Životní dráha dnes více než osmdesátileté přední představitelky italské kinematografie hraného filmu Liny Wertmüllerové (narozena 24. srpna 1928 v Římě) nebyla ani snadná, ani přímočará. Snad právě proto, že se narodila do mohovité rodiny se švýcarskoněmeckými šlechtickými kořeny (její vlastní jméno Arcangela Felice Assenta Wertmüller von Elg Spanol von Braueich je skoro stejně dlouhé jako názvy některých jejích filmů) musela tato kořenně přesvědčená emancipistka bojovat od nejútlejšího dívčího mládí o sebe samu.
Jako 16letá se vzbouřila proti svému otci - právnímu zástupci a stala se studentkou římské Akademie dramatických umění, které ukončila v r. 1951. V témže roce založila divadelní skupinu HARLEKÝN (Harlequin), v níž začala produkovat svá první dramatická a scénáristická díla. Po návratu z evropského turné se postupně stala ženou mnoha profesí – herečkou, novinářkou, dramatičkou, asistentkou režie a specializovala se na poněkud méně obvyklé divadlo loutkové a jeho specifické odvětví divadlo marionetové. Na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století – v tomto ohledu poněkud připomíná naši Věru Chytilovou – se prostřednictvím svých přátel, manželů Mastroianniových dostala do kontaktu s Federicem Fellinim a v r. 1963 byla asistentkou režie při natáčení klasického Felliniho díla s výmluvným názvem 8 ½. V témže roce natočila i svou vlastní režijní prvotinu BAZILIŠKOVÉ (Basilischi).
Svého tvůrčího vrcholu dosáhla v následujícím desetiletí natočením svého oscarového filmu PASQUALINO SETTELBELLEZE (1975, nominován na 4 Oskary), který jí zajistil mezinárodní věhlas. O několik let později využila možnosti spolupracovat s klasickým italským duem Lorenová - Mastroianni ve filmu KREVNÍ MSTA (1978, La fine del mondo del nostro solito letro in una notte piena di pioggia). Úspěšná byla i jako dramatička: např. její drama DVĚ A DVĚ NEJSOU ČTYŘI inscenoval r. 1969 Franco Zeffirelli.
Jak filmová, tak dramatická a scénáristická tvorba italské umělkyně a veřejné činitelky obsahuje mnoha desítek děl. Tematicky se od samých počátků orientuje na zaostalý italský jih, zejména vyprahlou Sicílii, a sociální otázku v jejích nejrozmanitějších podobách. Hlavními postavami jejích děl jsou zpravidla buď levicoví intelektuálové, nezřídka komunisté, nebo o svou emancipaci houževnatě usilující ženy. Politická a sociální angažovanost této italské levicové intelektuálky se s úspěchem až na nečetné výjimky vyrovnává s klasickým úskalím tohoto tvůrčího pojetí, jímž je sklon k didaktizování a mentorování. Autorem výpravy řady jejích děl byl Wertmüllerové manžel italský designer Enrico Job (1934-2008). Lina Wertmüllerová je příkladem mimořádného bohatství a rozmanitosti italské filmové umělecké scény druhé poloviny minulého století právě tak jako jejího převládajícího bojovného angažovaného sociálního zacílení.
Jiří "sportovec" Malínský
