Hard Boiled

Give a guy a gun, he thinks he's Superman. Give him two and he thinks he's God aneb před mnoha a mnoha lety za Velkou čínskou zdí, vynalezl jeden člověk pro svého pravnuka střelný prach a ten pravnuk nese jméno John Woo.. V Hard Boiled přijde přelidněná Čína v průměru každých 24.6 sekund o jednoho obyvatele a kdyby se pan režisér omezil ve své libůstce zpomalených záběru, mohl to hravě stlačit i pod 20 vteřin. Plytké béčko s přepálenou stopáží a s akčními sekvencemi připomínajícími videohru u mě svou pověst rozhodně neobhájilo a nepomohl ani neprůstřelný hrdina se žvárem v levém koutku a s párátkem v pravém. Vzhledem k počtu vystřílených nábojnic pak není divu, že se právě na počest Chow Yun-Fata od roku 1992 v hongkongské nemocnici Maple pupeční šňůra u novorozeňat nestříhá, ale ustřeluje brokovnicí.. (07.01.2010)

Hard Boiled je delší než Killer a přitom ještě větší procento snímku zabírají přestřelky. Tolik střílení a výbuchů neuvidíte ani v naprosté většině válečných filmů. Na jednu stranu je to dobře, neboť dialogy o přátelství Killera posouvaly někam k nechtěné parodii. Na druhou stranu to dobře není, neb, jak se říká, dobrého pomálu. Aby se nezajedlo. To se mi bohužel stalo se zdejšími střílečkami. +++++ Střílení pojímá Woo po svém, nestřídmě, naše přísloví vyzývající k jezení do polosyta nepochybně nikdy neslyšel: výstřelů tisíce, mrtvých nejspíše stovky, zničeného nábytku, zdiva, aut, dalších dopravních prostředků, oken, elektrického vedení, oblečení, elektroniky, zbraní či dopravní infrastruktury za milióny. Vybuchují věci, jež normálně nevybuchují, měkké se stává neprůstřelným, masivní nevydrží pád drobných záporáčků a zbraně v sobě mají maličké továrny na náboje. Woo s malířskou vizí si vymýšlí důvody pro natažení svých pláten na lidi určené k zastřelení, lidi, na něž hodlá malovat červenou - krví. Overaly mohou být bílé, nemocníční uniformy jsou bílé a někdo by mohl i do mouky spadnout. +++++ Padouši se zastřelí ne jednou či dvakrát, ale pětkrát, desetkrát. Každá kulka provrtávající jejich těla s nimi škubne nebo je odhodí do dáli. Nejde o krvavý balet, jak se tu s oblibou tvrdí, ale v lepším případě gymnastiku, v horším epilepsii. Nikoliv umění, ale sport, případně nemoc - obsesi. Zdálo se mi, že čím je prostředí otevřenější, tím více střihu Woo užívá. Při "dobývání" chodby si dovolí nečekaně dlouhý záběr, při velkolepé přestřelce v přístavu nikoliv. Není tu střih s rámováním závojem, který se snaží zakrýt, že v otevřeném prostředí by protagonisté neměli žádnou šanci? Že hlavní hrdina je neskutečně na ráně? +++++ Já na tyhle za vlasy přitažené prvky nejsem, okupují-li filmového času tak moc jako v Hard Boiled - ať si je v tom záměru sebevíc. Ano, i mně se řada scén líbila, nájezd (motorky + auta) na přístavní skladiště, "jezdící" prst v knihovně, melancholické mezičasy (jachetní přístav, rybaření...) i část toho všeho střílení. Těžko ale snášet zbytekt: absurdního záporáka (posedlý penězi, pak zabíjením, pak vyhazováním všeho do luftu - proč?), v knihovně připravené zbraně (proč si je zabijáci nenosí sami? Kvůli banální symbolice se Shakespearem?), potřeba vnést do děje děti (i ty jsou projevem Wooovy nestřídmosti - nestačí mu obyčejní nevinní a bezbranní, musí mít maximálně nevinné a bezbranné)... Hard boiled se dopouští hříchu obžerství a není důvod mu za to tleskat. Silné **. (19.10.2014)

