Mission: Impossible II

"I DON'T DO LAUNDRY, COOK, OR PUT UP WITH CHEEKY BASTARDS!" ---------- Božský Ethan je späť. Dej sa príliš nekombinoval, zostal jednoduchý, keďže jednotke bol vyčítaný opak. Do filmu bola úplne zbytočne zakomponovaná romantika, láska a čokoľvek podobné. To z Ethana urobilo človeka s emóciami a to je moc fuj fuj. Neporaziteľný agent, taká rola je potrebná! Dougray ako záporák veľmi slabý. To excesívne využitie masiek už nebolo vôbec zábavné, vyzeralo to skôr ako záplata deravého scenára. Woo sa s tým nepohral tak, ako de Palma, hlavne že z Ethana nezabudol urobiť presladeného mužíčka. A prečo mám vlastne pocit, že to všetko pokazil práve Woo? (20.06.2017)

Základním problémem Ethana Hunta je fakt, že není schopný nalézt svojí identitu. Ani osobní, ani žánrovou. Zatímco De Palma šel cestou akční špionky, John Woo vykročil po stezce jemu tak familierně známé: po stezce akčního filmu. Jenže ta je scénáristicky tak rozbitá, tak zasypaná kamením a hlušinou, že zhruba první půle filmu je naprostý otřes. Úroveň dialogů je na úrovni nezáměrného absurdního dramatu, děj otřesně schematický, napětí veškeré žádné. Tam, kde si divák v jedničce alespoň trochu lámal hlavu s dějem, nabízí Woo tristní kompilaci zpomalovaček a s nezájmem natočených pseudošpiónských scének, které nepřesvědčí snad ani pětileté dítě o své věrohodnosti. Očekávaný zlom do akčního finále úlevu nepřinese. S Huntem se opět nelze jakkoli ztotožnit, ta postava neobsahuje vůbec nic zajímavého krom milionového kukuče a hezkých hadříků. Milostná linie je otravná a naivní, čili nějaké soucítění s melodramatickými tóny se nekoná. Pravdou je,že jakmile se na scéně objeví holubi, ocitá se Woo zase na tom svém oblíbeném parníčku a vystřihne docela pěknou akční sekvenci, která ale v důsledku vyzní jako absolutní výkřik do tmy. Tohle se všem zúčastněným (snad s výjimkou Hanse Zimmera) nepovedlo. (15.01.2007)

První díl se mi docela líbil. Toto pokračování se ale podle mě vůbec nepovedlo. Je tu pár dobrých akčních scén, zvláště automobilová honička na konci, ale jinak je to nevýrazné a bez nápadu. De Palma byl hračička a jeho vykrádání centrály CIA nebo suita pro vrtulník a TGV byly skvěle propracované scény. Navíc první díl disponoval zajímavými postavami. Woo naproti tomu jen odvyprávěl průměrný příběh průměrným způsobem. Postavy jsou nevýrazné, osud Newtonové mě vůbec nezajímal a mdlý byl i hlavní záporák. Když vidím zas a znovu zpomalené holubice, tak neplesám jako Woovi fanoušci, ale je mi to k smíchu. Navíc se mi vůbec nelíbila hudba (a to mám jinak Hanse Zimmera dost rád) – ad kaka: Zimmer za tohle Oscara stoprocentně nedostal, a je to tak správně. Alespoň, že (patrně jen mně pro radost) se tam na pět minut vyskytuje Anthony Hopkins (26.01.2004)

Čekal jsem akci akci a taky akci, jenže ta se poděla bůhví kam a zbyl jen debilní scénář s nulovým záporákem. Záporák číslo 2 Richard Roxburgh by byl mnohem lepším záporákem číslo 1 ale proč plakat nad rozlitým mlékem. Tom Cruise podává velice podprůměrný výkon, asi ho bolela hlava nebo co, protože jindy se mi ve filmech většinou zamlouvá. Zato Thandie Newton je opravdu skvělá (a taky fakt hezká) a je to nejlepší z celýho filmu. Když už se nějaká akční scéna objeví tak je dobrá přece jen John Woo je John Woo, ale radil bych mu točit radši další nářezy typu Hard Boiled, protože De Palmova jednička byla tisíckrát lepší. (30.04.2005)

Na M:I 2 je velice smutné to, že není ani obstojným dílem M:I série, ale ani příliš dobrým (čistokrevným) akčním filmem. Chybí pořádné špionážní hrátky, napětí, alespoň špetka inteligence, překvapivé dějové zvraty (viz jednička a trojka) a akce je zoufale málo (i když uznávám, že finální dvacetiminutovka je velmi efektně natočená over-the-top jízda). Celé to sráží snaha, aby snad každá vteřina filmu byla co nejvíc cool a sexy, což se často míjí účinkem a navíc se to k dané sérii příliš nehodí. Romantická linie (btw ústřední zápletka určitě ne náhodou silně připomíná Hitchcockova Pověstného muže) je pojata velmi povrchně a sladkobolně (Thandie Newton je sice krásná, ale to samo o sobě k dosažení hlubších emocí nestačí) a vrcholem trapnosti je pro mě nudně šablonovitý záporák v podání přehrávajícího Dougraye Scotta, jehož šíleně nepřesvědčivé drsňáctví je chvílemi skoro k pláči. Tohle se Wooovi s Cruisem zkrátka moc nepovedlo. A je to velká škoda, protože potenciál tu bezesporu byl... 60 % (21.02.2004)