Vrabčiak (E07)

Tento díl ťal do systému výuky na ZŠ, který se za posledních 100 let příliš nezměnil i když pokusy tu byly a jsou,  a to ne vždy k lepšímu. Vymýšlíme vymyšlené, zavrhujeme, co se osvědčilo. Zatím co já jsem jako prvňáček sedávala s rukama za zády, moje děti prošly množinovou matematikou a vnuci výukou počítačovou. Vnuci ve čtvrté třídě  z neznámých důvodů probírali maďarské Arpádovce, zatím co já si v tom věku vystačila s lovci mamutů. Upravit a přizpůsobit osnovy rozvoji techniky ve třetím tisíciletí není asi jednoduché, obzvláště po zásahu inkluze. Současné děti se nerodí o nic chytřejší, než ty v minulosti. To jen jejich ctižádostiví rodiče by chtěli, aby se jejich potomci měli díky vzdělání v životě líp. Pokud bychom akceptovali princip dobrovolnosti výuky, asi by tyto děti v budoucnosti nestačily rozvoji nových technologií, ale bylo by dostatek dělníků, pracovníků v zemědělství, stavebnictví, řemeslných profesích. Taky není jasné, zda by byly schopny tyto děti posunout vědecký pokrok někam dopředu. Rovněž bychom narazili na zákon zakazující využití práce dětí a nezletilých. Výborný scénář nutící k zamyšlení. (18.10.2021)

Zkostnatělý systém, kde učitel s obtížemi dokáže obhájit, proč se děti učí to, co se učí. Ještě že existují alternativní školy, které ale ombudsman nezná. Byť Zlatý Ámos, obhajuje to tradiční, řekněme i vynucené. Teze z jeho úst, že "holka je šťastná, protože nemusí chodit do školy ", zní od něj neuvěřitelně. Na druhou stranu je fajn, že rodič (a potažmo dítě) si může vybrat v systému (pokud je škola náhodou blízko a někdo cizí je ochoten zaplatit školné) i něco netradičního. Zde je ale největší chyba otce. Podáno celkem věrně, byť až příliš osobně. Navíc pan ombudsman má pro vše pochopení, až na svou ženu. (17.10.2021)

Největší bolest českého základního školství- ty haldy nepotřebnýho balastu vydávanýho za nezbytný základ pro život a další vzdělávání. Otrocký memorování jmen, dat a informací vytržených z kontextu. Většina žáků je rve do hlavy s odporem jen za účelem zisku dobré známky. Ihned poté je vypouštějí, protože neexistuje širší rámec, v němž by tyhle vědomosti mohly děti postrádat. Školní ombudsman se jal zachraňovat za plat vysoce postaveného ministerského úředníka jedno konkrétní dítě a já na to konto tvrdím, že nefandím ani jím zvolenému postupu, ani tomuto dílu. (17.10.2021)

90%. Typický příklad toho, jak velké množství látky a nesmyslů je vtloukáno dětem do hlavy a jak obrovské nároky jsou na ně kladeny. S naprostým NEdůrazem na pochopení podstaty znalostí a opravdu důležitých věcí, s trváním na prosté znalosti nic neříkajících definic a dat. To se bohužel za poslední generace vůbec nezměnilo a jen tak nezmění, bohužel. Dnešních dětí je mi opravdu líto, mají to těžké, ještě těžší než jsme měli my. A přitom je to tak zbytečné ... Škola se stala otravnou nutností, povinným zlem, které je na dětských duších pácháno. Namísto aby dětem něco dávala, aby se těšili ze znalostí, probouzela v nich touhu po poznání, rozvíjela zvědavost a nechala je objevovat nové možnosti, používat svou logiku a řešit běžné věci. (17.10.2021)

Pavel Řezníček sakra chyběl! Mimochodem jeho angažmá zde, mu otevírá mnoho dalších dveří, protože způsob, jakým se přetavil z typově docela zaškatulkovaného herce do postavy diametrálně odlišné, která mu navíc perfektně sluší, je super! Pro mne v podstatě "objev roku". K Vrabčákovi. Tak tady se rovněž otevřelo několik dveří, bohužel mi nesedělo propojení analfabetky s rodinou ombudsmana, rozepře  mezi učitelským manželským párem, které pochopitelně měly jen vysvětlit dva názory, oba vcelku krajní, což mi na Zlatého Ámose taky nepasovalo a to že jí ještě dali prachy, si scénáristé taky mohli odpustit. Přes aktuální téma, přes doprovodnou linku stran výpovědí pro učitele na prázdniny (což byl vrchol neobádaný!), byl tohle nejslabší díl. Pokud by seriál začal Vrabčákem, mě by nenalákal. Z mé strany: děsné osobní zkušenosti s výukou na základce, za komára, kdy nás frustrované proletářské pizdy v Hrabůvce drtily kvantem hovadin, dat, vzorců, balastu, prakticky bez vysvětlování, přičemž dvojkař nebo lehký dvojtrojkař by snadno procházel ze samýma a s plnou hlavou, pokud by osnovy a vyučující přijali jinou taktiku výuky. Ale samozřejmě, půlku třídy tvořilo jednoduché dělnické potomstvo, hornickými rodiči nikterak povzbuzováno ke studiu, v konečném důsledku se opět dostáváme oklikou na začátek, že to bez individuálního střihu dítěti na míru fungovat nebude nikdy. Takže chápu rodiče, kteří si učí děti sami (když má dítě hlavu, za dvě- tři hoďky v klidu nazupe látku, nad kterou by povinně sedělo do čtrnácti hodin v lavici a může se věnovat zájmům), chápu rodiče, kteří upřednostní školu s alternativním přístupem, chápu rodiče, kteří mají děti na dobré klasické základce, protože mají štěstí na výborné učitele, ovšem, co nechápu a asi do toho nedorostu, že rodiče dopustí, aby inteligentní třináctileté frackovité děcko neumělo číst, psát, ani počítat. To že baba dneska klohní sýry, je sice asi mega úspěch selského rozumu, větší než dokáže spousta lidí, kteří osm let seděli v lavici, ale ve srovnání s dětmi inteligentními, které umí zúročit svůj potenciál aspoň na bazální úrovni, třeba čtou knihy, chápou obsah úředních listin, dokáží si spočítat výplatu, úroky a mají aspoň základní ponětí o historii a zeměpise, mi přijde otřesné. Kolik má dětí? Tři? TVL, doufám, že aspoň ony základku mají. Základku. Základku. To je psycho.  Přišlo mi to jako vratka sto let zpět: "Maminka byla hodná, dříč, jednouchá, neuměla číst a psát, ale uměla si vždycky poradit a měla srdce na dlani." (19.10.2021)