Hard Boiled

Jo tak tohle je teda nářez!!!!!!!! Přestřelky jsou naprosto vynikající a už chápu proč s vyslovením jména John Woo všechny akční magory přepadne posvátná úcta. Tohle se totiž opravdu jen tak nevidí hrdinové si to s bouchačkami dávají tak nehorázně že klerikové z Equilibria jsou proti nim hadr. Chow Yun-Fat s brokovnicí je fakt cool a když se stará o to mimino... Takhle nějak by měl vypadat Punisher, holt každej den neni posvícení. (19.04.2005)

Nepamatuji si, že by někdy kolem mne ve filmu létalo více kulek a ani to, že bych se dokázal s takovou chutí smát nesmyslnému jednání většiny postav. Také nepochybuji o tom, že jsem viděl „uznávanou béčkovou klasiku", ale méně náhod a častější přebíjení zásobníků bych přeci jen uvítal, a to i za cenu menšího množství vznášejících se předmětů při nekonečných přestřelkách. (08.07.2012)

Může být akční film ještě lepší než Hard-boiled? Jen těžko! John Woo totiž servíruje divákům jednu vizuální bombu za druhou a sílu neztrácí ani po půlhodinovém ničení nemocnice. Podmanivá nekompromisnost, do mrtě vytěžené možnosti krvavého baletu a pouze malinký červíček pochybností, že Killer ještě zvládl přidat emoce. (19.05.2002)

Chápu, že filmy Johna Woo jsou pro mnohé dnešní režiséry akčních filmů zdrojem inspirace. Právě proto, že se akční žánr tolik vyvinul, k čemuž značně přispěl právě John Woo, mi přijdou jeho starší film už vyčpělé. Navíc mi přijdou přežité i vzhledem k režisérovi samotnému, ten totiž své techniky později v Hollywoodu zdokonalil. Příběh je opravdu slabý i na akční film a sledování filmu místy znepříjemňuje ohavná syntetizátorová hudba jakoby z 80. let. Pro mě je Hard Boiled dne již opravdu těžce koukatelný film, i když chápu co ve své době znamenal. (05.08.2008)

Jestli v The Killer opulentní akční scény pouze rámovaly emotivní příběh o lásce a mužském přátelství, v Hard Boiled je tomu obráceně a přátelský vztah mezi policistou Tequillou a gangsterem, ze kterého se vyklube tajný policista Tony, je jen jednou ze součástí monumentálního filmu, ve kterém je před kamerou zastřeleno na tři sta lidí a jedna obrovská akční scéna je překonána druhou, a ta třetí. Film začíná přestřelkou v restauraci (během níž jsme svého času s kamarády napočítali 33 mrtvých) a vrcholí (po řadě dalších akčních sekvencí) čtyřicetiminutovým finále v nemocnici, během něhož umírají policisté, gangsteři, lékaři i pacienti (přežijí beze zbytku jenom batolata, i když jen o vlásek). Choreografie akčních scén je vystavěná jako balet, zpomalovaná, zrychlovaná a zastavovaná... Kompozice mizanscény přitom nikdy nevytváří prostorové mezery, a tak nemáme problém se v prostorách orientovat. (10.07.2002)