Zdenka Fišerová

Zdenka Fišerová absolvovala herectví na Janáčkově Akademii Múzických Umění v roce 1979. V témže roce nastudovala titulní roli ve hře Markéta Lazarová v divadle Na Provázku v režii Evy Tálské, po boku Miroslava Donutila v roli Lazara. V témže roce se však její manžel (herec Jiří Fišer) rozhodl, že z důvodu tehdejší nesnesitelné cenzury a umělecké nesvobody, odejdou s jejich jednoročním synem Jirkou z Československa.

Zdenka Fišerová (rozená Tomášová) byla od svých devíti let členkou stálé scény dětského divadla Lesní noviny v Ostravě, jehož pravidelná představení byla v 60. letech natáčena také Ostravskou televizí. Kromě toho zpívala v Dětském rozhlasovém sboru Ostrava, kde natočila několik sólových nahrávek a s nímž se zúčastnila řady festivalů, soutěží a koncertních turné po Holandsku, Německu, Velké Británii a jiných zemích. Zpívala a recitovala v melodramatech pod taktovkou dirigentů Jiřího Pinkase a Otakara Trhlíka, kupříkladu Jana z Arku nebo Carmina Burana v provedení Janáčkovy filharmonie Ostrava, kde se poprvé na jevišti setkala s herečkou Vlastou Fialovou. Jako sólová dětská herečka vystupovala také v Ostravských divadlech malých forem Tempo a Sklep, která se těšila velkou popularitou do roku 1968 a kde ve stejnou dobu vystupovali kupříkladu Hana Zagorová, Radka Dulíková nebo Luděk Nekuda. Za svou nejlepší zkušenost v oblasti výuky herectví pokládá práci s herečkou Zorou Rozsypalovou, která jí připravovala na JAMU.

Zdenka Fišerová byla hned v prvním ročníku na JAMU obsazena do jedné z hlavních rolí slovenského filmu režiséra Stefana Uhra Keby som mal dievča. V Brněnské televizi a rozhlase natočila během svého studia množství rolí. Po odchodu z Československa v roce 1979 strávila rok v tehdejším Západním Německu, kde jí bylo nabídnuto zdarma studium herectví na Frankfurtské Goethe Schule, ale rodina již byla rozhodnuta opustit Evropu. Po příchodu do New Yorku v roce 1980, se jí, vzhledem ke slušné znalosti angličtiny, vystudovala Jazykovou školu zakončenou státnicí, brzy podařilo zařadit mezi newyorské herce. Při svém prvním divadelním obsazení v New Yorku, získala členství v herecké unii (AEA), což jí otevřelo přístup do profesionální umělecké činnosti v Americe. Brzy na to se stala členkou všech hereckých unií ve Spojených státech: AEA, SAG, AFTRA, AFGE. Vedení newyorského divadla Harold Clurman Theater, kde ztvárnila v alternaci se slavnou Leigh Taylor Young hlavní roli ve hře Samuela Becketta - Catastrophe (z trilogie Ohio Impromptu, Catastrophe a What Where), jí poskytlo jednoroční grant ke studiu na New Yorské Univerzitě. Využila toho především k vylepšení angličtiny a také k domestikaci v New Yorku. Současně studovala v herecké laboratoři Actors and Directors Lab pod vedením Jacka Garfeina. Vystupovala pak na newyorských jevištích, v televizních seriálech a také ve filmu. Film Dreams of Distant Shores, kde ztvárnila po boku americké legendy Jamese Whitmora jednu z hlavních rolí, získal v roce 1984 EMMY Award. Při divadelním představení Ceremony in Bohemia v newyorském divadle Greenvich House Theatre, kde hrála roli Markéty, přijala, spolu se svým manželem, v roce 1985 nabídku pracovat jako hlasatelka a režisérka v Hlasu Ameriky (VOA) ve Washingtonu. Zde se kromě hlasatelské a moderátorské práce stala autorkou pravidelného pořadu Americké divadelní umění a hudba.

Režírovala a účinkovala v rozhlasových hrách a zajímavých pořadech jako bylo Čtení z necenzurované literatury. Režírovala také ta nejsložitější živá vysílání v nejkomplikovanější době naší novodobé historie, která vyvrcholila Sametovou revolucí. Za své originální scénáře byla nejednou ohodnocena nejvyšším vyznamenáním USIA, Award in Excellence in Original Programing. Při práci ve VOA absolvovala navíc studium televizní režie při New Yorské Univerzitě pod vedením profesora Michaela Rosenbluma. V roce 1990 se stala televizní režisérkou ve Washingtonu. Zde uplatnila své tvůrčí dovednosti nejen v oblasti režie, psaní vlastních scénářů, filmování, editování a střihu, práci s digitálními medii, ale i vedení a režie komplikovaných živých vysílání. Natočila stovky svých krátkometrážních filmů s neomezenou škálou témat. Jako herečka však nadále spolupracovala s několika nezávislými televizními a filmovými produkcemi, s nimiž spolupracuje dodnes. Po třiceti letech nepřetržité práce ve Washingtonu se v roce 2016 přestěhovala s manželem za svou dcerou Stephanie na slunnou Floridu, kde dnes žije "na volné noze".

Zdroj: Archiv Zdenky Fišerové