Ako ukradnúť Venušu

Nehynoucí půvab staré filmové školy, v jejímž rukopisu stále cítíme atmosféru čtyřicátých a padesátých let, konvenčnost, která dnes působí neobvykle svěže a mile. Ptát se, zda k tomuto následnému blaženému stavu diváckému i kritickému vedly skvělé herecké výkony protagonistů nebo sice nenápadná, ale důmyslná režie, je tak trochu chozením do lesa. I rutina se může povznést do tvůrčí úrovně, i ustálený tvar může nabídnout uměleckou i řemeslnou svěžest. A zdaleka ne vždy k tomu potřebuje nostalgii, touhu ohlížet se nazpátek do pomyslných "starých zlatých časů". Je jen jisté, že po celou dobu promítání je stále nač se dívat a čím se dojímat. Pro právem spokojeného diváka to rozhodně není málo. (30.04.2011)

Spojenie Wyler a Hepburn už raz dokonale zafungovala, tak prečo to neskúsiť znova. Ale na rozdiel trebárs od dvojice Marshall - Roberts tento ťah na poli romantickom nepôsobí vôbec ako chladný štúdiový kalkul, ale ako logický ťah. Scenár, na svoju dobu chytrý a originálny, pôsobí sviežo aj dnes a omnoho prirodzenejšie (vďaka hercom), ako mnohé neskoršie napodobeniny. Sympaťák O Toole, nádherná Audrey a zopár luxusných fórikov robia z tejto komédie ďalšiu nesmrteľnú klasiku žánru, ale tak je to skoro s každým Wylerovým a Hepburnovej filmom.Vadí snáď niekomu, že William Wyler nemal nejaký výrazný režisérsky štýl, keď točil tak dokonalé filmy? Ku komédii, krimi a romantike si ešte pripočítajte rozprávku, toto by sa rozhodne za žiadnych okolností nikdy a nikde nestalo tak, ako je to podané v tomto filme. (08.01.2013)

Jak ukrást Venuši je další z perfektních naivních krimi komedií s nezapomenutelnou a neodolatelnou Audrey Hepburn. Hlavní herecké trio Audrey, Peter O'Toole a Eli Wallach je perfektní, přičemž je nutno podotknout, že hlavní představitelka na svých tehdejších 37 let rozhodně nevypadá! Samotná zápletka je zajímavá a realizace plánu krádeže sošky Venuše je velmi zábavná, na čemž má podíl i skvěle zvolené prostředí muzea. Směšná (v tom nejlepším slova smyslu) je například scéna, v níž se Nicole při obhlídce muzea ptá, kde je wc, nebo celá pasáž odehrávající se ve "skříni" (kumbále) a pochopitelně také scény s alarmem. Přes nudnější začátek se tak divák nakonec dočká svého - a to příjemné nenucené zábavy. Nedostatek: Zajímalo by mě, jak se panu Dermottovi podařilo pomocí magnetu dostat klíč přes roh stěny :) (22.02.2011)

Čekala jsem sice něco jiného, ale tohle bylo rozhodně mnohem lepší! Ačkoliv jsem nevěděla, že Venuši režíroval stejný člověk jako Prázdniny v Římě, hodně mi je to svým zpracováním a vtipem připomínalo. A to vůbec nebylo na škodu.. Námět je rozhodně velmi zajímavý a vše, co se z něj vytřískat dalo, z toho podle mě William Wyler vytřískal. Bylo to vtipné, napínavé, romantické a prostě skvělé! Audrey Hepburn (ačkoliv už to není ta "malá holčička") byla vynikající, krásná, milá a sexy! A rozhodně je pro mě docela neuvěřitelné, že ten stařík z Troje byl kdysi takový fešák :D Byl úžasný a role profesionálního zlodějíčka mu sedla.. Přesně takhle to má vypadat :) Čím jsem se ale kochala asi nejvíc, to nebyla Audrey ani Peter, nejkrásnější pohled byl pro mě rozhodně na módu té doby. Audreyiny bílé retro brýle byly nádherné a celkově všechny její kostýmy byly krásné (až na ten kostým uklízečky, ale to se snad dá pochopit :D).. Vynikající film! Asi si toho Wylera začnu všímat víc :)) (15.02.2012)

Role rozmazlené dcerušky, ochotné udělat pro svého „papá“ cokoliv, sedne Hepburnové dokonale. Vždy elegantní O’Toole sice nevyzařuje takovým sex-appealem, aby jste mu uvěřili, že dokáže na potkání dostat do postele každou krásku, natožpak panovačnou Hepburnovou, čímž trpí chemie mezi oběma, alespoň však není lupičem přímočarým a snadno prokouknutelným. Způsob, jakým Wyler přistoupil k již tolikrát obehranému schématu „filmu o loupeži“, je pozoruhodný. Člověk je zvyklý na hodinovou přípravu a následně hodinovou akci samotnou (pokud samozřejmě film netrvá déle než dvě hodiny), jenže Wyler přípravu omezil na nezbytné minimum, divák se nedoví v podstatě žádné detaily, a první polovinu raději věnoval rozvíjení netradičního romantického trojúhelníku. Ačkoliv je zlodějský tým tvořen pouze dvěmi osobami, jistá redukce postav by filmu stejně prospěla. Zcela jasná například není úloha – pochopitelně skvěle hrajícího – Wallachiho (nebo jak se to skloňuje). A ještě jedna věc mi vadila – jakkoliv je ústřední myšlenka jednoduchá a cíl jasný, Wyler, resp. scénář Harryho Krumitze, se k němu propracovává příliš zdlouhavě. Na poměrně velkém prostoru se nachází poměrně málo vtipů. Pravda, když už nějaký, tak stojí za to („Chodíme spolu střílet“), ale pokud se jedná primárně o komedii, jakože jedná, je to v tomhle směru slabota. Jak ukrást Venuši je moc příjemným snímkem, avšak jakkoliv mám Hepburnovou rád (moc, moc, moc, moc, moc!), pokud dostanu chuť na nějaký poctivý zlodějský film, raději sáhnu po Dassinově Topkapi (1964). 80% (25.10.2007)