Režisér Pierre Chenal několika filmy obohatil umělecké hodnoty francouzské kinematografie třicátých let, jeho jméno však dnes patří mezi spíše zapomenutá. Pocházel z Belgie a jeho pravé jméno Pierre Cohen napovídá, že měl židovský původ. Studoval umělecká řemesla a pak zamířil do Paříže, kde začal ve dvacátých letech pracovat jako designér a autor filmových plakátů, prosadil se i jako novinář.
Koncem dvacátých let začal točit krátké dokumenty, k nimž si také sám psal scénáře, později se s úspěchem dal i na režii celovečerních filmů. Prvním výrazným mezníkem jeho filmové tvorby je adaptace Dostojevského románu ZLOČIN A TREST (Le crime et le châtiment, 1935), za niž byl na festivalu v Benátkách nominován na Mussoliniho pohár. Později realizoval zvukovou verzi slavné Pirandellovy divadelní hry Nebožtík Matyáš Pascal a natočil ji pod názvem MUŽ ODNIKUD (L'homme de nulle part, 1937). V té době se na jednom večírku setkal s českou studentkou Hanou Smékalovou (1918-1978) a pod pseudonymem Florence Marly z ní učinil francouzskou filmovou hvězdu. Florence Marly hrála hlavní roli v dalším Chenalově filmu, ALIBI (L′alibi, 1938), který byl tehdy uveden i v československých kinech. V roce 1938 se Florence Marly stala Chenalovou manželkou.
Z další Chenalovy filmografie stojí za připomenutí historické melodrama s kriminální zápletkou PŘÍPAD LAFARGE (L'affaire Lafarge, 1938) nebo první adaptace slavného detektivního románu Pošťák zvoní vždycky dvakrát (LE DERNIER TOURNANT, 1939). Jako Žid musel Pierre Chenal na počátku války uprchnout a našel zázemí v Argentině, kde se po značných peripetiích sešel i se svou manželkou. V Argentině natočil Chenal několik filmů, nejúspěšnější z nich byla CESTA BEZ NÁVRATU (Viaje sin regreso, 1946). To však bylo již po válce a Chenal s manželkou mířili zpět do Evropy.
Biografie Pierre Chenala zdůrazňují, že návrat mezi velké filmové umělce se mu po válce již nepodařil, nelze ale zpochybnit úspěch hvězdně obsazeného melodramatického příběhu VELETRH SNŮ (La foire aux chimeres, 1946) a zvláště pak populární komedie ZVONOKOSY (Clochemerle, 1947), která s pěti milióny diváků v kinech patřila k velkým triumfům poválečné kinematografie. Renomé získané v Argentině vedlo k tomu, že pak byl znovu několikrát pozván k natáčení do jižní Ameriky, k práci ve Francii se vrátil až s kriminálkou ZÁTAH NAD MĚSTEM (La rafle sur la ville, 1958), s mezinárodním obsazením pak natočil historický film RASPUTINOVA NOC (Les nuits de Raspoutine, 1959).
V této době se rozešel s Florence Marly (ta se znovu provdala za rakouského aristokrata, hraběte Wurmbranda). Jako režisér pracoval Pierre Chenal od počátku šedesátých let spíše již jen výjimečně, jeho příklon ke kriminálnímu žánru navíc nacházel jen malý zájem u diváků, svůj poslední film LES LIBERTINES realizoval v roce 1969. Zemřel v Paříži 23. prosince 1990 ve věku 86 let.
Pavel "argenson" Vlach
