Dušan Makavejev je v Jugoslávii nejvíce kontroverzním režisérem. Tento narušitel mnoha tabu (jak politických tak sexuálních) a vyzyvatel cenzury se narodil 13.října 1932 v Bělehradu. Tam také studoval v 50. letech na univerzitě psychologii a už během studia se aktivně zapojoval do činností různých filmových společností. Po psychologii si přibral další obor, režii na Akademii pro rádio, televizi a film.
Nejprve se věnoval krátkometrážním dokumentům, ostatně tento přístup se pak prolíná i do jeho hrané tvorby, kdy do svých snímků často zahrnoval dokumentární sekvence. Hned jeho první debut Člověk není pták byl úspěšný. Makavejev se jím zapojil do jugoslávské nové vlny, takzvaných černých filmů, v nichž on a jemu podobní umělci často experimentovali v rámci odklonu od socialistického realismu. Svůj smysl pro umění nezvyklé montáže prokázal v dalším snímku, u kterého byl netradiční nejen název: Milostný příběh aneb Tragédie pracovnice pošt a telegrafů. Film z roku 1967 o vztahu spojovatelky a deratizátora je významově bohatou a divácky nesnadnou koláží, ostatně stejně jako Makavejevovo dílo nejslavnější, o čtyři roky později natočené W.R. - mysteria organismu. V době, kdy na západě probíhala sexuální revoluce, pokoušel se jí tímhle neformálním snímkem posunout až do socialistické Jugoslávie. Odvážný obsah a politické narážky mu přinesly jednak okamžitý zákaz promítání filmů a také odchod do exilu.
Ani v Kanadě, kam se Makavejev uchýlil, si nedal s provokacemi pokoj a jeho Sladký film z roku 1974 má dodnes skandální příchuť. Příliš explicitní záběry sexuality a lidských živočišných funkcí dostala film na černou listinu v mnoha zemích. Černá komedie Montenegro, kterou natočil po sedmileté pauze, vznikla v britsko-švédské koprodukci a byla oproti předchozímu filmu více konvenční. Vyprávěla o znuděné bohaté paničce a jejích sexuálních vztazích s jugoslávskýmy emigranty a přinesla režisérovi největší finanční úspěch.
Další snímek, The Coca-Cola Kid, se odehrává v Austrálii a v tamní produkci byl i natočen. Příběh marketingového specialisty, který přijíždí do zapadlé oblasti propagovat světoznámou značku, se ale nesetkal s velkým úspěchem ani pochopením.
Do rodné vlasti se vrátil Makavejev v roce 1988 , kdy zde natáčel americký film Manifesto podle předlohy Emila Zoly, o králi, který v malé evropské zemi zavítá do nepříliš bezpečného městečka. Stejně jako v následujícím filmu Gorilla Bathes at Noon tu ještě probleskoval přístup někdejšího experimentátora a bořitele předsudků, bohužel ale už v míře, která je zapomenutelná.
Epistemolog
