Louis J. Gasnier

Louis J. Gasnier se narodil v Paříži a svou kariéru zahájil v divadle jako herec a režisér. Zprávy se liší podle toho, kdy začala jeho filmová kariéra; podle samotného Gasniera začala jeho spolupráce se společností Pathé v roce 1899, během prvních let od založení (1896). Pro společnost natáčel krátké komediální snímky. Georges Sadoul uznal Gasniera za člena raných francouzských filmařů známých jako „Vincennesova škola“, kde byli také Gaston Velle, Georges Hatot, Lucien Nonguet, Lépine, Andre Heuré, Georges Monca a Albert Capellani. Společnost Pathé však byl v té době notoricky přísná na rozpočty, takže žádné odměny pro Gasniera nejsou známy před rokem 1905.

Prvotní známé počiny Gasniera začínají jeho spojením s Maxem Linderem, který ho objevil. Gasnier režíroval mnoho z prvních filmů němé éry. Linder a on pokračovali v práci – někdy sám, jindy jako spolurežisér s Linderem – na projektech až do roku 1913. Gasnier také režíroval některé filmy v Itálii pro Film d'Arte Italiana, divizi Pathé, přičemž některé představovaly legendární italskou filmovou divu Francescu Bertini. Sadoul v roce 1965 uvedl, že Gasnier režíroval „100 až 200 filmů z let 1909–1914“ sám. Žádná zavedená filmografie pro Gasniera se v uvedeném období takovému číslu ani nepřibližuje, což naznačuje, že existuje mnoho francouzských a možná i italských filmů, které natočil a které zůstávají neidentifikované nebo ztracené.

V roce 1910 založila společnost Pathé Frères ve Spojených státech filmovou produkční společnost výstavbou studia v Jersey City. V roce 1910 Gasnier souhlasil, že odjede do Spojených států, aby vedl pobočku ve Fort Lee v New Jersey. Celosvětový úspěch Gasnierova seriálu The Perils of Pauline (1914), který spolurežíroval s Donaldem MacKenzie a v hlavní roli se objevil Pearl White, povýšil Gasniera na pozici výkonného viceprezidenta v americké divizi Pathé. Gasnier rezignoval na tuto pozici v roce 1916 a založil produkční společnost Astra Film se spisovatelem a režisérem Georgem B. Seitzem, která pokračovala v distribuci prostřednictvím Pathé.

V roce 1919 společnost Astra Film upustila od Pathého jako distributora a šla s Robertson-Colem, předchůdcem amerických filmových ateliérů. Se Seitzovým odchodem se Astra stala Louis J. Gasnier Productions, ale jen málo filmů bylo vyrobeno touto produkční společností. Tyto roky byly i vrcholem Gasnierovy kariéry; filmy byly často uváděny na trh s jeho jménem nad názvem a někdy jako jednoslovné jméno „Gasnier“. U veřejností byl Gasnier spojován s velkým dobrodružstvím v exotických lokalitách, například v lokálních seriálech, nebo se společenskými melodramaty, které byly populární na počátku 20. let.

V roce 1925 vyhlásila společnost Preferred Pictures bankrot a Gasnier šel pracovat pro Tiffany Pictures, ještě ne pro studio Poverty Row, které se pak stalo jeho dalším působištěm, ale stále ještě nebylo ve velkým hráčem na trhu filmů. Možná to byl B. P. Schulberg, který zachránil Gasniera z Tiffany; navzdory bankrotu se Schulbergovi podařilo pozvat na smlouvu herečku Claru Bowe a pak byl výkonným ředitelem společnosti Paramount Pictures. Gasniera zastihl úsvit zvukových filmů jako režiséra Paramountu, i když pracoval hlavně na svých cizojazyčných produkcích; jeho znalost anglického jazyka – i po mnoha letech života ve Spojených státech – byla přinejlepším omezená. A jako mnohým režisérům němých filmů mu činilo potíže přechod ke zvukovým filmům. Režíroval nízkorozpočtové snímky a často vyžadoval spolupráci režiséra dialogů.

V Paramountu Gasnier režíroval zahraniční verze mainstreamových filmů a zaučoval začínající hvězdu Caryho Granta prostřednictvím dvou raných rolí. V letech 1933–1934 se Gasnier vrátil do Francie, aby režíroval pro francouzskou divizi Paramountu film Topaze (1933) pod dohledem dramatika Marcela Pagnola; tento film naznačil filmový debut významného francouzského divadelního herce Louise Jouveta.

Paramount neobnovil Gasnierovu smlouvu v roce 1935 a po nějakou dobu byl bez práce. Gasnier narychlo přijal první projekt, který mu přišel do cesty, ten mu nabídl producent George A. Hirliman a byl z toho Tell Your Children, který se časem stal známým pod novým názvem Reefer Madness. Hirliman se dozvěděl, že jsou k dispozici peníze na podporu filmů propagujících čekající legislativu proti marihuaně. Reefer Madness byl vyroben ve studiovém komplexu, kterým se nakonec stal Grand National Pictures studio, a Gasnier se rozhodl zůstat u G. Hirlimana a Grand National, jakmile vstoupil do plnohodnotné výroby. Grand National  však rychle propadl a byl zlikvidován v roce 1939; jejich studia převzala Producers Releasing Corporation; Gasnier nezůstal, ale dál s G. Hirlimanem spolupracoval, dokončil svou režijní kariéru několika funkcemi v Monogram Pictures a poté, co dosáhl věku 65 let, odešel do důchodu.

Ukázalo se to jako dlouhý odchod do důchodu a v jednom pozdním rozhovoru Gasnier odhalil, že je prakticky opuštěný a bez peněz. Aby se uživil, vrátil se k herectví, v malých roličkách, v těch pár hlavních si obvykle zahrál už postaršího Francouze.

Zetwenka