André Rieu, nizozemský violista, aranžér a hudební producent. Narodil se do hudební rodiny. Jeho otec, André Rieu senior, byl dlouholetý šéfdirigent Limburgského symfonického orchestru ze sídlem v Maastrichtu. Jako houslista v něm působil do roku 1989 i André junior. V pěti letech se začal učit na smyčcové nástroje, později studoval konzervatoř v Lüttichu a Maastrichtu. Soukromé hodiny bral u maďarského houslisty André Gertlera a Hermana Krebberse. Rieu patří v současnosti (únor 2017) mezi nejpopulárnější propagátory vážné hudby. Zde bych rád zopakoval to, čeho jsem se dotkl ve filmografii Bedřicha Smetany. Hudba 16, 17 i 18. století je stará, ale neznamená to, že je vážná. O Moliérových komediích také neříkáme, že jsou vážné. Když Bůh stvořil Zemi, propadli lidé kouzlu dvou protichůdných emocí - pláči a smíchu. Samozřejmě dávali přednost smíchu. Nebyla skupina QUEEN, ale Vivaldi, který napsal hit ČTVERO ROČNÍCH OBDOBÍ. Autogramiády taktéž nejsou výmysl naší doby. Giacomo Puccini (1858-1924) měl v zásobě dřevěná razítka a flašku inkoustu. Jednou se fanynce podepisoval na ňadro a zjistil, že ocelové pero je pro tento účel nástrojem barbarů. Mezi vážnou hudbu patří díla složená pro státní a církevní instituce (hudba je vždy puritánská a reprezentační) a též hudba, objednaná různými spolky, nadacemi a znělky (např. znělka rozhlasové stanice Vltava). Vše ostatní, nemá mezi vážnou hudbou co dělat. V první řadě jde totiž o zábavu a odreagování se od denních starostí.
Riův obrat započal roku 1978, kdy založil „Het Maastrichts Salon Orkest" a vydal se na první turné německo-belgickým pohraničím. V polovině devadesátých let se tento orchestr rozrostl na asi 60 členů a z marketingových důvodů se přejmenoval na „Johann-Strauß-Orchester". Rieu byl a je dodnes „hrající kapitán". Zpočátku hrál na violu postavenou Stradivarim, později dal přednost nástrojům stavěným Jean-Baptistem Vuillaumem (1798-1875). Ani koncerty si zpočátku neuváděl sám. Startovní šňůru mu v Německu odmoderoval Karl Moik, s kterým se Rieu velmi dobře znal. Dnes si dělá sám produkci, pokrývá si záznam vlastních vystoupení na DVD a úzce spolupracuje s televizí. Roku 2009 zahájil turné „World Stadium Tour", po největších světových halách. Velmi úspěšný byl jeho rakouský koncert, kde jako kulis použil Schönbrunnu. Vystoupení doplněné vídeňskou Státní a Národní operou se díky televizi vrátilo do Německa a Rieu znovu odmítal čtyři měsíce další nabídky. Rieův orchestr působí svěžím dojmem. Zde patří poděkování dámám a jejím kostýmům, kdy se nešetří barvou ani nápady. Pánové se drží tradiční černé, ale s tím už se moc nenadělá. Občas si dělá legraci z národní identity diváků a pokud tak činí, činí v dobrém úmyslu, že po nich nebude stříleno. Ukázka: https://www.youtube.com/watch?v=27DMSSpsa8w&list=RD27DMSSpsa8w.
Rieu si v Maastrichtu vybudoval profesionální nahrávací studio. Počet kmenových (trvalých) zaměstnanců je zhruba 120, zbytek tj. dopravu, techniky, aj. řeší dodavatelsky. Při výjezdech do exotických destinací si orchestr bere i vlastní potraviny, kuchaře a lékaře. Jako režisér pro něj pracoval Pit Weyrich, který v letech 1993-1995 režiséroval GOTTSCHALK LATE NIGHT. Roku 2010 se k týmu přidala belgická režisérka Lida Volleberg-Huver. S půl miliónem prodaných lístků a obratem 57,4 miliónů dolarů se toto hudební těleso roku 2009 zařadilo na čtvrté místo nejvýdělečnějších hudebních turné. Repertoár se skládá z klasických kusů, většinou v nejpopulárnějším aranžmá. Po zhlédnutí https://www.youtube.com/watch?v=jnVipLks7EY&list=RD27DMSSpsa8w&index=2 pochopíte, že vykoplé dveře od toalety, použité prezervativy a policejní těžkooděnci nepatří na fotbalový stadión, ale do koncertních sálů. K dispozici jsou i světelné efekty a perfektní ozvučení. Nejstarší kus, co jsem slyšel, byla Bachova SUITA Č.3 D DUR, BWV 1068. V pozadí této skladby můžete slyšet stále se opakující motiv jednoho jediného tónu. SUITA Č.3 D DUR je nejslavnější skladbou pro strunu G a známe ji též pod názvem AIR. Bach ji zkomponoval v závěru své kariéry, kdy jej začínala brzdit nastupující slepota a později zemřel na sepsi po nepovedené operaci očí. Nejmladší je balada BALLADE POUR ADELINE, s kterou se rozloučíme. Byla složena roku 1976 Paulem de Sennevillem (pojmenoval ji po dceři) a Olivierem Toussaintem (složil hudbu k filmu BAŽANTI A CIZINECKÁ LEGIE). A slovo závěrem? Žádné není, hudba patří všem. Ukázka: https://www.youtube.com/watch?v=qMuKw1NYpjs&index=10&list=RD27DMSSpsa8w.
André Rieu si roku 1975 vzal svoji studentskou lásku a má dva syny. Je patronem Nadace Björn Steigerové. Devítiletou Björn Steigerovou srazilo v květnu 1969 auto a trvalo hodinu, než se podařilo sehnat sanitku. Björn zemřela během převozu. Její nadaci se v následujících letech podařilo v Německu právně i fyzicky zdokonalit koordinaci záchranných složek a komunikaci s příjemcem pomoci. Např. dnešní dálniční síť telefonů je původní legislativní návrh Björn-Steiger-Stiftung.
ČSFD.cz
