Biografia
Jarmila Vacková se narodila 19. srpna 1906 v americkém Chicagu do zámožné rodiny Čechoameričana a chicagského bankéře. Velmi záhy se rodina vrátila do rodné vlasti a začala se zajímat i o novou, teprve se rozvíjející kinematografii. Jarmilina matka v Čechách vlastnila kino Alma a produkční a distribuční společnost Chicagofilm. Chicagofilm vyrobil a distribuoval v letech 1921 – 1933 osm filmů (např. NAD PROPASTÍ, PÍSEŇ ŽIVOTA, VDAVKY NANYNKY KULICHOVY, DO PANSKÉHO STAVU, MODRÝ DÉMANT, Z BÍDY K BLAHOBYTU, SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ a PERNÍKOVÁ CHALOUPKA).
Mladá Jarmilka zatoužila stát se herečkou. Díky velké protekci své bohaté matky, která ji bezohledným způsobem protlačila do českého filmu a do titulních rolí dvou filmů, jež produkovala její společnost. Zahrála si tak titulní úlohy Nanynky Kulichové v Krňanského komedii podle předlohy Ignáta Herrmanna VDAVKY NANYNKY KULICHOVY (1925) a Barušky Kráčmerové v Antonově snímku DO PANSKÉHO STAVU (1925), jež byl uváděn i jako MATKA KRÁČMERKA I. V obou těchto snímcích ji byla matkou herečka Antonie Nedošinská, otcem v prvním filmu Václav Srb a ve druhém slavný Karel Noll.
Ještě tentýž rok si ji vybral režisér Svatopluk Innemann do životopisného dramatu o životě buditele Josefa Kajetána Tyla (Zdeněk Štěpánek) JOSEF KAJETÁN TYL (1925), v němž si Vacková zahrála Eleonoru Šomkovou. Hned následující rok se její dívčí krása, mladistvý zjev, kulatá tvář, vřelý úsměv, úzké rty a magické oči zjevily celkem v pěti snímcích.
Diváci ji spatřili např. jako Saltenovu (Eduard Malý) dceru Marcelu v Kubáskově melodramatu VÁLEČNÉ TAJNOSTI PRAŽSKÉ (1926), Veroničinu (Saša Dobrovolná) vnučku Apolenku v PRAŽSKÉM FLAMENDRU (1926) Přemysla Pražského a Šavrdovu (Josef Oliak) dceru Lidunku v Pražského nedochované komedii PRACH A BROCHY (1926), ve kterém se poprvé a naposledy zjevila významná divadelní herečka Xena Longenová.
Tento rok získala největší oblibu u diváků rolí Pepičky, dcery manželů Kondelíkových (Theodor Pištěk a Antonie Nedošinská), jejíž největší starostí je, aby se provdala za nesmělého úředníka Františka Vejvaru (Jiří Hron) v Antonově dvoudílné komedii podle (opět) populárního románu Ignáta Herrmanna OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA I. a II. (1926). O rok později si zahrála znovu roli Barušky (zde ale byla pokřtěná na Betynku) Kráčmerové (stihla se však provdat jako Zdeborská) ve volném pokračování Antonova filmu DO PANSKÉHO STAVU pod názvem V PANSKÉM STAVU (MATKA KRÁČMERKA II.) (1927) režiséra Václava Kubáska.
Jejím posledním filmem němé éry bylo opět volné pokračování, tentokrát komedie OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA (1926), TCHÁN KONDELÍK A ZEŤ VEJVARA (1929) Svatopluka Innemanna. Zde již na provdanou Pepičku Kondelíkovou – Vejvarovou a její matku Bety Kondelíkovou (opět osvědčená Antonie Nedošinská) čekají mateřské povinnosti. Což bude překvapení pro oba muže, Františka Vejvaru a starého Kondelíka (znovu Jiří Hron a Theodor Pištěk).
Nové poměry 30. let způsobily, že v českém zvukovém filmu si ve třech letech zahrála jen tři větší úlohy (ve všech si ovšem zazpívala) dcery plukovníka Krause (Jaroslav Marvan) Ireny ve Fričově komedii DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (1931), prodavačky Evy v operetce DĚVČÁTKO, NEŘÍKEJ NE! (1932) diletanta Josefa Medeotti – Boháče a komtesy Miry, dcery hraběte Hugo Strindberga (Karel Hašler) v Hašlerově melodramatu SRDCE ZA PÍSNIČKU (1933).
V roce 1930 se Jarmila Vacková provdala v Berlíně za německého a později i hollywoodského režiséra maďarského původu Andrewa Martona (1904 – 1992). Pod novým jménem Jarmila Marton se vtělila do rolí španělské tanečnice Lupity v německém snímku Steve Sekelyho SEITENSPRÜNGE (1930), Rity Nory a Ellen Wille ve filmech svého manžela: německém NORDPOL – AHOI! (1933) a švýcarském DER DÄMON DER BERGE (1934).
Malou roli si střihla i v hororu THE MAN WHO LAUGHS (1928). Ke konci 30. let manželé odjeli do Hollywoodu, kde si Vacková zahrála v několika hollywoodských filmech, např. v manželově filmu STORM OVER TIBET (1952) paní Faberovou. Jarmila Vacková zemřela předčasně již ve větším zapomenutí 26. října 1971 v kalifornském městě Santa Monica ve věku šedesáti pěti let.