Triumf vôle

Že je to propaganda a že mi to bolo jasné už pred pozeraním, to je snáď samozrejmosť. Ale že to bude taká hrôzostrašná nuda, to som nečakal. Konkrétne niečo v zmysle: 10 minút záberov na vlajky s hákovými krížmi a zástupy ľudí bez komentára, následne jeden Hitlerov prejav, 5 minút záberov na vlajky s hákovými krížmi a zástupy ľudí bez komentára, následne jeden Hitlerov prejav, atď., až do záverečného o niečo dlhšieho prejavu, ktorý aj tak nepôsobil nijak extra presvedčivo. Myslel som, že to bude nebezpečnejší film, resp. nebezpečný aj svojou nadčasovosťou. Ale podľa tej nudy a odriekaných ideologických floskulí som dospel k záveru, že to bolo robené skôr len pre skalných, ktorým už aj tak nič nepomôže, a pre ovce, ktoré keď uvidia obrovský dav, v ktorom chýbajú, začnú pociťovať potrebu pridať sa. (26.04.2016)

Nanejvýš pečlivá příprava, více než štědré produkční zázemí, 120 spolupracovníků (včetně architekta Třetí říše Alberta Speera), 18 kamerových štábů – Leni Riefenstahlová natáčela prostřední část své norimberské trilogie v královských podmínkách, tak trochu mimo realitu, kterou film ostatně nereflektuje. Střihová skladba (střihání detailu s celky během proslovů – jásající dav musí být viděn, aby znásobil emotivní dopad záběru), promyšlený rytmus (ráznější vojenské a „tělesné“ x lyričtější architektonické a folklorní pasáže), „strategické“ rozmístění nacistických symbolů v mizanscéně. Triumf vůle je natočen s takovým (bojovým) zápalem a smyslem pro velkolepost a sestříhán s takovou samozřejmostí, že napoprvé nejspíš ani nezaregistrujete jeho lži (prostřihy na záběry, které byly zřejmě pořízené v jiný čas na jiném místě). Tohle je Hitler, jak chtěl být viděn (a viděn je skoro pořád, nezávisle na tom, co jiného v Norimberku zrovna probíhá). Cokoli režisérka prohlašovala po válce, Triumf vůle není objektivním dokumentem, jakkoli se záběry z něj později v řadě nenacistických, nepropagandistických dokumentů objevily. Triumf vůle je geniálně zvrhlé dílo. 75% Zajímavé komentáře: Webb, sinp, Vančura, sigf07 (28.05.2012)

Ambiciózní dokumentaristé si často troufají. Jejich sny a touhy jsou omezené pouze a jen možnými prostředky, jinak by si dovolili nemožné. Ale co když je zadavatelem agresivní ideologie, co se potřebuje zviditelnit? Pak můžete všechno. Stříhat na tisíc kousíčků mohutné zástupy, zabírat politiky ze všech stran, vidět věčně nadšené tváře davů a další sny megalomana. Ďábelsky talentovaná Leni Riefenstahl dává lekci všem tehdejším fádním dokumentaristům a zároveň sepisuje příručku pro pozdější naopak krajně levicovou filmařskou obec padesátých let. Triumf vůle může být dvojím pojítkem a tím je zásadní i dnes. Ukazuje z hlediska nacistů moc a nepopsatelnou charismatičnost jejich vůdce. A zpětně je možná ještě daleko významnější. Dokonale obnažuje šílený fanatismus mas a nelidskost Hitlerových projevů. Leni možná nechtěně vytvořila největší zbraň pro obranu mladých generací před nacismem. Její dokument mě zhrozil a utvrdil, že je silnější než desítky moderních rekonstrukcí, které zpravidla zvedají kazatelský prst a přísně varují. A koho Triumf vůle ovlivní negativně? Tomu zřejmě není pomoci, je to v něm a probudilo by se to třeba někde jinde. Už jen proto, že propaganda je tu i dnes a její síla rozhodně neklesá. (30.10.2009)

"Už v dobách, kdy naše Strana měla jenom sedm členů, jsme měli dvě zásady. Za prvé, budeme mít Stranu s pevnou ideologií. Za druhé, bude to bezpodmínečně hlavní a jediná síla v Německu." - A to se povedlo, konstatuje nadšeně Hitler při svém závěrečném projevu na stranickém sjezdu v Norimbergu roku 1934. Leni Riefenstahl se celkem umně daří zakrýt, že na této akci se krom podobných veselých projevů nic nedělo - samozřejmě krom toho, že půlka národa přijela servilně složit Vůdci poklonu. Přesto je tento dokument vzhledem k obsahu neúměrně dlouhý - a dobrá propaganda má být svižná a akurátní. Nicméně je zde několik slavných momentů, které stojí za to shlédnout i poněkolikáté - např. záběr pochodujích hajlujících vojáků z ptačí perspektivy nebo několik davových scén, jak vystřižených ze spartakiády. (02.11.2005)

Není pochyb o tom, že Triumf vůle patří mezi nejvýznamnější propagandistická díla v dějinách filmu. Nejen Pepa Goebbelsů se mistrovsky činil v této oblasti. Idylické záběry na architektonické dominanty v Norimberku za doprovodu Wagnerovy hudby, jásající davy u Adolfova řečnění, noční demonstrace osvětlené pochodněmi apod. Vše pečlivě zrežírováno, nicméně pozornost na sebe strhávají především úryvky projevů různých významných nazi pohlavárů. V některých záběrech až mrazí při pomyšlení, kam tato ideologie směřovala o 4 roky později. Negativní dopad na diváka i nespornou kvalitu dokumentu zastiňuje příliš dlouhá stopáž. (08.09.2020)