Po přečtení několika zdejších komentářů jsem si k projekci nejprve obstaral kbelík a dvě ruličky toaleťáku, to kdybych se z toho náhodou posral... a po úvodních deseti minutách jsem vynesl hned tři plný kýble! Teda, tohle byl totální hukot, kam se na to hrabe Matrixova čistka tichomořského ostrova. John Woo je definitivně šílenec. Chow Yun-Fat je boží, ať už se jako tarzan spouští ze stropu loděnice, proměňuje nepřátelské motorkáře v Ghost Ridery, fackuje se, ochraňuje novorozeně nebo prostě jen posílá náboje ze svých bezedných zásobníků vstříc protivníkům. A že jich je fakt požehnaně. Pokud netrpíte chronickou mnohoprstostí jako poručík Kuře, na prstech obou rukou mrtvé nespočítáte. Bodycount je stoprocentně trojciferné číslo a začíná minimálně číslovkou 2. Velmi zajímavý je i scénář, stejně jako hudba, Tony Leung, jednooký killer nebo Yun-Fatovo handrkování se s policejním šéfem. Vše vrcholí kulervoucím dostaveníčkem v útrobách nemocnice a naprosto omračující brutální sekvencí bez jediného střihu, kdy oba hrdinové kosí všechno živé, co se jen v záběru pohne. Když poté borci vkročí do výtahu a zavřou se za nimi dveře, máte pocit, že jste viděli nejlepší střeleckou scénu, co kdy byla natočena bez jediného prostřižení. Jenže dveře výtahu se po chvíli otvírají v jiném patře a jatka pokračují... Dvěma slovy: Naprosto neskutečné! (08.09.2007)

Co Hard Boiled ztrácí na komplexnosti příběhu a spletitosti vztahů mezi postavami (kvůli obojímu si pusťte raději Killera), dohání mistrovskou instrumentací akčních scén. Hlavními nástroji při hraní zdejších skladeb pro větší orchestry jsou rychlopalné zbraně, brokovnice a pěsti (málokdo dokázal kombinovat akční gangsterku s filmem o bojovém umění s nenuceností Johna Woo). Tempo je bezchybně vybalancované díky střídání pomalejších scén s hitchcockovsky budovaným napětím (náznaky, výměny pohledů, blížící se nebezpečí) a divoké akce s vlastními vývojovými vzorci (nejpřímočařejší je akce finální, připomínající videohru), rytmizované zpomalenými záběry, detaily tváří, občasným humorem nebo „uměleckými“ zastaveními v podobě stříkanců rudé krve na bílém pozadí jako od Argenta (než protagonistu zasáhne sprška krve, prostě se musí obalit v mouce). Aby hráči nepřestali být cool a nevypadli z rytmu, o to zde běží v prvé řadě. Všechny druhy logiky jsou nekompromisně podřízeny akční stylizaci. Sóla zpravidla obstarává Chow Yun-Fat s párátkem v puse a minimálně jednou zbraní v ruce. Hard Boiled je nicméně v melodramatické tradici heroic bloodshet (resp. Melvillových gangsterek, resp. westernů) duetový film o heterosexuálním chlapském přátelství založeném na respektu a cti. Ženy jsou zde pouze od toho, aby s vyděšeným výrazem poslouchali poezii krve a pohybu, kterou muži recitují. Sice při ní zemře pár stovek lidí, ale svou rytmickou vyvážeností bez jediného falešného tónu dokáže taky povznést. 90% Zajímavé komentáře: Amarcord_1, Divočák, Fr, arkie (14.09.2005)

Fantastický akční majstrštyk a nejlepší film Johna Woo (aspoň podle mě). Neuvěřitelné je, že film je v podstatě jedna velká, brilantně a efektně natočená přestřelka, u které si však divák nemůže ani vydechnout a fascinovaně tu nabušenou akční jízdu skoukne až do konce a má chuť si hned z fleku střihnout repete. Režijní mistrovství Johna Woo perfektně doplňují skvělí herci. Chow Yun-Fat jako major Tequilla je těžký frajer, který s nedbalou elegancí kosí záporáky po desítkách, občas ucedí nějakou tu hlášku a mezi přestřelkami se stíhá věnovat své milé Terese (Teresa Mo). Vydatně mu sekunduje tajný policista Tony, mezi gangstery známý jako Alan (Tony Leung), jenž s párem pistolí také umí dělat divy. A jejich rovnocenným protivníkem je ultrazáporák Mad Dog ve skvělém podání Philipa Kwoka. Až uvidíte jeho střelecké číslo na motorce a souboj s Tequillou a Alanem v nemocnici, budete jen valit bulvy. A ještě více je budete valit, až si Tequilla vezme v nemocnici do náruče mimino a zpomaleně si to vyřídí s bandou grázlů, aby nakonec miminko rozesmál a to mu to po chvíli humorně oplatilo. NEZAPOMENUTELNÉ! Nezapomenutelný je vůbec celý Hard Boiled. Krvavý balet se vším všudy! (05.09.2005)