Dcera Jany Berouskové a kubánského pracovníka neměla začátek života jednoduchý, maminka ji odložila do kojeneckého ústavu. Dívenka později zaujala jistou paní Hruškovou, učitelku z mateřské školky, která ji adoptovala a v Praze na Vinohradech sama vychovala. Malá Miriam nezapřela geny a odmala se věnovala tanci a hudbě. V roce 1976 zvítězila na festivalu Mladá píseň v Jihlavě. Sbírala ceny na festivalech Děčínská kotva a Intertalent, v pořadu „Písničky pro Hvězdu“, zúčastnila se Bratislavské lyry i Festivalu politické písně Sokolov.
Zpěvem a barvou hlasu a nakonec i nespoutaností byla srovnávána s Evou Olmerovou. Muzikant Jindřich Brabec nad ní držel ochrannou ruku, ale temperamentní dívka si chtěla život řídit po svém. Od amatérského hraní se postupně vypracovává a zpívá se skupinou Václava Neckáře Bacily, Orchestrem Karla Vlacha, Tanečním orchestrem Československého rozhlasu, Orchestrem Ladislava Štaidla. Mihne se ve filmu Hodina života v roli zpěvačky. Zpívá v televizi i v rozhlase. Mezi její známé písně patří „Hotel Romeo“, „Už je ti šestnáct pryč“ nebo „Slzy a pot“. V roce 2013 jí firma Supraphon vydává album, kterého se za života nedočkala – „Jsem černá holka“.
Pravděpodobně v souvislosti s rozchodem s přítelem ukončila svůj život v pražském nahrávacím studiu Mozarteu, kde její přítel-technik pracoval.
sator
