Karel Anton

Karel Anton se narodil 25. října 1898 v Praze do měšťácké německo – české rodiny. Pod tlakem rodičů započal se studiem medicíny. Od mladistvého věku ho uchvacoval a přitahoval umělecký svět, zejména divadlo a film. S přáteli Karlem Lamačem a Otto Hellerem natočil za 1. světové války v Říčanech u Prahy krátký amatérský dokumentární film. Po otcově smrti v roce 1918 Anton definitivně opustil studia a začal se naplno věnovat filmu.

V březnu 1921 se stal vedoucím kulturního a reklamního oddělení společnosti A – B, které pořizovalo dokumentární, krátké a propagační filmy o Praze a Československu. Tentýž rok nabídl společnosti svůj scénář (celkem napsal na dvacet scénářů) k filmu CIKÁNI (1921) podle románu Karla Hynka Máchy. Film společnost povolila zrealizovat a snímek, s Theodorem Pištěkem a Olgou Augustovou v hlavních rolích, měl veliký úspěch a Antonovi otevřel cestu k další režisérské práci.

Anton natáčel filmy různých žánrů, a okamžitě rok po CIKÁNECH natočil melodrama POSLEDNÍ POLIBEK (1922) a grotesky MAHARADŽOVO POTĚŠENÍ (1922), ÚNOS BANKÉŘE FUXE (1923) a TU TEN KÁMEN (1923). Tyto filmy, až na vyjímku ÚNOSU BANKÉŘE FUXE, který se dochoval v neúplné podobě, se nedochovaly. Po krátké přestávce, kdy se kvůli krizi v českém filmu Anton živil jako sólový tanečník v exkluzivním baru Lucerna, natočil komedii s Antonií Nedošínskou a Karlem Nollem DO PANSKÉHO STAVU (1925).

V roce 1926 natočil tři filmy podle známých a oblíbených literárních předloh. Poetickou POHÁDKU MÁJE podle Viléma Mrštíka a dvoudílnou komedii OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA na motivy oblíbeného románu Ignáta Herrmanna. Oba filmy měli kladný ohlas u diváků. Jeho posledním němým snímkem byla polonedochovaná groteska LÁSKA A HŘEBÍKY (1927; název je určený pracovníky NFA), ve které si také zahrál (již předtím se jako herec objevil v dramatu MRTVÍ ŽIJÍ, 1922 a naposledy v roce 1932 ve svém francouzském filmu SIMONE EST COMME ÇA).

Přímo na začátku zvukové éry v roce 1930 natočil svůj nejlepší a nejslavnější film, TONKU ŠIBENICI. Příběh vypráví o mladé dívce z venkova, která se ve městě dostane až na dno jako prostitutka a klesne ještě hloub, když se o ní roznese zvěst, že strávila poslední noc s vrahem před jeho popravou Ve filmu se v nezvyklých rolích uvedla Ita Rina, Josef Rovenský a Antonie Nedošínská. Film měl – jako historicky první český zvukový film – veliký úspěch. Německé a francouzské verze měly neobyčejné a nevídané úspěchy také v zahraničí a Antonovi udělaly v cizině dobré jméno. Díky tomu od roku 1931 úspěšně natáčel i v cizině. Ještě v roce 1930 natočil česko – německé drama LIDÉ V BOUŘI.

V roce 1931 vytvořil svůj druhý nejúspěšnější film – tragické drama AFÉRA PLUKOVNÍKA REDLA (1931) v české a německé verzi s Emilem Arturem Longenem a Theodorem Loosem v titulních rolích, o plukovníkovi rakouského generálního štábu, který donáší tajné informace Rusům. Posledním Antonovým českým filmem je hudební komedie JSEM DĚVČE S ČERTEM V TĚLE (1933) s Františkem Smolíkem, Lídou Baarovou a Ljubou Hermanovou v hlavních rolích.

Od roku 1934 Anton natáčel trvale ve Francii (MONSIEUR ALBERT, UN SOIR DE RÉVEILLON, LA CINQUIEME EMPREINTE aj), a zejména v Německu (DIE NACKTE WAHRHEIT, MARTHA, OHM KRÜGER, CLIVIA, VERLOBTE LEUTE) pod jménem Karl Anton (či Charles Anton). V Berlíně se později usadil a natáčel zde až do roku 1960. Jeho posledním filmem bylo drama DER RÄCHER. Naposledy se režisérské taktovky ujal v roce 1964, kdy natočil osmidílný seriál SLIM CALLAGHAM GREIFT EIN.

Často bývá nazýván „prvním básníkem českého filmu“. A jako jeden z prvních českých filmových tvůrců se skvěle a úspěšně uchytil i v zahraničí. Režisér, scénárista, střihač, producent, herec a jeden z průkopníků české i světové kinematografie Karel Anton zemřel 12. dubna 1979 v Západním Berlíně v nedožitých osmdesáti jedna letech – přesně patnáct let po své poslední režisérské práci.

Jaroslav "krib" Lopour