Najlepšie roky nášho života

Já ty filmy klasického Hollywoodu, Zlatého věku, prostě žeru. Tyhle velkobijáky jsou sice lehce uniformované, ale většinou tak nádherně zahrané, natočené a odvyprávěné, že jim dnešní produkce nesahá ani po kotníky. Wylerova Nejlepší léta našeho života obsahují všechno, co obsahovat mají - dokonce i ten sladký polibek na závěr. Parádajs po všech stránkách. (19.09.2013)

Nejvíc mě na tomto filmu dostal fakt, že herec, který hrál Homera, opravdu nemá ruce (viz. zajímavosti) a čím vším si poté prošel (viz. IMDb). Jinak co se týče filmu, chápu označení klasika a věřím, že Američany tento film opravdu zasáhl, ve své době. Má jediná výtka je stopáž - sem tam mi přišlo, že se něco dalo vystřihnout či zkrátit, ale jinak musím říct, že jsem mile překvapen. Tenhle film rozhodně není hloupý a ví, co chce říct a to se cení. 80 %. (05.09.2012)

Silné válečné drama, jež nepochybně mělo své místo v roce, kdy vzniklo. Dneska se ale na příběh několika válkou nevratně zničených životů nedívá snadno, a to ani přes snahu o pozitivní vyznění filmu. Homer je borec, ale člověka zamrazí, kdykoliv jej potká. Nejsem pokrytec, a tak tvrdím, že příběh Freda je ještě mnohem smutnější. Americkou společnost reflektující snímek s krutou stopáží, velmi dobře nadabovaný Českou televizí (1997) se skvělými Mrkvičkou, Strejčkem a Langmajerem v hlavních rolích. Přesto, považuji tohle dílo za hodně nezáživné. (21.03.2018)

Ten Wyler- něco mě od něj pobavilo (Lištičky, - Prázdniny v Římě), něco mě hodně nebavilo (Ben Hur). Tohle bylo tak neomaleně americké a utahané až to utahalo i mně (ani nepamatuju , kdy jsem byl na konci filmu tak příšerně unavený - a to i přesto, že jsem si párkrát klimbnul- a znuděný). Pro mě osobně přehlídka klišé s (některými) dobrými herci. (10.05.2020)

Film nasáklý dobou, dokonale ladící naději i traumatické chmury. Při sledování osudů tří veteránů, kteří prošli válečným peklem se značí nemožnost jejich absolutního návratu do reálného života. Že "něco" bude chybět nechává protřelý Wyler kolovat jen v náznacích, předevevším logicky skrz nejtragičtější postavu bývalého fotbalisty Parrishe. Naštěstí nekouká mentorsky jen na ty chladné tváře nechápajících, co válkou neprošli. Málokdy jsem měl tak intenzivní nutkání vracet si scény a znovu je vidět a vyslechnout. Nejlepší léta našeho života opravdu přišly ve správný čas, což potvrdilo i velké pochopení filmové akademie. Z celé série poválečných filmů hledajících nový začátek (viz humanismus Capry, především jeho Život je krásný) mě nejvíce ovlivnil právě tento film. Možná překonaný a sentimentální, ale ke mě dokonale promlouvající - a to už mnoho let. (21.08.2009)