Jean Piat

Francouzský herec Jean Piat zasvětil svou uměleckou dráhu hlavně divadlu, což se odrazilo na jeho početně nevýznamné filmografii. Pochází z města Lannoy v severní Francii a narodil se do rodiny vysokého armádního důstojníka. Od dětství toužil dělat divadlo, přičemž rodiče měli na jeho plány rozdílné názory – zatímco u matky nacházel podporu, otec jej nutil studovat seriózní obory. Jean Piat si nakonec prosadil svůj záměr a začal studovat herectví na pařížské konzervatoři. Krátce po válce přijal nabídku na velkou roli románové postavy detektiva Josepha Rouletabille v kriminálkách ROULETABILLE PROTI PIKOVÉ DÁMĚ (Rouletabille contre la dame de pique, 1945) a ROULETABILLE HRAJE A VYHRÁVÁ (Rouletabille joue et gagné, 1946). V těchto filmech mu sekundovaly největší herecké hvězdy té doby jako Marie Déa a Suzanne Dehelly, v kinech však měly jen slabý ohlas.

Kvůli uměleckým aktivitám neslučitelným se stanovami školy byl Piat z konzervatoře vyloučen, vzápětí ale dostal angažmá v Comédie Française. Což je s podivem, protože prestižní scéna Comédie Française si většinou vybírala mezi nejlepšími absolventy konzervatoře, v tomto případě ale neomylně sáhla po nadaném rebelovi. Jean Piat byl členem Comédie Française v letech 1947-1972 a odehrál zde desítky velkých rolí z děl nejslavnějších autorů. Začínal menšími rolemi ve francouzské klasice, ale i ve hrách W. Shakespeara, vyvrcholením jeho divadelního herectví byly titulní role v představeních Figarova svatba (1958) a Cyrano z Bergeracu (1964); obě hry se dočkaly několika stovek repríz. Příležitostně se věnoval i divadelní režii a realizoval například populární frašky francouzských autorů Marivauxe nebo Labicha.

Co se týče filmu, příslušnost ke scéně Comédie Française znamenala značně omezené možnosti, menší role odehrál Jean Piat v Guitryho historických velkofilmech (KULHAVÝ ĎÁBEL – Le diable boiteux, 1948; NAPOLEON – Napoléon, 1955), vděčnou příležitostí pro něj později byly filmové adaptace osvědčených divadelních předloh jako MĚŠŤÁK ŠLECHTICEM (Le bourgeois gentilhomme, 1958) nebo FIGAROVA SVATBA (Le mariage de Figaro, 1959). Později se uplatnil v úlohách historických postav v televizi, titulní roli hrál v seriálu LAGARDÈRE (1967), nové verzi slavné románové předlohy Hrbáč. Zaujal také svými kreacemi v dalších historických seriálech SCHULMEISTER, CÍSAŘSKÝ ŠPIÓN (Schulmeister, espion de l′empereur, 1972) nebo PROKLETÍ KRÁLOVÉ (Les rois maudits, 1972). Mihl se ale i ve slavném thrilleru CESTUJÍCÍ V DEŠTI (Le passager de la pluie, 1969).

Mezitím v roce 1972 opustil řady Comédie Française a obdržel zde čestné členství, později pak účinkoval v divadlech Théâtre de la Madeleine nebo Théâtre Marigny. Zatímco na jevišti sklízel další velké úspěchy, svou práci pro film uzavřel nepříliš zdařile vedlejší rolí právníka v průměrné komedii AHOJ, CHLAPI (Ciao, les mecs, 1979). V devadesátých letech byl Jean Piat dvakrát nominován na prestižní divadelní Molièrovu cenu, jeho uměleckou kariéru nakonec ocenil i stát – Piat je nositelem Řádu Čestné legie, Řádu umění a literatury a rytířem Řádu za zásluhy. V posledních letech se více než v minulosti věnuje také dabingu a do francouzštiny namluvil například postavu Gandalfa v trilogii PÁN PRSTENŮ.

Manželkou Jeana Piata byla divadelní herečka Françoise Engel (1920-2005).

Pavel "argenson" Vlach