Obsahy(1)
Povídání o hereckých začátcích představitelky roztomile ztřeštěných uličnic v mnoha prvorepublikových veselohrách... Průvodce pořadem Bohumil Bezouška se vydal do pražského Ládví za oblíbenou prvorepublikovou herečkou Věrou Ferbasovou. Překvapivě na sebe narazili v samoobsluze a procházkou se vydali k hereččinu domu. Přitom bylo dost času, aby Věra Ferbasová zavzpomínala na svou cestu k filmu, v němž si velmi rychle získala srdce diváků ztřeštěnými rolemi drzých blonďatých „diblíků“, pro něž nebyl problém každou chvíli měnit převleky a mást své okolí. Režiséři pro ni rychle vytvořili škatulku, v níž se stala miláčkem publika i přes nepřízeň filmových kritiků. Natáčela až 12 filmů ročně, ale během protektorátu se své herecké kariéry vzdala, aby unikla spolupráci s Němci. Po válce její herecký typ nebyl žádoucí a dočkala se jen epizodních rolí. Až ve zralém věku se opět dostala do povědomí rolemi všetečných starších dam ve snímcích Pension pro svobodné pány a Jáchyme, hoď ho do stroje. Rozhovor plný milých vzpomínek končí v půdním ateliéru po malíři Naskem (manželovi herečky Růženy Naskové), místě jako stvořeném pro promítání humorných scén z hereččiných veseloher. (Česká televize)
(viac)Recenzie (2)
Je samozřejmě škoda, že zde nebyla využita celá stopáž k přímé komunikaci s Ferbasovou, ale i v této podobě s mnoha ukázkami se podařilo natočit zajímavé autentické setkání s oblíbenou komičkou, která po válce už nikdy neměla tolik důvodů se smát. ()
Sice jsme se telegraficky dozvěděli, jak Věra Ferbasová začínala u Vlasty Buriana, ale jinak už skoro vůbec nic dalšího, až na zbytečně dlouhé ukázky z jejích filmů, které zabraly možná víc času než poměrně jalově vedený rozhovor... ()