Triumf vôle

Dá se vůbec dokument oslavující Třetí říši, německý nacionalismus a hlavně osobu Adolfa Hitlera hodnotit jako normální film? Jen těžko, i když u některých částí Triumfu vůle bych mohl vyzdvihovat působivou skladbu záběrů a hudby, a jinde zase odsoudit únavné a dlouhé scény pochodů a přehlídek, nic z toho nemůže zastřít fakt že to hlavní co na diváka během sledování působí nejsou jen jednotlivé obrazy, ale hlavně znalost jejich zasazení do historického kontextu. Pohled na statisíce lidí fanaticky poslouchajících Hitlerův projev není sám o sobě ničím proti tomu, když si za každým z těch lidí v šiku představím sto mrtvých, zničených válkou kterou tento fanatismus vyvolal. Zrůdné, ale právě díky kontrastu s nacistickou válečnou realitou jedno z nejzásadnějších děl kinematografie dokládající jak daleko může vést slepý nacionalismus a přehnané prodchnutí se k jediné myšlence, jakkoliv dobrá se na první pohled může jevit. (15.11.2007)

Tohle se snad ani nedá hodnotit, protože dokument na mě působí přesně opačně než bylo jeho záměrem a význam Triumfu je samozřejmě dán následujícími historickými souvislostmi. Dnes to působí mrazivě, ale jinak je to jednotvárná nuda, nekončící smyčka neustále se opakujících motivů, davy mašírujících a nespočet praporů s hákovými kříži. (09.11.2006)

"Už v dobách, kdy naše Strana měla jenom sedm členů, jsme měli dvě zásady. Za prvé, budeme mít Stranu s pevnou ideologií. Za druhé, bude to bezpodmínečně hlavní a jediná síla v Německu." - A to se povedlo, konstatuje nadšeně Hitler při svém závěrečném projevu na stranickém sjezdu v Norimbergu roku 1934. Leni Riefenstahl se celkem umně daří zakrýt, že na této akci se krom podobných veselých projevů nic nedělo - samozřejmě krom toho, že půlka národa přijela servilně složit Vůdci poklonu. Přesto je tento dokument vzhledem k obsahu neúměrně dlouhý - a dobrá propaganda má být svižná a akurátní. Nicméně je zde několik slavných momentů, které stojí za to shlédnout i poněkolikáté - např. záběr pochodujích hajlujících vojáků z ptačí perspektivy nebo několik davových scén, jak vystřižených ze spartakiády. (02.11.2005)

Keby sa dalo dať naraz filmu 5 hviezdiciek aj odpad tak tu by to bolo určite nápomocné lebo stále sa prú v človeku dva pohľady a to po prvé na propagandu a desivý dôkaz možného zneužitia médii prispôsobovania si reality, kde v tomto ohľade sa o najelepšie z tohto súdka. No ale naskytá sa nám aj druhá stránka mince a to vedomie čo tento "fiktívny" dokument spolu s iným prostriedkami manipulácie spôsobil a, že jeho pozeranie vyvoláva nevolnosť pri pohľade na fanatizmus a neschopnosť či jej obmedzenie rozoznania dobrého od zlého. Proste jediným merítkom sa stáva otázka prístupu... (12.11.2006)

18 měsíců předtím mu menšina Němců dala hlas, nicméně stačilo, aby vyhrál volby. Pak se shodl s průmyslníky, "oblafnul" stařičkého presidenta, který, než zemřel, mu dal absolutní moc. A po 18 měsících od převzetí vlády ukazuje geniální dokument, jak mu Němci oddaně a nenahraně zobají z ruky. A nejen to - jak jim nepřijde uhozená všechna ta maškaráda kolem s pompézními symboly, které ještě před rokem neznali, a nyní se k nim takřka modlí. A když dav nadšeně řve "sláva vítězství" a šermuje pravicemi, není to kompars herců, nejsou dirigováni roztleskávači, ale planou jim oči svatým zápalem.... /// Pro dokument režisérka dostala, pokud vím, neomezené možnosti umístění kamer, a především neomezený rozpočet - a je to vidět. Dokonale posloužila propagandě o Německu na velkém vzestupu, ale také si postavila pomník filmové slávy. Naprosto nepravděpodobné scény - kdyby nebyly pravdivé - historie, která ústila do tak obludného scénáře... (22.04.2007)