Pauline Frederick

Pauline Frederick se narodila 12. srpna 1883 (Boston, Massachussets) do zámožné rodiny jako Pauline Beatrice Libby. Polly, jak se jí její blízcí říkali, byla velice talentovaná žena. Vedle toho, že disponovala značnými pěveckými kvalitami, si vybudovala renomé jako uznávaná divadelní, ale i filmová herečka. Bez problémů dokázala přejít z němého filmu k mluvenému. Bohužel její kariéru ukončila předčasná smrt.

Jako děvče studovala hudbu a její profesionální umělecká kariéra začala, když v devatenácti letech Pauline získala práci v Boston Music Hall. Tato zkušenost jí dodala ještě více síly a nadšení a Pauline zamířila spolu se svou dominantní matkou do New Yorku. V té době se její rodiče rozvedli a paní Libby si změnila jméno zpět na paní Frederick, stejně tak Pauline přijala příjmení Frederick, což jí otec nikdy neodpustil. V New Yorku Polly začala vystupovat jako sboristka v The Rogers Brothers in Harvard. Ale kvůli její fascinující kráse a kouzlu osobnosti bylo jen otázkou času, kdy se jí naskytnou nabídky rolí na Broadwayi. Prvním větším hereckým počinem byla role v představení It Happened in Norland. Pauline se začala prosazovat jako herečka.

Pauline se prosadila i ve filmu. První filmové role se dočkala ve svých 31 letech ve snímku z roku 1915 THE ETERNAL CITY. Nyní je film považován za ztracený, jako naprostá většina Paulininých filmů. Z přibližně sedmdesáti filmů se dochovalo pouhých patnáct, osm němých a sedm mluvených. K její první filmové roli v tomto snímku se kritika vyjadřuje následovně: "Celé provedení je překvapení, ale nejpřekvapivější je ona. Vše před sebou smete nejpřesvědčivějším a přirozeným ztvárněním emocionální role jaké si vůbec dovedeme vybavit. Její krása je temná, intenzivní a fascinující - šťastná kombinace silných rysů (...). Kromě tělesného šarmu je slečna Frederick schopná předvést vyzrálý herecký výkon, jenž představuje skutečný charakter role (Donna Roma) - hluboce vášnivé a oduševnělé dámy (...). Slečna Frederick vytvořila charakterní roli disponující přesvědčivou silou, přičemž s pozoruhodnou věrností odkryla všechny emocionální výkyvy, kdy se její nenávist mění v upřímnou lásku až tak, že na sebe bere vinu za vraždu, kterou nespáchala. (...)" [review z New York Dramatic Mirror].

Pauline pokračovala v natáčení filmů, které jsou ale nyní převážně ztraceny, namátkou jmenujme snímky ZAZA (1915), THE WOMAN IN THE CASE (1916), v případě tohoto filmu se dochovaly čtyři z pěti kotoučů. THE MOMENT BEFORE (1916), z něhož se dochovala velká část a je uložen v Cineteca Nazionale v Římě. Kompletní se ale dochoval snímek THE LOVE THAT LIVES (1917), jež je uložen v George Eastman House. Dále např. ztracené filmy jako BONDS OF LOVE (1919), ONE WEEK OF LIFE (1919).

V roce 1920 se Pauline Frederick a její matka odstěhovaly do Kalifornie. A v tomtéž roce získala Pauline životní roli v filmu MADAME X (1920, uložen v George Eastman House ). Mary Kelly z Moving Picture World říká: "Pauline Frederick odvedla úžasnou práci ve filmové verzi slavného divadelního dramatu.(...) Slečna Frederick hraje roli matky tragicky, vášnivě a rozhodně neváhá zatratit svou vrozenou přitažlivost v zájmu role, která rozhodně nemůže být krásná." V roce 1926 dokonce s velikým úspěchem ztvárnila roli Madame X i na divadelním jevišti.

