Smolný pich aneb Pitomý porno

Vcelku zaujímavá, svojská a navyše aj originálna spoločenská satira s relatívne jednoduchou zápletkou. Prvá tretina filmu bola dosť nevýrazná so snahou o nastavenie recesie každodennosti v uliciach Bukurešte. Prostredná časť s anekdotami bola fakt originálna, a niektoré boli naozaj trefné a vo svojom kontexte poriadne sarkastické. Finále prišlo napokon v poslednej tretine filmu, ktorá pozostáva z dilematickej obžaloby/obhajoby pani učiteľky, ktorej súkromný život súdil "tribunál" zostavený z rodičov. Globálne pôsobil tento film možno trochu povrchne, ale pod povrchom sa skrývalo oveľa viac ako by sa mohlo pôvodne zdať. Potenciál filmu ale dosť narušila tá prehnaná snaha o recesiu hraničiaca s absurdnou drámou a záverečné scénky, ktoré boli dosť pritiahnuté za vlasy... Niečo medzi 3 a 4 hviezdami. (31.05.2021)

V jádru klasická moralita, v jejímž karnevalovém závěru se v reakci na „internetové bunga bunga“ jedné učitelky vybarví pravé charaktery několika pokrytců. Trefuje se přitom do cílů tak pomalých, že je skoro nelze minout. Radu Jude ovšem na společenské a vypravěčské konvence útočí s takovým citem pro absurditu a takovou razancí, jakou se ve východo- a středoevropské kinematografii naposledy vyznačovaly snad filmy Dušana Makavejeva a dalších tvůrců jugoslávské černé vlny. ___ Jude přistupuje k nahotě a sexualitě s podobnou samozřejmostí jako rumunský film Touch Me Not, jehož plakát visí v pozadí úvodní scény sexu. Přestože si jej milující se pár zpestřuje maskami, vulgárním slovníkem a koženými důtkami, jedná se o docela obyčejné domácí š****í, na němž navzdory následujícímu dění není nic pohoršujícího. Mnohem urážlivějící věci se dějí na ulicích Bukurešti v úvodní části, kde vulgarismy a sexualizace žen představuje až děsivě samozřejmou součást městského ruchu. ___ Formální svobodomyslnost filmu o třech stylisticky odlišných kapitolách odráží komunikační nemohoucnost postav, které si kvůli věkovým, třídním nebo náboženským rozdílům a uzavřenosti ve svých myšlenkově omezených světech nejsou schopné naslouchat. Určitá neučesanost, daná i rychlým natáčením, zároveň zesiluje naléhavost Judeho kritiky. Není precizní analýzou společenských poměrů, ale naštvanou eklektickou palbou do diváků, kteří se třeba jen svým tichým přihlížením podílejí na tom, že zanedbatelné poklesky odvádějí pozornost od závažných zločinů a přispívají k rozdělení společnosti; že je vnější zdání (třeba v podobě vyleštěné sochy na školním dvorku) nadřazováno vnitřním hodnotám; že sexismus, rasismus a nacionalismus vytlačují demokratické ideály. Tváří tvář té náloži zdánlivě vyprázdněných observačních záběrů (které ve skutečnosti přetékají významy), nečekaných souvislostí, ztopořených penisů a citátů od Benjamina, Brechta, Eca, Kracauera nebo Kundery zkrátka nelze zůstat lhostejný. Ideální film do apatické doby a pravděpodobně nejvtipnější vítěz Zlatého medvěda. 85% (12.05.2021)

Snímek, u kterého se mé nálady měnily stejně často jako samotné pojetí jednotlivých kapitol. Zejména u druhé jsem to už chtěl vzdát, neboť kanonáda na první pohled nesourodých hesel a zajímavostí mě rychle otupili a dokázali otrávit. Vše ale vykrystalizuje v závěrečné konfrontaci, která spojí všechny myšlenky a náměty a předvede bravurní smršť ukázky moderní společnosti nejen Rumunska. Film je doslova napumpovaný notnou dávkou satiry, zobrazování zrcadla společnosti, lidského chování, nabubřelosti a pokroucené morálky. A zejména téma morálky a jakési lidské malosti mě fascinovali a bavili nejvíce. Bez závěrečné třetiny bych ale snímek hodnotil jako průměrnou artovku bez většího ukotvení. Takto je to u mě hezkých 70%. (14.08.2021)

„Minulý rok sme tu mali učňa.“ – „Toho paka?“ – „Áno, dostal za úlohu vyrobiť stuhu na veniec s nápisom 'Odpočívaj v pokoji' na oboch stranách. A on na ňu napísal 'Odpočívaj v pokoji na oboch stranách'.“ WTF? Prvú polhodinu obdivujeme "krásy" Bukurešti, pričom sa stretneme so zopár miestnymi idiotmi. Druhú polhodinu nám režisér púšťa akýsi dokumentárny exkurz do rumunskej minulosti (to bolo akože už úplne wtf). No a v záverečnej polhodine sledujeme nepodarenú variáciu na Dvanásť rozhnevaných mužov. Ak bol zámer filmu kritika dnešnej spoločnosti, tak nevyšiel. Ale ak bol zámer filmu poukázať nato, že v Rumunsku sa to len tak hemží debilmi, hulvátmi, rasistami a anitsemitami (čo si osobne nemyslím), tak potom splnil svoj účel na 100 %. Bohužiaľ moje hodnotenie bude o niečo nižšie. 10 % (11.08.2022)

Ježiš, to bylo tak dobrý. Radu Jude obrazy i slovem, intelektuálně sebestředně, šibalsky i zostra glosuje vše pokrytecké, co ho na formalistickém moralismu sere a v čem je mezi ním a mainstreamem jen těžko překlenutelná propast. Ve Smolném pichu je všudypřítomná frustrace (estetická, etická, morální, intelektuální, ...). Je cítit, že by autor v zoufalství nejradši propukl v neartikulovaný jekot, ale namísto čisté deprese ta energie (naštěstí) překapává v pronikavě černý humor. Všechny motivy se vrací k jednomu ústřednímu tématu: brodíme se v hovnech a přesto máme tu zaslepenou drzost poučovat ostatní, že si na prahu neočistili papuče. Nejslabším místem je okamžik, kdy se paní učitelka začíná obhajovat. (spoiler alert) Měla celou dobu mlčet a pak je akorát nakrmit tím dildem. Posílám péči! (17.05.2021)