Hard Boiled

20 % - Když jsem takhle jednou někde zahlédl plakát se zakrváceným chlapem, jak má v jedné ruce zbraň a ve druhé mimino, napadlo mě, že to bude asi nějaká parodie. Když jsem pak film viděl, nevěděl jsem, jestli se mám smát, nebo brečet… Celý projekt je postaven na akčních scénách, které ovšem postrádají jakékoli napětí. Víme totiž, že výrazní kladní hrdinové jsou téměř nesmrtelní, a že nevýrazní padouši i nevýrazní nevinní lidé (ach ano, tento film se skutečně s čínskou přelidněností nemaže…) jsou zde od toho, aby obratně ve výskoku chytli několik smrtících projektilů mezi žebra, a při dopadu pokud možno rozbili vše co je po ruce, nejlépe sklo. Hard Boiled postrádá vše, co dělá dobrý film dobrým filmem. Samoúčelná střílečka, kterou trumfne kdejaká počítačová hra pro začínající pařany. Jednu hvězdu vytahuji spíše ze škodolibosti, než z touhy něco ocenit… (05.12.2006)

Na rok 1992 je to aj dnes nadupany akcny thriller. Sice v prvej polovici to bolo pre mna trosku neprehladne, hlavne co sa tykalo prestreliek, ale v druhej polovici mi to vynahradila v nemocnici nekonecna brutalna akcna prestrelka s vybuchmi a dramaticke boli aj sceny so zachranovanim deti, takze toto u mna nemohlo dopadnut zle a preto si film zasluzi jednoznacne plny pocet 5 hviezdiciek... 23.05.2010 ________ Yun-Fat Chow - (Insp. ´Tequila´ Yuen) +++ Tony Leung Chiu Wai - (Tony) +++ Teresa Mo - (Teresa Chang) +++ Philip Chan - (Pang) +++ Philip Kwok - (Mad Dog) +++ Anthony Wong Chau-Sang - (Johnny Wong) +++ Hoi-Shan Kwan - (Pan Hoi) +++ Wei Tung - (Foxy) +++ Hudba: Michael Gibbs +++ (23.05.2010)

Hard Boiled je delší než Killer a přitom ještě větší procento snímku zabírají přestřelky. Tolik střílení a výbuchů neuvidíte ani v naprosté většině válečných filmů. Na jednu stranu je to dobře, neboť dialogy o přátelství Killera posouvaly někam k nechtěné parodii. Na druhou stranu to dobře není, neb, jak se říká, dobrého pomálu. Aby se nezajedlo. To se mi bohužel stalo se zdejšími střílečkami. +++++ Střílení pojímá Woo po svém, nestřídmě, naše přísloví vyzývající k jezení do polosyta nepochybně nikdy neslyšel: výstřelů tisíce, mrtvých nejspíše stovky, zničeného nábytku, zdiva, aut, dalších dopravních prostředků, oken, elektrického vedení, oblečení, elektroniky, zbraní či dopravní infrastruktury za milióny. Vybuchují věci, jež normálně nevybuchují, měkké se stává neprůstřelným, masivní nevydrží pád drobných záporáčků a zbraně v sobě mají maličké továrny na náboje. Woo s malířskou vizí si vymýšlí důvody pro natažení svých pláten na lidi určené k zastřelení, lidi, na něž hodlá malovat červenou - krví. Overaly mohou být bílé, nemocníční uniformy jsou bílé a někdo by mohl i do mouky spadnout. +++++ Padouši se zastřelí ne jednou či dvakrát, ale pětkrát, desetkrát. Každá kulka provrtávající jejich těla s nimi škubne nebo je odhodí do dáli. Nejde o krvavý balet, jak se tu s oblibou tvrdí, ale v lepším případě gymnastiku, v horším epilepsii. Nikoliv umění, ale sport, případně nemoc - obsesi. Zdálo se mi, že čím je prostředí otevřenější, tím více střihu Woo užívá. Při "dobývání" chodby si dovolí nečekaně dlouhý záběr, při velkolepé přestřelce v přístavu nikoliv. Není tu střih s rámováním závojem, který se snaží zakrýt, že v otevřeném prostředí by protagonisté neměli žádnou šanci? Že hlavní hrdina je neskutečně na ráně? +++++ Já na tyhle za vlasy přitažené prvky nejsem, okupují-li filmového času tak moc jako v Hard Boiled - ať si je v tom záměru sebevíc. Ano, i mně se řada scén líbila, nájezd (motorky + auta) na přístavní skladiště, "jezdící" prst v knihovně, melancholické mezičasy (jachetní přístav, rybaření...) i část toho všeho střílení. Těžko ale snášet zbytekt: absurdního záporáka (posedlý penězi, pak zabíjením, pak vyhazováním všeho do luftu - proč?), v knihovně připravené zbraně (proč si je zabijáci nenosí sami? Kvůli banální symbolice se Shakespearem?), potřeba vnést do děje děti (i ty jsou projevem Wooovy nestřídmosti - nestačí mu obyčejní nevinní a bezbranní, musí mít maximálně nevinné a bezbranné)... Hard boiled se dopouští hříchu obžerství a není důvod mu za to tleskat. Silné **. (19.10.2014)

Na Hard Boiled je nejlepší to, že už první přestřelka hravě překonává plány ostatních akčních filmů a prakticky se vůbec nezastaví. Filmu dominují cca 4 větší akční sekvence, které jsou střídány jednohubkami v podobě nájemné vraždy, či vyčištění pár svědků. Všechno by to bylo působivé, nebýt druhé poloviny filmu (zvláště pak poslední půlhodiny) odehrávající se v nemocnici. Ta je opravdu špičkou nápaditosti akčních scén a totálně dynamická akce střídá další, která je zabalena do dalších dvou a ty jsou překonány ještě pár akcemi. Woo na úplném vrcholu své tvorby musel snad rok neustále líbat múzy, protože kdo TOHLE natočí, fakt není odsud. V rámci žánru i slušný scénář a výborná hudba. [Přesná stopáž: 128 min] (16.06.2007)

Tak to jsem fakt čuměl. Větší počet mrtvol (a hlavně těch nevinných civilistů) jsem ve filmu opravdu neviděl. Ať jsou americké akční filmy jakkoliv násilné, tak tohle byl fakt masakr. U závěrečné demolice nemocnice jsem jen nevěřícně kroutil hlavou. Zpomalovačky Johna Woo se mi velice líbily a je vidět, že zobrazit správným způsobem chlapa s bouchačkou (případně se dvěma) je u něj denní chleba. Ale já prostě potřebuji v akčním filmu nějaký hmatatelný smysl toho všeho střílení. Tady jsem ho vůbec nemohl najít. V Hard Boiled se pálí o sto péro, postavy jednají na můj vkus velice divně (prostě jak ve východím filmu, že?) a hrdina? Pro mě tam žádný nebyl. Musím ale pochválit tu dlouhou akční scénu, kdy Chow Yun-Fat vystřílí dvě patra nemocnice bez jediného střihu. PS: Já dávám přednost americké tvorbě Johna Woo, i když je pochopitelně značně přibržděná. Mě se to tak líbí víc. FACE/OFF (17.09.2005)