Barbora Vencourová

Barbora Vencourová je dcera herce Miloše Kopeckého a tanečnice Jany Kopecké  (Křečkové).

Ve stínu slavného otce se ji dobře nežilo, jméno vnímala jako cejch.
Nelíbilo se jí že je s ním spojována až do té míry, že ho zapírala a vymýšlela si že její otec je někdo jiný.

Jako jedináček si připadal často sama, oba rodiče velmi zaměstnaní, takže její rodina byla hlavně babička. Otec to s dětmi dle jejich vzpomínek neuměl, neměl k nim vztah. Cítila jsem celé dětství, že se mnou nebyli spokojeni, jen nevím, jestli oprávněně, nebo neoprávněně.“
S tím dětstvím se vypořádávám dodnes. Rodiče řeším pořád, nemám to v sobě uzavřené. S tátou jsem si to nikdy nevyříkala. Jsem z toho dětství nějaká ukřivděná.“
Pohodu v rodině nepřinášeli ani tátovo avantýry a i když máma tvrdí že se s tím srovnala, ona to vidí jinak.

Ve filmu si zahrála jen  jednou, se svým otcem, ale dodnes jsem film neviděla. Ve finále to skončilo tak, že jsem tam jenom stála a koukala. To byla má herecká kariéra.“

Celý život miluje zvířata, vztah k nim má po otci, který  byl jimi obklopen. Chtěla studovat veterinu, ale nebylo jí to dovoleno a tak vystudovala střední ekonomku.

Když ji rodiče neschválili partnera Petra Vencoura, odešla v 18 ti letech od nich, vdala se za něj, má s ním syny Martina a Ondřeje. I když jim vztah nevydržel, nejspíš i  díky jejím depresím, myslí si, dodnes se výdají a hodně jim s dětmi pomáhá.
Vztahy se s rodinou, hlavně s otcem se moc nezlepšili ani po narození vnuků.

Pracovala jako cvičitelka ve fitness, udělala kurz na modeláž nehtů, pracovala v kanceláři, uklízela, pečovala o koně, které jsou její velká láska. "Kdybych na to měla fyzicky, nejradši dělala u koní", ale to nezvládám, protože mám zdravotní potíže se zády.“

Jak zřejmě nesdělila po otci herecký talent tak zdědila vleklé deprese.I díky nim skončila v invalidním důchodu.

Má  koně, který je ustájený v psychiatrické léčebně v Bohnicích. „Koně jsem si koupila za peníze, které jsem získala prodejem tátových obrazů. Pomáhá mi i maminka, táta maminku zabezpečil, měl hodně obrazů a majetek.“

 „V Bohnicích jsem jako doma, nejspíš je mi to souzené. Chodili jsme tam nejdřív za tátou, pak jsem tam ležela já a dnes tam mám koně. Já to tam miluji, je mi tam dobře. Absolvovala jsem terapie, které mi  pomohly, a začala jsem brát léky, s těmi ale spíš přežívám, než žiji. „Nejlépe je mi v psychiatrické léčebně, kde přemýšlím o životě a smrti,“ říká matka dvou synů.“

Objevuje se v televizních pořadech o svém otci a je uvedena jako spoluautorka biografie Miloše Kopeckého „Já“.