Triumf vôle

Megalomanstvo NSDAP nemalo vo svojej dobe obdoby ( a to svet ešte netušil, aké megalomanské plány táto strana mala do budúcnosti ). Ohromné masy vojakov, robotníkov na ohromných štadiónoch a uliciach. To všetko zachytila Leni Riefenstahl s razanciou profíka a vo všetkej paráde. Škoda, že tématické pozadie dokumentu je veľké manipulovanie s davmi, ktoré vyústilo až ku gumovaniu mozgov a nakoniec k najhoršej vojenskej mašinérii v histórii ľudstva. (29.09.2014)

Triumf Vůle se dá hodnotit podle mnoha různých kritérií. Těžko se samozřejmě odhlíží od skutečnosti, že triumfuje tu především propaganda adorující stranu a vůdce, jež už nějaké ty zlé činy mají za sebou a ještě horší před sebou. Jde o propagandu účinnou? Inu dnes již jen těžko ze svého zážitku posoudíme, jak monumentalizující a heroizující snímek utvrzoval sounáležitost Parteigenossen. Můžeme se uklidňovat vědomím, že na nás Triumf nepůsobí, neboť my jsme již nad barbarské časy meziválečné doby povzneseni a nad ně kultivováni. Přesto i nás může zamrazit při vědomí jaký filmařský talent se dal do služeb nacismu. +++++ Můžeme se tázat i: "Měl bych se na to podívat?" Ale samozřejmě, chci-li si říkat "vzdělaný", nevyhýbám se Kapitálu, Mému boji, klasické mechanice, ani Triumfu vůle. A pak se podívat na propagandu současnou, která se jistě ještě chytřeji než my učí ze svých vzorů a taví je tak, abychom stále podléhali jejímu volání. Snad však Triumf může posloužit jako vakcína proti aktuálnějším a rafinovanějším virům dnešní politky. +++++ Triumf však ještě není otevřeně "pekelným snímkem". Zdá se mi býti silnější i nebezpečnější propagandou ta, která někoho očerňuje, jež říká: "Dej si pozor!" než ta oslavná, Triumfální. Stát v němém údivu či volat v extatickém vytržení: "Heil," nás bez dodatku: "Bij Žida!" nemusí příliš vzrušovat. Výzev ke krutostem se v Triumfu, pokud se pamatuji, mnoho nevyskytuje, pokud vůbec. Přesto je vhodnou základnou pro další politickou práci, jejíž výsledky právem neblaze prosluly. Dnes řada státníků a jiných osob s vlivem na politické dění přednáší projevy podstatně brutálnější. +++++ Udělte tedy hvězdy za film stvořený s umem, ale plný nudných projevů, poučný nejen pro historiky, ale propagující nacismus, jednu z nejnenávistnějších ideologií dějin. Já dávám opatrnické tři, berte je s rezervou. (17.04.2007)

Ambiciózní dokumentaristé si často troufají. Jejich sny a touhy jsou omezené pouze a jen možnými prostředky, jinak by si dovolili nemožné. Ale co když je zadavatelem agresivní ideologie, co se potřebuje zviditelnit? Pak můžete všechno. Stříhat na tisíc kousíčků mohutné zástupy, zabírat politiky ze všech stran, vidět věčně nadšené tváře davů a další sny megalomana. Ďábelsky talentovaná Leni Riefenstahl dává lekci všem tehdejším fádním dokumentaristům a zároveň sepisuje příručku pro pozdější naopak krajně levicovou filmařskou obec padesátých let. Triumf vůle může být dvojím pojítkem a tím je zásadní i dnes. Ukazuje z hlediska nacistů moc a nepopsatelnou charismatičnost jejich vůdce. A zpětně je možná ještě daleko významnější. Dokonale obnažuje šílený fanatismus mas a nelidskost Hitlerových projevů. Leni možná nechtěně vytvořila největší zbraň pro obranu mladých generací před nacismem. Její dokument mě zhrozil a utvrdil, že je silnější než desítky moderních rekonstrukcí, které zpravidla zvedají kazatelský prst a přísně varují. A koho Triumf vůle ovlivní negativně? Tomu zřejmě není pomoci, je to v něm a probudilo by se to třeba někde jinde. Už jen proto, že propaganda je tu i dnes a její síla rozhodně neklesá. (30.10.2009)

Není pochyb o tom, že Triumf vůle patří mezi nejvýznamnější propagandistická díla v dějinách filmu. Nejen Pepa Goebbelsů se mistrovsky činil v této oblasti. Idylické záběry na architektonické dominanty v Norimberku za doprovodu Wagnerovy hudby, jásající davy u Adolfova řečnění, noční demonstrace osvětlené pochodněmi apod. Vše pečlivě zrežírováno, nicméně pozornost na sebe strhávají především úryvky projevů různých významných nazi pohlavárů. V některých záběrech až mrazí při pomyšlení, kam tato ideologie směřovala o 4 roky později. Negativní dopad na diváka i nespornou kvalitu dokumentu zastiňuje příliš dlouhá stopáž. (08.09.2020)

Tohle se snad ani nedá hodnotit, protože dokument na mě působí přesně opačně než bylo jeho záměrem a význam Triumfu je samozřejmě dán následujícími historickými souvislostmi. Dnes to působí mrazivě, ale jinak je to jednotvárná nuda, nekončící smyčka neustále se opakujících motivů, davy mašírujících a nespočet praporů s hákovými kříži. (09.11.2006)