Jekatěrina Golubeva

Jekatěrina Golubeva spatřila světlo světa 9. října 1966 v ruském Petrohradě a už tehdy bylo zřejmé, že nepůjde o obyčejnou dívku. Od nejútlejšího věku ji totiž zdobil všestranný talent a neobyčejné charisma. Studovala herectví na Ruské akademii divadelního umění a poté i na Univerzitě kinematografie S.Gerasimova v Moskvě. 

Katerina (s tímto jménem, které má i na náhrobním kameni, se nejčastěji objevovala v závěrečných titulcích svých filmů) odstartovala svou hereckou kariéru v domácích snímcích, ale první hmatatelný úspěch, díky kterému si okouzlující Kateriny povšimla celá Evropa, zaznamenala v litevském snímku TRYS DIENOS, jenž byl celovečerním debutem jejího manžela Šarunase Bartase. Katerina zde ztvárnila roli mladé dívky hledající svou cestu životem na pozadí bezútěšného prostředí pobaltského Kaliningradu. Šarunas Bartas ji posléze obsadil i do svých dalších pomalu plynoucích filmů KORIDORIUS a FEW OF US.

Francouzskému publiku se Katerina poprvé představila v artovém dramatu J'AI PAS SOMMEIL režisérky Claire Denis jakožto litevská emigrantka Daiga přijíždějící do Paříže za prací. Tímto snímkem si Katerina mimo jiné vysloužila svou první pozvánku na festival do Cannes. A s Francií od té doby zůstala Katerina spojena i nadále, jelikož po rozchodu se Šarunasem Bartasem v ní našel zalíbení kontroverzní francouzský režisér Leos Carax, který Katerinu obsadil do role tajemné Isabelly v dramatu o hledání vlastní identity POLA X. Zde si Katerina zahrála po boku Guillaumea Depardieua.

Úspěch POLA X přivedl Katerinu k jinému provokativnímu francouzskému filmovému tvůrci Brunovi Dumontovi, který ji nabídl roli v experimentálním psychologickém dramatu TWENTYNINE PALMS, kde ztvárnila cizinku Katiu tvořící jednu polovinu  mileneckého páru. Dumont se posléze vyjádřil, že kromě vnitřní i vnější krásy pomohla Katerině k angažmá i její specificky znějící řeč - ne úplně dokonalá francouzština s ruským přízvukem, což diváky jistě upoutalo už v předchozích filmech Kateriny.

Z pozdější tvorby stojí za zmínku návrat ke spolupráci s Claire Denis v podobě vedlejší role ve snímku L'INTRUS, kde si Katerina zahrála tajemnou obchodnici s lidskými orgány. A rovněž i návrat do Ruska a sci-fi drama 977, jehož režie se zhostil Nikolaj Chomeriki. Se světem filmu se Katerina rozloučila komorním dramatem DOM S BASHENKOY z dílny ukrajinské režisérky Evy Neymann, kde ztvárnila roli nemocné matky, jejíž stav se neustále zhoršuje a jakoby tak touto rolí symbolicky předznamenávala události týdnů následujících.

Téměř každý film, kde se Katerina objevila, vyhrál nějakou cenu na významných mezinárodních filmových festivalech. Sama Katerina se pak stala symbolem evropského artového filmu, kde se povětšinou snažila znázornit tajemnost a nevyzpytatelnost ženské povahy.

Na věčnost se Katerina odebrala 14. srpna 2011 v Paříži. O příčině a okolnostech její smrti nejsou veřejnosti známy žádné podrobnosti, avšak spekuluje se o sebevraždě zapříčiněné depresemi, s kterými se tato půvabná herečka musela dlouhodobě potýkat. Její tělo pak nalezlo odpočinku na největším pařížském hřbitově Père Lachaise, který tak sdílí společně se Simone Signoret, Yves Montandem a dalšími hvězdami světové kinematografie.

Po smrti Kateriny se Leos Carax ujal výchovy její dcery Nastyi, která se následně objevila v jeho snímku HOLY MOTORS, jenž byl celý Katerině věnován.

Tlustý "Psychor" Tony