Josef Šebánek

„Hele, Ludvo, to tě řikám, jestli si ten fotbal neprosadíš, tak jsi u mě mrtvej muž!“

Josef Šebánek se narodil 22. července 1915 v Podskalí u Písku do rodiny zaměstnance Elektrických podniků. Vyrůstal a poté celý život prožil v pražském Karlíně. Po obecné a měšťanské škole se mladý Josef u firmy Vobořil vyučil automechanikem. Za celý svůj život, než odešel v roce 1969 do plného invalidního důchodu, prošel velkou řadou zajímavých dělnických zaměstnání. Byl taxikářem, vorařem, lesním dělníkem, soustružníkem, automechanikem v ČKD, autodopravcem, podnikatelem v povoznictví, řidičem náklaďáku a autobusu, leteckým mechanikem a také autojeřábníkem v podniku Konstruktiva.

Do svého rodného kraje se Šebánek často vracel, i když bylo jeho rodiště zatopeno Orlickou přehradou, pořídil si na jejím břehu chatu, kam ve volných chvílích jezdil s manželkou Marií. Byl velkým bohémem se nevšedním smyslem pro humor a skvělý vypravěč. Miloval dobré jídlo a pití, života si uměl užívat plnými doušky. Jeho bodrou osobou byl natolik okouzlen kameraman Miroslav Ondříček, jehož žena byla neteří Šebánkovy manželky Marie, že ho seznámil se svým přítelem, režisérem Milošem Formanem. Ten mu okamžitě nabídl úlohu ve svém nově připravovaném filmu.

„A vzhůru na Klondyke!!! ... To je vono!“

I když se Šebánek zprvu bránil (nebyl hercem, neměl zkušenosti a nedokázal by se naučit více jak dva řádky textu), nakonec se nechal umluvit a úlohu otce klavíristy Mildy (Vladimír Pucholt) Vašatu v komedii LÁSKY JEDNÉ PLAVOVLÁSKY (1965) přijal. Manželský pár zde vytvořil s další debutující neherečkou Miladou Ježkovou. Filmové diváky ve všech rolích udivoval svou bezprostředností, přirozeností a temperamentem furiantského a bodrého otce, jenž si nenechá sáhnout (ani svou manželkou) na své tři velké životní lásky: fotbal, pivo a cigarety. Stal se univerzálním prototypem malého českého človíčka.

Po dalších větších úlohách člena plesového výboru v následné Formanově komedii HOŘÍ, MÁ PANENKO (1967) a uhlíře Jindry Vošty v Papouškově komediálním NEJKRÁSNĚJŠÍM VĚKU (1968) stvořil svoji nejslavnější filmovou kreaci, kterou se hlavně zapsal do srdcí filmových diváků a do análů dějin českého filmu: svérázného dědu Homolku v trilogii Jaroslava Papouška ECCE HOMO HOMOLKA (1969), HOGO FOGO HOMOLKA (1970) a HOMOLKA A TOBOLKA (1972), na jehož rodinných peripetiích ho doprovází manželka Máňa (Marie Motlová), syn Ludva (František Husák), snacha Heduš (Helena Růžičková) a vnoučata, dvojčata Máťa a Péťa (Petr a Matěj Formanovi).

„Hele, tak já ti něco řeknu. Především, až někomu napíšu, že umřu, rozumíš, tak si lehnu do postele a ani se z ní nehnu! Už ze slušnosti!“

Kromě těchto snímků Miloše Formana a Jaroslava Papouška se zjevil ještě jako dozorce zvaný Baňour v povídce Otakara Fuky HIPPOKRATOVA PŘÍSAHA z nikdy nedokončeného filmu NÁVŠTĚVY (1970), oslavenec Josef Havel, bratr Tondy (další neherec Jan Vostrčil) v psychologickém příběhu NÁVRATY (1972) Jana Matějky a úplně naposledy jako dělník Olda v Hníkově povídce BÁSNÍK z povídkového triptychu MATURITA ZA ŠKOLOU (1973). Tím se uzavřela filmografie nejoriginálnějšího českého neherce.

Josef Šebánek byl skutečně jen hercem svých devíti velkých i malých filmových postav, do dalších médií tento nespoutaný živel nepronikl. Kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu a potížím se srdcem (což bylo zaviněno hlavně jeho životosprávou) musel další nabídky na filmování odmítat. V 70. letech si kvůli svému klidu nechal narůst plnovous a zhubl. Neherec Josef Šebánek zemřel 13. března 1977 v Praze ve věku nedožitých šedesáti dvou let. Je smutné, že ještě dlouho po jeho smrti chodily nabídky na další filmy…

– Homolková: „…Jen se neboj, však von si už Ludánek přijde na to, jak na Heduš.“
– Homolka: „Jako já jsem přišel na to, jak na tebe. Za pětatřicet let jsem na to nepřišel… To bych musel bej, prosím tě, Edison anebo Lénin. Ani ty by na tebe nestačili! Já si za těch pětatřicet let vydobyl fotbal a to je keců, že to je hrozný. To je pomalu víc, než kdybych, člověče, vynalez tu žárovku!“
– Homolková: „Ty sis vůbec nic nevymoh, ty jsi mi akorát tak protivnej, že jsem ráda, když vypadneš z baráku, ty Edisone…!“

Jaroslav "krib" Lopour