Janis Joplin

Kdo rád poslouchá Joplin, která zpívala rockové rythm and bluesové hity, tak hned si uvědomí, proč se cítila v nich tak krásně. Byl to její blízký svět, který si vyhranila v hudební oblasti rockového krásna a bílého soulu. Zpěvačka, jaká se možná už nenarodí, pro ty, co mají rádi rock a soul.

Narodila se 19. 1. 1943 v průměrné americké rodině Joplinových, ve městě Port Arthur v Texasu. Byla podle rčení všech v okolí stejná jako každé dítě a nebyla ničím výjimečná. Výchovu měla dobrou, otec ji už odmalička směroval do oblasti zájmů o svět literatury a malá Janis pod jeho vlivem obrací svojí touhu k poznání, kterou věnuje po škole ve volném čase četbě podivuhodných knižních příběhů a básniček. To vše jí předurčilo, že nikdo ani nerozpoznal, jak byla lehce zranitelná. Již v dětství měla odpor k přepychu a okázalosti. Z knih se naučila nesmírně mnoho. Osud tomu chtěl. Už jako malá slečna dokázala ze života čerpat a vychutnávat ve svém duchu, svojí nezměrnou zálibu vyprávěním drsnějších vtipů. Byla schopna dávat své emoce hodně najevo, a co si myslí, nikdy se nesnažila v sobě něco tajit.

Při studiu na střední škole nebyla zrovna moc šťastná, skoro vůbec nezapadla mezi své vrstevníky. Proto se cítila osamělá, věděla, že ji málo kdo rozumí. V této době už začala hrát na kytaru a poslouchala jazz, blues a folk. To vše jí předurčilo její hudební budoucnost. Po maturitě odešla studovat na univerzitu. Tu ale nedokončila, neboť životní drahou jejího života se stala muzika. Její první koncertování začalo někdy v roce (1962) ve městě Beaumont Texas s bluegrassovou kapelou Waller Creek Boys. Roku (1963) zamířila s přítelem a pozdějším organizátorem rockových koncertů Chet Helmsem, do magického San Francisca, jak jinak než čtvrťi Haight Ashbury, (tvoří ji dvě centrální ulice) známé malebnými ulicemi s viktoriánskými domy. Kde například bydleli a tvořili v různých obdobích takové osobnosti jako Jack Kerouac, Allen Ginsberg, William Seward Burroughs, Lawrence Ferlinghetti a další. Toto místo proslavila beatnická generace v padesátých letech, o něco později cca v šedesátých letech už květinová mládež hippies. Jednou s osobností tohoto hnutí se stala i Janis Joplin. Není bez zajímavostí, že beatníci ani hippies se nikdy neshodli, kam vlastně Joplin víc patřila. Byla beatník nebo hippies? Jsou tu dvě možnosti? Určitě něco mezi tím. Bylo by krajně pošetilé vyloučit jednu z nich. Potkala tu hlavně lidi, kteří vyhovovali její představám o životním stylu.

Když se objevila na podiu rockových klubů v San Franciscu, neznámá postava v džínsech a triku se svými dlouhými nedbale rozhozenými vlasy, splývajícími až na ramena, široký úsměv na tváři, brýle, určitě zapůsobila na publikum. Bezesporu svým nenapodobitelným a sugestivním chraplákem plus k tomu originální image. První koncerty s bluesovým kytaristou Jormem Kaukonenem, později členem Jefferson Airplaine, začala na plný pecky hrát a zpívat po klubech a barech až do roku (1966). Poté se trochu znavená vrátila domů do Texasu s úmyslem dostudovat vysokou školu a zanechat zpěvu. Po čase pochopila, že to je omyl a vrací se zpět do San Francisca. Při setkání se skupinou Big Brother & The Holding Company se podařilo kapele zlanařit už teď skvělou zpěvačku Janis a přesvědčit, aby se stala členkou jejich bandu. Tímto si otevřela znovu cestu ke koncertům v klubech a barech. V roce (1967) úspěšně vystupuje na slavném festivalu v Monterey. Poté si zahrála ve vedlejší roli úspěšného filmu PETULIA (1968). Kromě toho také účinkovala v několika filmech o hudbě.

Ve filmovém dokumentu WOODSTOCK je zachycena autenticky zřejmě v nejslavnější a nejúspěšnější roli, jak zpívá a hraje v plné parádě se spoustou hippíků a hulení trávy, neboli tři dny sešlosti na festivalu mladých lidí, kde se hlavně demonstrovali ideály doby: lásky a svobody, nebo také tři dny míru a hudby (Three days of Peace and Music) který se konal 15. - 17. srpna (1969). Koncem roku (1969) přechází do kapely Kozmic Blues Band, ale vydržela tam jen rok, nepřineslo to toliko úspěšné výsledky, které postrádali tu její rockovou syrovost. Po roce se opět vrátila hrát do původní kapely do Big Brother & The Holding Company (1970). Začala se hvězdně prosazovat v tom, co ve své duši milovala v bílém soulu. Kritika byla velice kladná a předpovídala velkou budoucnost.

Janis také odsuzovala rasismus, militarismus a jakoukoliv formu násilí a podporovala boj černošského obyvatelstva v USA za svoje práva. Měla ovšem i jiné stránky své povahy a života. Pravděpodobně počátkem roku (1970), nebo možno o něco dříve začaly její další, ale zjevně už největší potíže s alkoholem a drogami, přestože lidé, kteří jí byli tehdy nejblíže, věděli, že do drog opět spadla, tak moc nepomohli. Dokonce odjela na dovolenou do Ria de Janeira. Zde se chtěla v rámci drogové terapie dostat se závislosti. Její velká snaha osvobodit od alkoholu a drog, bohužel skončila neúspěšně.

Janis zemřela 4. října 1970 v době přípravy a natáčení nové desky ve státu Californie, Los Angeles v Landmark hotelu na předávkování heroinem s dávkou alkoholu. Bylo jí teprve pouhých sedmadvacet let. Její tělo bylo zpopelněno a rozprášeno do Tichého oceánu. Žila život na plno a poznala mnoho slávy i utrpení, ale svoje písně nechala zde v nás samých, které nikdy určitě nezevšední.

Josef "tahit" B.