Catherine Spaak

Francouzská herečka Catherine Spaak je dcerou významného filmového scénáristy Charlese Spaaka (1903-1975), její matka Claude Mercy (1905-1996) byla herečkou. Na hereckou dráhu se vydala také Catherinina starší sestra Agnes Spaak (*1944). Catherine Spaak později v rozhovorech i knižních vzpomínkách uvádí, že oba její rodiče žili svými bohémskými životy a o děti se příliš nezajímali. Catherine stála před kamerou poprvé ve čtrnácti letech, od počátku šedesátých let začala hrát velké role hlavně v italských filmech. Objevila se ve slavném vězeňském dramatu DÍRA (Le trou, 1960), kde dostala menší roli díky svému otci.

Mladá dívka toužila z rodného domu odejít, v čemž jí napomohla její již zmíněná první role. Film DÍRA viděla Sophia Loren, která oslovila slavného producenta Carla Pontiho s tím, že Catherine je ideální dívkou pro významného režiséra Alberta Lattuadu. Ten jí pak obsadil do hlavní role dívky prožívající své první sexuální zkušenosti ve filmu SLADKÝ PODVOD (Il dolce inganni, 1960). V patnácti letech tak zahájila svou hvězdnou dráhu v Itálii a do Francie se vracela již jen zřídka.

Zatímco ve Francii na ni čekaly jen vedlejší herecké úkoly, jako sotva zletilá herečka zazářila v Itálii, kde do svých osmnácti let natočila přes deset filmů, vesměs v hlavních rolích. Zaujala svými výkony v dílech slavných režisérů jako byl Damiano Damiani (NUDA – La noia, 1963) nebo Dino Risi (DÍVKA Z PARMY – La parmigiana, 1963). Příležitostně znovu ale točila i ve Francii a velkou příležitostí v podobě tragické postavy mladé dívky Jeanne pro ni byl slavný válečný film VÍKEND NA ZUYDCOOTE (Week-end a Zuydcoote, 1964). V osmnácti letech se poprvé provdala, jejím manželem se stal italský herec Fabrizio Capucci (*1939), s nímž se seznámila při natáčení filmu DICIOTTENI AL SOLE (1962). Měli spolu dceru Sabrinu Capucci (*1963), dnes divadelní herečku. Když své těhotenství oznámila rodičům, na první pohled volnomyšlenkáři Charles Spaak a Claudine Mercy zuřili a nutili ji k potratu. Pro Catherine o důvod méně, proč se vracet do Francie. V rámci udílení Cen Davida di Donatello obdržela Catherine Spaak v roce 1964 Zlatou plaketu.

V šedesátých letech se Catherine Spaak pokusila prosadit i jako zpěvačka a také v tomto oboru se jí poměrně dobře dařilo, což lze doložit i tehdy známým přirovnáním italská Françoise Hardy. Během 60. a 70. let vydala několik LP desek a řadu singlů s písněmi populární hudby. Více se ale nadále věnovala filmu, její doménou byl komediální žánr, s Vittoriem Gassmanem hrála ve filmech HOROUCÍ ŽIVOT (La calda vita, 1965) nebo BRANCALEONOVA ARMÁDA (L′armata Brancaleone, 1965), po boku Marcella Mastroianniho natočila povídkový snímek DNES, ZÍTRA, POZÍTŘÍ (Oggi, domani e doppodomani, 1967), objevila se i v americkém přepisu slavného Hayleyova románu HOTEL (Hotel, 1967). Koncem šedesátých let se Catherine Spaak začala prosazovat i v divadle, hrála také v televizi.

Z její pozdější filmografie se sluší připomenout komedii DOSTIHOVÁ HOREČKA (Febbre da cavallo, 1976) nebo povídkový film MILENCI NA NEDĚLI (I seduttori della domenica, 1980), v této době se začala častěji objevovat v televizních seriálech. V následujících letech práci pro film značně omezila, začala psát knihy a úspěchy sklízela především jako populární moderátorka televizních talk show. Mezitím se v roce 1971 rozvedla s Fabriziem Capuccim a jejím druhým manželem byl v letech 1972-1979 herec Johnny Dorelli (*1937), s nímž měla jednoho syna. Jejím třetím manželem se na Štědrý den v roce 1993 stal architekt Daniel Rey, s nímž žije dodnes.

Pavel "argenson" Vlach