Žena za pultom

"Dědo!" (podá mu balíček cigaret z ciziny) "Ale jsou tak slabý, že si zapalte dvě naráz a ještě k tomu šňupejte marihuanu." Cituji jednu roztomilou etudku Hany Maciuchové, která je potom též klíčovou účastnicí scény, kvůli které tento seriál rozhodně stojí za vidění. To když v jedenáctém díle nakráčí na její svatbu Jiří Hrzán, čas se zastavuje, Země se přestává otáčet a najednou nevíte, v jaké jste dimenzi. Geniální scéna, která ale vyzní právě jen v kontextu průměrného normalizačního seriálu, v němž působí jako vlk v ovčinci, a pro niž přidávám hvězdičku; seriálu jako celku dávám dvě. Legendární Anna Prodavačka je v podání neméně legendární Švorcové kupodivu příjemná postava (z Pláteníkovy manželky v podání téže soudružky v Okresu na severu jsem měl mnohem horší dojem). Zbožím (i luxusním, jako např. Martel nebo banány) "neskutečně" přetékající regály modelové samoobsluhy myslím dnes už nemá moc cenu řešit. Realita problémů v sektoru prodejen potravin je zde samozřejmě falšována, ale to se u normalizačních (a zvláště Dietlových) fiktivní svět "reálného" socialismu vytvářejících seriálů rozumí jaksi samo sebou. Komoušská propaganda zde má prostor nepatrný, vlastně jde v průběhu celého seriálu (kromě dcery, která najde smysl života v SSM) jen o několik málo rozhovorů či narážek vedoucího prodejny - tu s oblastním nadřízeným, tu se spolehlivou Annou. O to důrazněji však při nich zaznívá, jak se všechny tyto tři postavy považují za komunisty ze staré (znárodňovací) školy, jak my, socialističtí prodavači, musíme být přece lepší a poctivější než ti zlí hokynáři, co před Únorem vykořisťovali toho jednoho příručího a šidili své chudé zákazníky. Je-li jmenována Švorcová, musí být jmenován také miláček národa Menšík v roli vedoucího. Ačkoli se po celou dobu řeší pracovní problematika (zejména též z mravního hlediska) na prodavačské frontě, je celý seriál hlavně permanentní vztahovka - kdo s kým a jak. Možná proto, aby diváci byli vůbec ochotni se dívat a vstřebávat tu fikci socialismu. Prakticky co díl, to jeden páreček (případně jiný vztah) se řeší a vyřeší, vztahová a rodinná problermatika hlavní hrdinky má tento oblouk vyřešení rozklenutý přes všechny díly. Daleko největšími problémy celého seriálu jsou jednak nezvládnutý onen oblouk hrdinčiny rodinné eskapády, jednak značná přehnanost některých typicky dietlovských prvků, jejichž bází je v dietlovkách se stále opakující struktura, kterou v některých z nich najdeme různě modifikovánu, v Ženě za pultem je však čistoskvoucí: Jeden superkladný hrdina pracoviště, který má zpravidla v zásadě dobrého, chápavého a věci oddaného nadřízeného (dokonce i když jím je kapitalista v Jakubu skláři), jedna žába na prameni v podobě podřízeného nadřízeného nebo kolegy, pohybujícího se na škále od "málo schopný a spíše nepoctivý" až po "břídil a naprostá svině" a pak ostatní postavy, z nichž ty dlouhodobé jsou většinou v zásadě dobré, ale ne tak uvědomělé nebo zdatné jako superhrdina, případně procházejí různými mravními apod. krizemi. Obyčejně buď zastupují celou svou společenskou vrstvu, nebo nesou nějaké své monotéma či jedinou charakteristickou vlastnost, která je odlišuje od ostatních. Nezbytnou součástí jsou mnohé epizodní (a některé dlouhodobé) postavy, sloužící výhradně jako ukázka některého nešvaru či vadného charakteru. Vyznívají tak, aby v nich divák mohl jako pravý Čech bezpečně rozeznat některého ze svých bližních, nikdy však sebe. A právě v Ženě za pultem je to neúnosně přehnané. "Nešvarové" postavy zde buď působí jako podivné karikatury (např. manželka souseda, pokladní drbna, manželka zástupce vedoucího), nebo je autor odsuzuje k stěží uvěřitelné strategii jednání (prdůchova rodina). Funkci žáby na prameni zde vykonává zástupce vedoucího (i s manželkou) a je pozruhodné, že dobrý vedoucí, sdílící s ním kancelář a v prodejně stále přítomný, je v tomto ohledu vzdálen všemu dění stejně jako ÚV KSČ v Okresu na severu. V superkarikaturní a bezcharakterní zrůdu se v posledních dílech vyvine Annin bývalý manžel, čímž se dostáváme k druhému hlavnímu problému. Dietl ve snaze drama co nejvíc eskalovat a happy end s novým partnerem umístit opravdu až na sám konec, celou věc neúnosně natahuje, hrdinku nechá přijímat neuvěřitelná, jí samé ostatně protivná rozhodnutí, z jejích dětí dělá bezohledné spratky, na konci náhle prozřevší, a bývalého manžela deformuje způsobem, který takřka nemá žádný vztah k dosavadnímu image této postavy (byť od začátku problematické a spíše záporné). Nejde o to, že by si postavy něco takového "nezasloužily", ale o to, že jako dramatické dílo je to prostě trapné. Což neomluví ani hypotéza, že možná Dietl cítil potřebu bývalého manžela totálně zničit, aby si hrdinka z druhé pol. 70. let, matka jeho dětí, vůbec mohla dovolit přivést k nim nového muže. (24.02.2019) (menej) (viac)