Fumecu no anata e

Přesně tohle je ten typ anime, ke kterému usednu a už od první epizody ho naprosto zbožňuju. Zároveň je to i typ anime, na nějž narazím jednou za sto titulů. Se sledováním jsem začal na základě kladných hodnocení a faktu, že předlohu má na svědomí autorka (mangaka) Koe no Katachi. A jak říkám - je to výjimka nad výjimky! Sledujeme zde vývoj hlavního hrdiny, který se z kamene postupně přes zvíře vyvíjí až v samostatně myslícího člověka. Zajímavě využívá i své schopnosti převtělení, která (bohužel) závisí na tom, koho potká, ke komu si utvoří silné pouto a zda onen člověk/tvor následně zemře. Nesmrtelnost je tedy jedna věc, druhá zase myslet na to, že s ní ruku v ruce jdou i problémy - jako monstra, která se čas od času objeví a jejichž úkolem je hrdinu obrat o všechny formy a tím i eliminovat. Což i znamená, že se dostanou do ohrožení všichni v okolí. A že většina postav je opravdu zajímavá a dokáže s i k nim člověk udělat takové pouto, že ho případná tragédie silně zasáhne. No, co budu povídat, užil jsem si s tímto anime extrémní kolotoč emocí - cítil jsem radost, ale i velký smutek, což je u někoho jako já opravdu raritní. Zbožňoval jsem hlavního hrdinu, zbožňoval jsem příběhy a byť série skončila v tom nejlepším a na další si počkáme až do podzimu 2022, považuju toto anime za jeden z nejlepších kousků, troufnu si říct, posledních 10-20 let. Proč tedy 4*? Trochu mě zklamala nevyvedená příběhová část na ostrově vězňů. Do cca 12. epizody jsem neměl pochyb, že jde o anime roku, nicméně pak přišla ona část s neskutečně otravnou a uřvanou doprovodnou postavou a zástupem dalších, které vůbec nedostaly prostor a osobně jsem si k nim neutvořil takové pouto jako třeba k March, Gugu, Pioran a dalším. Nebýt této části, která mě doslova i nudila, dal bych bez okolků plný počet. Díkybohu to zachránil závěr, díky němuž se na pokračování ohromně těším! Moje recenze 2. série (3/5*). (22.09.2021)

Fumetsu no Anata e patří mezi něco, co jsem si oblíbil od první epizody a co se stalo takovou mou osobní srdcovní záležitostí. Hrozně mi sedlo téma hrdiny (Fushiho), který začíná jen jako malá kulička bez vlastního vědomí, nicméně se postupem času dokáže vtělit do nejrůznějších životních forem, až k samotnému člověku. Učí se tomu, co to znamená lidskost, po čase si k ostatním dělá silné vazby a každá smrt takového blízkého člověka znamená, že se dokáže na libovolnou dobu do onoho člověka převtělit a využívat jeho speciálních schopností. Někdo umí lézt po stromě (March), někdo vrhat plameny (Gugu), apod. Skoro mi to připomínalo až nějakou videohru - hrozně super nápad. První série byla až na jeden příběhový ark skvělá, vzhledem k Fushiho nesmrtelnosti brala ohled na smrt ostatních a na toto navázala i ta druhá. Emotivní začátek vystřídal celkem velký časový skok, tedy z období prvních kolonistů, až do fiktivního středověku, kde se objevují i první náboženství a Fushi je jedním z nich považován za démona, kterého je třeba se zbavit. Nokkers se mezitím z celkem řadových monster vyvíjí v parazity, které dokážou napadnout jakéhokoliv živého tvora a proměnit ho v nemrtvého, který dál infikuje a mění ve vlastní druh. Vlastně tu máme relativně originálně pojatou variaci na zombie žánr jako takový. Čas se zpomaluje až v momentě, kdy Fushi potkává výstředního prince Bona, který ho provází takřka po celou sérii. V první polovině se řeší osudy prince a lidí okolo něj, jejich záměry, strasti, i slasti. Druhá polovina se přesouvá na bitevní pole, kde za mě dost upadá i kvalita. Hlavně se díky Fushiho nově nalezené schopnosti absolutně vytrácí smysl číkoliv smrti a byť se s tímto faktem nakládá obezřetně, už tam prostě nefiguruje ten strah o kohokoliv. Dějí se zde občas trochu ujeté věci, děj skáče od jednoho k druhému, vše je vyprávěno tak nějak zkratkovitě a bez důrazu na vážnost situace. Nokkers útočí na celé město, ale člověk nemá pocit, že by se nacházel uprostřed zuřící války, ale spíš zmatečného paskvilu, který nevěděl, kam dřív pohlédnout a které postavě dát prostor. Nevím, jestli má stejný problém i manga, ale na mě už tohle nepůsobilo dobře a byť jsem se stále bavil, stále držel Fushimu i všem okolo palce, oblíbil si postavy a několikrát měl slzy na krajíčku, cítil jsem ten úpadek oproti první sérii, která byla mnohem dynamičtější a smysluplnější. Přes to všechno se těším na třetí sérii, jelikož otevřela nové možnosti i s novou, pro mě díky spoilerům očekávanou dobou. Jsem zvědav, co se bude na základě jinak uzavřené kapitoly dít dál. 7/10 (30.01.2024)