Stanislav Fišer

Herec a režisér Stanislav Fišer se narodil 18. prosince 1921 v Ponětovicích u Brna. I když studoval hospodářskou školu, touha po divadle zvítězila, a absolvoval roku 1948 brněnskou Státní konzervatoř. Začínal jako herec a režisér brněnského Městského divadla mladých – Divadla Julia Fučíka (1948 až 1963).

Následně se stal významným hercem a především režisérem operetní Zpěvohry Státního divadla Brno (1963 – 1989), poté zde ještě hostoval jako režisér u obnovené premiéry hry „My Fair Lady“, která se hrála v letech 1993 – 1996. Jako hostující režisér se uplatnil i v jiných divadlech (např. Večerní Brno, zlínské Divadlo pracujících, Divadlo J. K. Tyla Plzeň, teplické Krušnohorské divadlo). Do historie brněnského divadla se zapsal především jako průkopník a zdatný režisér operet a muzikálů, v nichž dbal na hudební a herecky – zpěvní složky. Jako herec využíval úsporných prostředků a zkratky.

Zahrál si např. G. H. Rankina („Syn černého lidu“), Strýčka Mišu („Mladá léta“), Kalafunu („Strakonický dudák“), Otto Franka („Deník Anny Frankové“), Antonína Řápka („Nepokojné hody svaté Kateřiny“), Otce („Matka“), Dobroslava Dostrašila („Pět a půl zázraku“), A. A. Zagoreckého („Hoře z rozumu“), Poslance („Hašek a tajný Vinca“), Kokosového ořecha („Jedničky má papoušek“), Plukovníka („Cesta kolem světa za 80 dní“), Majora („Zvony odletěly“), Emila Krauseho („Prověrka“), Komisaře („Příběh opravdového člověka“), Gavrilina („Domek z karet“), Měšťáka („Jeho urozenost pan Měšťák“) a nebo „Podobizna“.

Po práci asistenta režie („Hašek a tajný Vinca“, „Volná neděle“) režíroval Stanislav Fišer například díla „Smrt obchodního cestujícího“, „Slaměný klobouk“, „Stalo se v dešti“, „Líbej mě Katko“, „Charleyho teta“, „My Fair Lady“, „Veselá vdova“, „Dáma na kolejích“, „Hello, Dolly!“, „Šeherezáda“, „Muž z La Manchy“, „Filozofská historie“, „Šumař na střeše“, „My dva a želva“, „Mé štěstí má zlaté vlasy“, „Gentlemani“, „Loď komediantů“, „West side story“, „Malá noční hudba“, „Děvče z přístavu“, „Snílci“, „Fidlovačka“, „Tulák“, „Vídeňská krev“, „Zorba“, „Uličnice“, „Nebe na zemi“, „Děvče z předměstí“, „Divotvorný hrnec“, „Golem“, „Horalé a Krakované“, „Na tý louce zelný“ apod.

Některé hry i upravoval („Slaměný klobouk“, „Mé štěstí má zlaté vlasy“, „Děvče z přístavu“) a překládal („Veselá vdova“). Od 60. let zanechal Stanislav Fišer divadelního herectví a věnoval se už jen režii. Pouze v 60. letech a částečně i v další dekádě se objevil i před filmovou kamerou. Ovšem jeho vysilující brněnská práce mu nedovolovala často navštěvovat barrandovské nebo zlínské (bratislavské již vůbec ne) ateliéry.

Poprvé se objevil jako svědek odborový funkcionář Kolek v dramatu režisérů Jána Kadára a Elmara Klose OBŽALOVANÝ (1964) s Vlado Müllerem a kolega Jarči Hanákové (Alena Vránová) Arnošt v Kachlíkově psychologickém snímku TŘIATŘICET STŘÍBRNÝCH KŘEPELEK (1964). O dva roky stvořil u diváků nejznámější postavu průvodčího tramvaje Marka v Rychmanově muzikálu DÁMA NA KOLEJÍCH (1966).

O další dva roky později se Stanislav Fišer představil jako rekvizitář divadla Alfa v hudební komedii režiséra Vladimíra Čecha BYLO ČTVRT A BUDE PŮL (1968). Za další dva roky, již v nové dekádě 70. let, byl obsazen jako tovární hlídač Dostál v Čechově SVATÉ HŘÍŠNICI (1970), která byla natočena podle divadelní hry Františka Langera „Obrácení Ferdyše Pištory“.

Za šest roků nato se před filmové kamery Stanislav Fišer postavil naposledy. A dokonce ve dvojroli starého myslivce a sedláka v komedii Antonína Kachlíka NÁŠ DĚDEK JOSEF (1976). Po zbytek svého života, plných třicet jedna let, se na stříbrném plátně herecky nevyužil. Ovšem film nikdy plně nezmobilizoval jeho herecké schopnosti.

Celý život byl spjatý s uměleckým životem v Brně, vystupoval také v brněnském rozhlase („Maturita“ 1958 atd.), dabingu a televizi (TV inscenace KUFR PLNÝ NADĚJÍ, CHLADNA ZRÁNA, RADOSTNÉ UDÁLOSTI, ŠŤASTNÝ DOMOV, NA KRÁSNÉ VYHLÍDCE). Pro Československou televizi Brno se také uvedl jako režisér zábavných a hudebních pořadů, inscenací a operet (mj. VÍDEŇSKÁ KREV).

Získal Cenu Senior Prix (1997). Stanislav Fišer zemřel v zapomenutí 16. října 2007 v Brně ve věku vysokých nedožitých šestaosmdesáti let. Často bývá upozaďován a hlavně zaměňován za významného českého divadelního, rozhlasového, filmového a televizního herce a dabéra Stanislava Fišera (*1931).

Jaroslav "krib" Lopour