V dvacátých letech hrála ve filmech různé kvality. Od zajímavých snímků, jako THREE WOMEN (1924) v režii Ernsta Lubitsche (zachován v George Eastman House) nebo pozoruhodného filmu SMOULDERING FIRES (1925), kde Pauline ztvárnila nedostupnou, tvrdou, dominantní ženu, která se zamiluje do mladšího muže, změní se, pookřeje, a pak se musí vyrovnat s faktem, že se zamiloval do její mladší sestry. Až po takové filmy, jako je DEVIL'S ISLAND (1926), který není považován za nijak významný film, ale je dostupný na videu stejně jako SMOULDERING FIRES! Dále budou zmíněny pouze dochované filmy : THE MISTRESS OF SHENSTONE (1921), zkrácená kopie se španělským textem se nalézá v Filmoteca de Catalunya v Barceloně. Další dochovaný je film s názvem HER HONOR THE GOVERNOR (1926), jehož kopie se švédskými titulky se nachází v The Library of Congress. Další je "The Nest" (1927) uložen v kanadské Ottawě v National Film, Television and Sound Archives of Canada. Posledním němým snímkem, který je ale bohužel ztracen je MUMSIE (1927). Pak následuje éra několika filmů zvukových, za které si Pauline vysloužila neméně respektu a uznání. Její vřelý, hrdelní hlas ještě umocnil sílu ztvárnění jejích rolí.

První zvukový film se nazýval ON TRIAL (1928), který je dnes nekompletní. Poměrně významným byl snímek THIS MODERN AGE (1931), kde se Pauline objevila po boku krásné hvězdy Joan Crawford. Polly zde hrála její milující, avšak oduševnělou, svéráznou a sofistikovanou matku Diane. Roli získala namísto Marjorie Rambeau, která byla první volbou, naštěstí ale role připadla Pauline Frederick. Ještě před tím někteří apelovali na filmové tvůrce, kdy obsadili Joan a Pauline do jednoho filmu, protože si byly určitým způsobem podobné. Mimochodem Joan Crawford měla Pauline Frederick za svůj idol. Film je poměrně snadno dostupný. Další filmy jsou již dochované všechny. Jako například WAYWARD, kde Pauline ztvárnila jednu z nejvíce nesympatických rolí, a to posesivní matku hlavního hrdiny. Pauline se nikdy nebála hrát nesympatické a negativní postavy. Jako třeba další přísnou matku v barevném snímku RAMONA z roku 1936. Poslední rolí byla Madame Chung ve filmu THANK YOU, MR. MOTTO (1937). Následující rok přerušila úspěšnou kariéru nadané herečky smrt.

Pauline Frederick byla herečka, jejíž osobní život byl poměrně složitý, a zřejmě dost ovlivňovaný její matkou, která po jejím boku byla prakticky celý život. Polly byla pětkrát vdaná. Jako mladé děvče měla dceru, kterou ale dala k adopci. K tomu všemu Pauline trpěla astmatem. Zdraví ji začalo zrazovat již v roce 1935. Jako herečka byla velmi vytížená, protože zároveň s filmováním se věnovala i divadlu, zvláště v době ekonomické krize. Když cestovala s představením Marie, Královna skotská, zanítila se jí stará rána po operaci břicha, nicméně herečka pokračovala dál. Když se vrátila domů, zhoršil se stav její matky a Pauline po několika týdnech péče o ni zkolabovala a musela být operována. Možná kvůli těmto komplikacím a celkovému oslabení se začalo zhoršovat i astma. V roce 1936 přišel další kolaps, následovala léčba v kyslíkovém stanu a k tomu všemu se zhoršoval stav její matky, která zemřela v únoru 1938.

Pauline, i když jí ubyla náročná starost o matku, stále trpěla častějšími a vážnějšími astmatickými záchvaty. Když se 16. září 1938 vrátila domů ze schůzky s přáteli, popadala dech a stav se nezlepšoval, 19. září dostala další a poslední záchvat, zemřela dřív než lékaři dovezli potřebné přístroje. Pauline bylo pouhých 55 let. V této době se s Pauline počítalo pro realizaci radiové show, nové divadelní hry a také filmu. Bohužel, znamenitá herečka, o níž se později hovořilo jako o Bette Davis němého filmu, disponující fascinujícím zjevem a silnou, výraznou osobností, charismatem a talentem se těchto projektů nedočkala. Nedochovalo se mnoho jejích filmů, ještě méně jich je běžně dostupných, ale i přesto Pauline v tak málo filmech dokáže zaujmout svou jedinečnou osobností a talentem.

Lucie "Huguette" K