Josette Day

Francouzská herečka Josette Day se ke svým životním rolím dostala až po druhé světové válce, slavnou osobností stříbrného plátna byla ale již od počátku zvukového filmu. Narodila se v Paříži jako Josette Noëlle Andrée Claire Dagory a před kamerou stála poprvé již jako pětiletá. V následujících letech pak odehrála menší dětské role v několika dalších němých filmech, souběžně se ale věnovala tanci, který si velmi oblíbila a v devíti letech začala vystupovat v baletním souboru Pařížské opery.

V roce 1931 natočila svůj první zvukový film, šlo ale o krátkometrážní titul, tehdy také naposledy vystupovala pod svým pravým jménem Josette Dagory, poté přijala pseudonym Josette Day. Pro první celovečerní film ji oslovil režisér Henri Fescourt, s nímž pracovala již dříve a nyní spolu natočili melodrama PŘÍSAHY (Serments, 1931), kde Josette měla menší roli. První hlavní role na ni čekala v nenáročné veselohře HALÓ, BERLÍN? TADY PAŘÍŽ! (Allo Berlin? Ici Paris!, 1932), která vznikla ve francouzsko-německo koprodukci. Její hvězda začala stoupat a například v roce 1933 natočila sedm filmů, vesměs s hlavními nebo středně velkými rolemi. Podobně často točila i v dalších letech, drtivá většina jejích tehdejších filmů ale spadala do kategorie druhořadých komedií a melodramat a tyto snímky jsou dnes již zcela zapomenuté.

Jen výjimečně dostala v těchto letech Josette Day hodnotnější hereckou příležitost, menší roli například hrála v historickém filmu LUKRÉCIE BORGIA (Lucrèce Borgia, 1935). Za zmínku stojí i KLUB PANEN (Club de femmes, 1936), který byl tématicky původně velmi provokativní záležitostí, ale díky radikálním zásahům cenzury se z něj ve výsledku stalo další průměrné melodrama, jakých v té době vznikala řada. Širší možnosti prokázat schopnost kvalitního hereckého výkonu se před Josette Day otevřely po seznámení se slavným dramatikem a spisovatelem Marcelem Pagnolem (1895-1974). Milenku hlavního hrdiny hrála v jeho zfilmovaném scénáři PAN BROTONNEAU (Monsieur Brotonneau, 1939). Pracovní vztah s Pagnolem přerostl v životní partnerství a v roce 1941 se vzali. Pagnol přímo pro Josette Day napsal hlavní ženskou roli ve svém dramatu STUDNAŘOVA DCERA (La fille du puisatier, 1940), které – stejně jako většina Pagnolových filmů – patří k tomu nejlepšímu, co v této době ve francouzské kinematografii vzniklo.

Na rozdíl od jiných slavných hereček Josette Day v průběhu okupace razantně omezila práci pro film a v letech 1940-1945 natočila jen čtyři filmy. Z nich za zmínku stojí melodrama KŘIŽOVATKA CEST (La croisée des chemins, 1942), v němž se jedinkrát za svou kariéru setkala s neméně slavným Pierre Richard-Willmem. V roce 1944 se Josette Day s Marcelem Pagnolem rozvedli, nedlouho na to se ale herečka dočkala své životní role v jednom z nejslavnějších filmů francouzské kinematografie. Po boku Jeana Maraise hrála v Cocteauově romantickém pohádkovém příběhu KRÁSKA A ZVÍŘE (La Belle et la Bète, 1946), který dodnes patří ke klenotům francouzského filmového umění. Zaznamenal i obrovský úspěch v kinech a viděly jej bezmála čtyři milióny diváků. Ke spolupráci s Maraisem a Cocteauem se vrátila o dva roky později filmem HROZNÍ RODIČE (Les parents terribles, 1948), který opět triumfoval v kinech. Tyto dva zmíněné filmy naznačily, že před Josette Day se otevírá nová etapa její kariéry, v níž mohla dokázat širší polohy herectví, než jaké prezentovala v desítkách nenáročných titulů předchozí dekády.

V roce 1950 natočila spolu se Simone Signoret jeden film ve Švýcarsku (SWISS TOUR, 1950), pak ale na další hereckou dráhu zcela rezignovala. V témže roce se totiž provdala za bohatého belgického podnikatele Maurice Solvaye a definitivně opustila svět záře reflektorů. Nadále ale vystupovala na veřejnosti, protože po boku svého druhého manžela se aktivně věnovala charitě.

Josette Day zemřela v Paříži 27. června 1978 v nedožitých 64 letech.

Pavel "argenson" Vlach