Teresa Iżewska

V květnu 1957 vystupuje na červený koberec v Cannes Andzej Wajda, Tadeusz Janczar a čtyřiadvacetiletá Teresa Izewská, hlavní tvůrci filmu Kanály. Jedná se o velký úspěch, první poválečný polský film na velkém mezinárodním festivalu. Izewská svou krásou zaujme, poskytuje rozhovory světovým médiím v angličtině i francouzštině, polští tvůrci dostanou seriózní nabídku z Hollywoodu na natáčení v Americe. Izewská by zřejmě souhlasila, ale bylo jí zamítnuto vydání cestovního pasu. Těžko soudit, jestli byl tohle osudový zlom v její kariéře, jak o tom později mluvila její dcera Ewa Zabawa-Dmitruk nebo jen jedna z epizod osudu výjimečné herečky, která „nevěděla, jak žít, nemohla být šťastná".

Tereza Izewská se narodila 8. dubna 1933 ve Varšavě, kde také studovala Divadelní akademii. Ještě před zahájením studií porodila dceru. Varšavské povstání zažila na vlastní kůži jako jedenáctiletá, v bojích padl její otec. Jejím filmovým debutem a největším hereckým úspěchem v kariéře se stal film Kanály (1957). Wajda chtěl původně do role obsadit herečku Kalinu Jędrusik, ale ta měla podle něj na povstalecké drama příliš velký sex-appeal. Volba tedy padla na Izewskou, jejíž dlouhé blond vlasy a vlastně po celý film notně poodhalené tělo v kontrastu se špinavými odpadními kanály, rovněž působily trochu nepatřičně, ale její přesvědčivý herecký výkon v roli charakterní odbojářky, která trpí rozporem mezi vlastními city a odpovědností za nadosobní ideál, umožnil filmu získat pozornost lidí, které by jinak příběh varšavského povstání nemusel zaujmout.

Izewská pak ztvárnila typově podobné role osudových žen se schopností pobláznit celé hejno mužů, z nichž zpravidla dva dostanou největší šanci, přičemž Izewská si nakonec vždy vybere toho s větším charakterem. Tak je tomu ve filmu Baza ludzi umarlych (1959), její role Wandy je po Kanálech nejvíce oceňovaná. Film byl natočen podle knihy spisovatele Marka Hłaska (někdejšího hereččina partnera) a pojednával o skupině řidičů svážejících v těžkých podmínkách dřevo z Bieszczadských hor, Izewská představuje dívku jednoho z nich, která je ochotná udělat vše pro to, aby se dostala z zpátky do města.

Od poloviny 60. let začala působit v divadle v Gdaňsku, filmové role obdržela jen zřídka. V převážně maskulinním prostředí se Izewská ocitla i v polské westernové variaci (směs polské armády, kovbojských klobouků a stád koní) Rancho Texas (1959) a v dramatu z prostředí ropných těžařů Nafta (1961), kde si zahrála Basiu, ženu geologa Simona Surmacze, jejichž vztah projde krizí. Hrála i v několika vztahových komediích Rozwodów nie bedzie (1964), Podróz za jeden usmiech (1972). Naposledy se ve filmu objevila v roce 1983 v dramatu Odwet, jeho premiéru už nestihla.

Otcem její první dcery byl první manžel, zpěvák Andrzej Wincior, jejich manželství trvalo krátkou dobu. Kolem Izewské se pak chvíli pohybovali spisovatelé Janusz Glowacki a Marek Hłasko. Jejím druhým manželem se stal ředitel wroclawského divadla Piotr Paradowski, toto manželství také skončilo rozvodem. Třetím manželem byl o 11 let mladší herecký kolega Zbigniew Grochala.

Izewská se svou krásou a výjimečností vymykala z šedi socialistického průměru a zřejmě nepatřila k těm, kteří toho chtěli využít ve svůj vlastní prospěch. Pro tehdejší kulturträgery byla „příliš neovladatelná, příliš sexy". Chtěla prý zůstat věčně mladá, těžce snášela stárnutí, její byt byl naplněný zrcadly, snažila se obklopovat mladšími muži, ale nenaplněná láska, snad i politická situace v Polsku a těžké deprese vedly k řadě pokusů o sebevraždu. V červnu 1982 nepřišla na zkoušku, spolykala prášky, dva měsíce bojovala v kómatu o život, 26. srpna 1982 zemřela.

Lukáš "tidwell" Holeček