Rage

Tedy musím říct… dobré. Překvapilo mě to. Skvěle vystavěný, postupně rozbalovaný příběh, mezilidské vztahy i veškeré souvislosti. Jednička za režii, kameru, scénář a hudbu, co nenechá diváka ani na chvilku vypadnout z děje. Ocenila jsem otevřený konec a taky atmosféru soustavné nejistoty a pochybností. Nicméně děj se na můj vkus už až příliš vlekl – místy bych uvítala svižnější tempo a kratší celkovou stopáž – ona sice asi byla zapotřebí, aby žádná dějová linka nezůstala ochuzena, ale nejedná se o úplně nejoddechovější námět a vzhledem k tomu vyžadují ty skoro dvě a půl hodiny sledování od diváka docela výdrž. Škoda toho nepoměru, protože prvních 30 minut je docela „nářez“ – přechod od váhavého vyprávění o dvou odcizujících se lidech po vražedný vpád do domu a řádění násilníka je opravdu mrazivý. Obsazení výborné, herci byli velice realističtí, „lidští“ (v případě záporáků „nelidští“) a většina jich měla nějakou tu uvěřitelně integrovanou temnou stránku. Chvíli mi trvalo si zvyknout na ústřední postavy Noaha a Madeline (Matt Theo a Hayley Beveridge), ale to bylo spíš vizáží než charakterem či ztvárněním – nakonec jim role perfektně sedly. Extrémně sympatická mi byla Nic Stevens (poměrně neznámá herečka s krátkou filmografií), která si ale jakožto jedna z obětí ve filmu bohužel příliš dlouho nepobyla, a zajímavě sehraný byl i „padlý“ soukromý detektiv (Jasper Bagg). Odvážná byla účast od Richarda Nortona, který po čtyřech dekádách a bezmála sedmi desítkách akčních béčkových kultovních klasik (ve kterých se mu herecky dařilo) posledních pár let koketuje s áčkovým žánrem. Jako jeho extrémní fanda od… no, kam až moje paměť sahá… to musím obdivovat, ačkoli by mě asi potěšilo víc, kdyby se už zbytečně nepouštěl do vrtkavých vod velkého herectví a věnoval své nezměrné zkušenosti v oblasti bojových umění, choreografie a kaskadeřiny i nadále žánru, který tak neodmyslitelně pomáhal formovat. Objektivně musím přiznat, že jeho postava byla z celého obsazení nejslabší a hodně z filmu vyčnívala – třeba ve stejnojmenném béčku z roku 1992 byl jeho herecký projev daleko uvolněnější a sebejistější. Ale na druhou stranu u detektiva, který už toho na vraždách zažil dost a dost, ta trocha strnulosti zase až tak úplně nepatřičná nebyla. (Konec fanouškovského rozjímání :‑).) Na tento film je potřeba nemít zrovna slabou chvilku a obrnit se trpělivostí, protože ke konci zpomaluje a ztrácí drajv. A po shlédnutí si ho asi hned tak znova nepustíte – alespoň, než ho trochu potrávíte. Ale i tak je to vydařené drama a jeho australští tvůrci na něm odvedli kus práce. (28.12.2021)