Reklama

Reklama

Nita Naldi

Nita Naldi

nar. 01.03.1895
New York City, New York, USA

zom. 17.02.1961 (65 rokov)
New York City, New York, USA

Biografia

Nita Naldi, jedna z nejúspěšnějších hollywoodských hereček éry bouřlivých dvacátých let ("Roaring Twenties"), často obsazovaná do rolí femme fatale/vamp, které zpopularizovala už Theda Bara (1885-1955). Narodila se irským rodičům v New Yorku jako Nonna Dooley. V roce 1910 rodinu opustil otec, za dalších pět let zemřela Nonně matka. Na krku jí zůstali dva sourozenci a ona si začala hledat práci. Příležitostně stála modelem nebo předváděla šaty; s bratrem Frankem nakonec zakotvili ve varieté. V roce 1918 debutovala na Broadwayi ve sboru "The Passing Show of 1918". Divadelních nabídek přicházelo čím dál víc, v roce 1919 už vystupovala v programech Ziegfeld Follies.

V té době změnila jméno na Nita Naldi (podle kamaráda z dětství, Florence Rinaldiho). Po úspěchu ve hře "The Bonehead" dostala nabídku u známého producenta Williama A. Bradyho, který ji v pětadvaceti obsadil do své hry "Opportunity" (1920). Mohla natočit krátký film se skotským komikem Johnny Dooleyem. Když zjistila, že má pletky s jinou, svoji účast zrušila. Brala menší role v nezávislých filmech až byla obsazena do hororu Dr. JEKYLL AND Mr. HYDE (1920) s Johnem Barrymorem (dědeček herečky Drew Barrymore z otcovy strany). Role byla prestižní. Barrymore a Naldiová se stali dlouholetými přáteli; nazýval ji láskyplně ”Dumb Duse”.

Vicente Blasco Ibáñez si Naldiovou vybral pro roli svůdné Dony Sol do romantického dramatu BLOOD AND SAND (1922). Naldiová se pro roli upsala společnosti ”Famous Players-Lasky” (později známé jako ”Paramount Pictures”). Byl to její první snímek s idolem němého filmu Rudolphem Valentinem, dočkal se ohromného úspěchu (Valentino byl jejím smyslným projevem doslova nabuzen) a ona jím získala image “démonické svůdnice” (vamp), která ji pak provázela po zbytek života. Mezi Naldiovou a Valentinem, stejně jako mezi ní a Barrymorem, údajně nikdy nic intimního nebylo a byla také jednou z mála, která se přátelila s jeho ženou, Natachou Rambovou. V té době Nita pózovala slavnému autorovi plakátů Albertu Vargasovi.

Když Valentino stávkoval (tím pádem nehrál), měla Naldiová několik rolí u ”Famous Players” jejichž význam film od filmu rostl. Patří sem mj. Sally Lung z dramatu DESATERO PŘIKÁZÁNÍ (1923) Cecila B. DeMille. Po Valentinově návratu (podpisu smlouvy) se k němu připojila v jeho posledním filmu u ”Famous Players”, POSVĚCENÝ ĎÁBEL (1924) a brzy poté společnost opustila. V té době už byla hojně kritizována za své narůstající tělesné proporce. Za účelem příprav společného projektu THE HOODED FALCON odjeli s Valentinem do Francie, film se však nikdy nerealizoval. Po návratu do Kalifornie spolu ještě natočili drama COBRA (1925). Nedostalo se mu zvláštního přijetí a byl to také konec vzájemné spolupráce této dvojice.

V té době rovněž dožíval Valentinův manželský svazek. Poté co podepsal smlouvu u ”United Artist”, zakázal Rambové přístup na natáčení. Jistou útěchou pro ni byla možnost točit vlastní film. Drama WHAT PRICE BEAUTY? (1925) je mimo účasti Naldiové zajímavé hlavně tím, že v něm poprvé předstoupila před kameru Myrna Loy (1905-1993). Po dokončení dobrodružné záležitosti CLOTHES MAKE THE PIRATE (1925) s Dorothy Gishovou, odjela Naldiová na krátkou dovolenou do Francie. Její filmový typ už ”vycházel z módy”. Navzdory řečem, že hodila hereckou flintu do žita, však pokračovala v natáčení. Patří sem například postava učitelky z raného Hitchcockova snímku SKALNÍ OREL (1926).

V roce 1923, po velkém úspěchu v BLOOD AND SAND, měla být důvodem rozvodu tehdy 54-letého milionáře J. Searle Barclayho s jeho 16-letou ženou. Barclay se s Naldiovou seznámil v roce 1919, vzali se v roce 1927 během návštěvy Francie. V roce 1931 se sama vrátila do Států a rok nato ohlásila bankrot. Ve třicátých letech se vrátila na broadwayská prkna: “The Firebird” (1932), ”Queer People” (1934). Až do Barclayovy smrti (1945) o něm nikdy nemluvila. Naldiová neměla děti a navzdory přijatelnému hlasu nenatočila žádný zvukový film.

V roce 1942 se o ní uvažovalo do role pro drama KOMU ZVONÍ HRANA (1943), ve stejném roce začala vystupovat v jedné newyorské revue. S legendární herečkou Utou Hagen si v roce 1952 zahrála v komedii ”In Any Language” a v roce 1956 učila Carol Channingovou jak být správnou ”vamp” pro její nový muzikál "Vamp!" (Channingová byla za roli nakonec nominována na cenu pro ”nejlepší muzikálovou herečku”).

Poslední léta života strávila v New Yorku, kde ve svém pokoji v hotelu Wentworth pár týdnů před svými šestašedesátými narozeninami zemřela na srdeční příhodu. Našli ji prý až za dva dny a pohřbena byla v rodinném hrobě na hřbitově Calvary Cemetery v newyorském Queensu. Za zásluhy o filmový průmysl má dnes svoji hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy.

Marek "džanik" Janík

Reklama

Reklama