelých šestnáct let byla příslušníkem sboru vězeňské a justiční stráže a ve své kariéře dosáhla hodnosti majora. Ve vězeňství se zaměřením na odsouzené ženy pracovala na různých postech, nejprve jako vychovatelka, později v řídící pozici se zaměřením na právo. Jakmile ji vznikl nárok na důchod, využila jej.

Svou práci měla ráda i přes její psychickou náročnost a mnohdy vyčerpávající stavy. Po odchodu z ní chtěla vyzkoušet něco nového a v ten moment se jí naskytla příležitost - televizní konkurz. Svým způsobem se snažila navázat na to, že v mládí tancovala, hrála divadlo, recitovala a dokonce absolvovala přijímací pohovory na herectví, které ji nakonec nevyšlo.

Právě televizní konkurz ji otevřel brány před objektivy kamer do role soudkyně v televizním pořadu SÚDNA SIEŇ slovenské televize JOJ. Na kameru si zvykla velice rychle, naučila se ji nevnímat. Spolupráci s realizačním týmem si nemůže vynachválit. Dle svých slov dokáže být přísná, pokud si to situace žádá, nicméně zastává názor, že dobrým slovem člověk dosáhne více než-li přísností. Přiznala se, že se před televizní obrazovkou někdy i rozpláče.

Volného času Janka mnoho nemá, na výrobu každého dílu se připravuje nejen studiem scénářů, ale i zákonů. Když už se volný čas naskytne, tak dobíjí energii v přírodě. Ráda se prochází lesem nebo jen tak po loukách. Dalším jejím zájmem je aranžování květin, má ráda poezii a vážnou hudbu. Pokud má trochu volného času, pomáhá jako dobrovolnice v zařízeni, které se věnuje starým v poslední fázi jejich života.

Má dva syny, spokojený život a dle jejích slov ji nic nechybí. Zastává názor, že je třeba si vážit toho, co máme. Ví, že roli televizní soudkyně nebude hrát do nekonečna. Věří však, že život neustále přináší nové a zajímavé příležitosti, jen je třeba jich správně využít.

FIBO